2008 – Tajemství talismanu

Hradní kronika


Tak teď máte možnost přečíst si jak to viděli na táboře rytíři, rádci, zbrojnošové, samaritáni, kouzelníci a zemani. Zápisky jsou přepsány přesně tak, jak je noční hlídka psala.


Den 1. neděle
Tak je první den. Autobus měl 1 a půl hodiny zpoždění a když už konečně přijel, dali jsme kufry do autobusu, rozloučili se a jeli.
Když jsme sjeli z hlavní cesty, tak jsme se začali těšit na tábořiště. Už jsme konečně zde. Všichni se jdou podívat na stany. Každej měl svoji představu, jakej stan se mu líbí. Pak se tahala čísla a čím menčí, tím lepší. Podle čísel jsme si vybírali stany. To mi jsme byli čtvrtý a měli jsme přistavěnej stan ze druhýho tábora. Všichni se zabydlovali a až se všichni zabydlili, tak nám Ivoš přečetl táborovou moudrost co máme a nemáme dělat a taky nám řekl, kdo je v jaký skupině. Až nám řekl, kdo s kým je, tak jsme začali vymýšlet jméno skupinky.
Po příjezdu jsme si chtěli také zahrát nějakou stolní hru, ale nebyl čas.
Večír po ohni jsme si měli vzít triko z dlouhým rukávem a šli jsme na tajné místo. Po cestě jsme tam přišli. Tam jsme chvilku povídali a potom jsme museli sundat naše oblečení, projít bránou času přes potok (řeka Zdobnice). Zde jsme našli náš táborový oblek a také deník strážce talismanu. Než jsme se převlékli, tak Iva, Bohunka, Zdena už byli ve středověkém oblečení a Ivoš jako král také.
Potom jsme splnili rytířský slib, chvilku jsme si povídali a šli jsme spát.

Zapsal asi Vojta Zajda




Den 2. pondělí
Ráno byl budíček. Byla rozcvička. Pak si všichni vyčistili zuby. K snídani byly chleby s máslem a marmeládou a teplý čaj. Po snídani jsme si šli uklízet stany, protože se boduje pořádek.
Po bodování jsme se učili pozdrav krále:“ ZA KRÁLE SVÉHO,SVÉHO ZEMI SVOU.“
Když přišel král s královnou, tak jsme je hned pozdravili. Pan král nám řekl, že každý rod měl svůj erb a tak že si máme také udělat svůj erb.Tak si všichni sedli po skupinkách v jídelně a dělali náčrty. Když je schválil král a schválil také jméno, tak jsme mohli udělat erb na velká družinový štít a na svůj oděv.
Také v ten den jsme hráli hru „Erby“. To jsme šli po fáborkové cestě a hledali erby ostatních hrabství.Kdo ještě dokázal erb správně určit, měl další body.
K obědu byla nudlová polévka a rybí prsty a brambory.
Samozřejmě byl polední klid. Po poledním klidu jsme hráli hry na ty erby a černou temnou chodbu.Obě hry byly velice zábavné.
Ke svačině nám Olda připravil přesnídávku. Také v pondělí jsme psali první dopisy. K večeři nám kuchtík Olda připravil těstoviny s krvavou omáčkou. Po večeři jsme měli osobní volno. Potom byl nástup v oděvech. Příprav na večerku také byla, takže vyčistit si zuby, dopižama a spát. Samozřejmě jsme si chvíli povídali a pak vytuhli.

Zapsali Pekelníci

Den 3. úterý
V úterý ráno byl budíček a potom rozcvička. Po rozcvičce jsme si vyčistili zuby. Potom byla snídaně – rohlík s máslem a kakao. Na nástupu nám Bohunka dala jednu půlku pečetě a do večera jsme po táboře měli najít druhou půlku. Ale než-li začalo hledání, bylo bodování stanů První dva z celého tábora šli plnit zkoušku „Osamělost“. Zdena je po nástupu zavedla do lesa, aby pozorovali tábor. Oni koukali na tábor a zapisovali. Ostatní malovali podle předlohy Rudolfa II, jelikož nám Bohunka řekla, že za námi přijede.(poznámka: kresby byly tak vyvedené, že nám celou dobu krášlily venkovní stěnu kuchyně). Ke svačině byla broskev. Když všichni dokreslili, byl oběd.
K obědu udělal Olda s vařící službou plévku a lečo. Na oběd přišla Verča se Semínkem z Osamělosti.. Po obědě v rámci poledního klidu jsme ještě hledali půlky pečetě. Polední klid se neobešel bez zákazu šermování.
Po poledním klidu jsme hledali šém a golema, kterému jsme šém museli dát, aniž by jsme se ho dotkli. Problém byl, že golem byl ve velké výšce, ale zvládli jsme to.
Po svačině bylo volno, při kterém jsme měli složit jednu sloku k písní máme doma obludu. Také jsme měli soutěž ve válení sudů a postavili jsme korfball.
K večeři byly bobky s mákem. Poté jsme šli k ohni a bylo vyhlášení soutěží. Poté každá skupinka zazpívala složenou sloku k písničce Máme doma obludu. Ještě jsme zpívali další písničky a šli jsme spát.

Zapsali Pekelníci



Den 4. středa
Vstali jsme a byla rozcvička. Potom byla snídaně a čas na úklid. Uklidili jsme si a šli jsme na nástup. Hned poté odešli samotáři a byl čas bodování stanů.Po bodování stanů jsme vyráběli mechanické hodiny a papírové koule. Po menších neshodách se vše povedlo. Poté byl oběd a samotáři se vrátili.
Po obědě následoval polední klid. Po poledním klidu následoval dlouhý výlet kolem našeho tábora do Pekla. Po cestě jsme hráli hry Káně letí, Nech to koňovi. Když jsme přišli do Pekla, čekali jsme, než otevřou hospodu. Po otevření hospody jsme se všichni narvali dovnitř a vyjedli celou hospodu. Potom jsme se vraceli a cestou jsme hráli hru s barevnými kameny, kde se plno lidí omlátilo.
K večeři byly lívance. Aleš měl dostat 8 lívanců, ale dostal 7 lívanců. Byly dobré. A pak bylo osobní volno a hráli jsme ragby, přehazovanou a pak byla večerka a všichni dou do stanů a spacáků.

Zapsali Zbojníci


Den 5. čtvrtek
Ráno byl nejhorší budíček tohoto tábora, protože nás budil Olda, který písknul a všichni museli okamžitě vstát a vyběhnou ze stanů. Následovala rozcvička. Potom bylo osobní volno, ve kterém si člověk mohl trochu uklidit nebo vyčistit zuby.
K snídani byl chlupatý chleba a čaj. Snídaně se povedla!Potom bylo ještě trochu času na úklid. Nástup byl celkem normální. Následovalo bodování stanů. Po bodování stanů nám přišla další hrozná zpráva, že nás postihl hladomor a poslední jídlo má šlechta a ta nikomu nic nedá, tak jsme si museli od šlechty potraviny ukrást. Skupinky si udělaly svá stanoviště a po jednom vysílali své členy na lup, ale mělo to háček, že je nesměli trefit míčkem a pokut je trefili, tak museli oběhnout stožár v druhém táboře a z toho co jsme si ukradli jsme si vařili oběd. My jsme například vařili těstoviny s kečupem a sýrem, nebo na sladko. Za sebe můžu říc, že se nám to povedlo
Následoval polední klid a na začátku poledního klidu nám Ivoš rozdal poštu a polední klid pokračoval podle uvážení každého.
Po poledním klidu jsme se pokoušeli vyrobit vor, na kterém jsme se pokusili převést síťku z pomerančů. Někomu se to povedlo, někomu ne, ale všichni se zasmáli.Potom jsme rozmotávali vory a uklízeli po nich zbytky.
Potom se pískla příprava na večeři, ale protože se všichni začali hádat, tak nás Olda poslal ke stanům a bouchl do gongu a všichni utíkali co mohli, aby byli první. K večeři byla rýže a znojemská omáčka, kuchaři a službě se opět povedla.
Potom jsme šli za katem Mydlářem a tam zbrojnošové z každé družinky měli na hlavě zaslepovací pytel a za pomoci navigace ostatních z družinky usekávali Turkům hlavy, což bylo, že museli bouchnout poslepu do balónku. Nakonec jsme Turky porazili a bylo volno, kde se psali dopisy, hrála přehazka, lakros, vyprávělo Bathory a spousta dalšího a samozřejmě nakonec dne byl násed, při kterém se předávali indicie, zlaťáčky a stužky za osamělost, protože mlčení nikdo nevydržel.
Pak jsme si šli vyčistit zuby a zalehli jsme. Před spaním nebo ke spaní jsme slyšeli 1. díl příběhu no a to je tak všechno co nás napadá.

Zapsali Slepičáci


Den 6. pátek
Dnes je pátek. 6 den tábora. Dnešní kroniku píše královská družina Templáři. Dnes byl opět tvrdý budíček, písklo se K (-.-) a byla rozcvička. Po rozcvičce byla příprava na snídani. K snídani byl rohlík s nutelou a k pití melta. Pak bylo chvilku osobní volno na uklízení. Za 20 minut byl nástup. Po nástupu začala 10. nebo 11. lidem rytířská zkouška. Pět lidí šlo na samotu. Mezi nimi jsem byl i já Aleš. Potom Honza J., Martin, Michal a Mamča. Zkoušku mlčenlivosti podstoupil Mates, Terka, Lenka, Honza K. a dál si už nevzpomenu. (Pardon).
Potom bylo bodování stanů. Letěla čtyři letadla nad našim táborem. Byla dost nízko. Šli jsme vymýšlet nějakou baladu do jídelny. Pak byla svačina. Ke svačině byla paprika, rajče, které byly na chlebu s máslem.Pak se vymýšlelo dál a dál, do tý doby než byl oběd.
K obědu byla květáková polívka a 2. chod buchtičky se šodou. Pak byl polední klid. Někteří dělaly náramky, druzí hráli Bang. Jiný dělaly kraviny.
Po poledním klidu jsme hrály válku mezi všemy královskými družinami. Měli jsme každý tři životy a pár papírových koulí. Hledaly jsme erby (zástavy). Hodnotil se počet životů, počet erbů a počet poznaných erbů. Pak se to hrálo ještě jednou, ale bez koulí, ale něco jako na honěnou. To se hodnotilo jenom na životy. Pak jsme šli zpátky do tábora.
Jak sme přišly do tábora, někdo šel do vody a další hráli přehazku. Někteří dodělávaly balady. Pak někdo zapískal přípravu na večeři a začaly se řadit po královských družinách. První byly Slepičáci. Potom jsme se setkaly u ohně, kde jsme vzali buřty a čekali jsme na klacky. Večeře byla moc dobrá, ale začalo pršet, tak jsme běželi do jídelny.
Tady jsme si dali nástup, rozdali penízky a prýmky a šli jsme si číst balady do vedlejšího stanu. Nejdříve šli skupinky a bombonek byl od vedoucích, kteří si baladu napsali a nakreslili také. Po baladách jsme si zaspívali večerníček a šli si čistit zuby., Když už všichni leželi, Zdena nám přečetla 2 část příběhu a dál už jsme spali.

Zapsal Aleš

Den 7. sobota
Ráno nás vzbudil Olda budíkem. Byla rozcvička, šli jsme si vyčistit zuby. K snídani byl chléb s pomazánkovým máslem. Při nástupu nám řekly, že dnes budou Rytířské souboje, také nám řekly, že dnes nebude bodování stanů ráno. Ještě nám řekli, že možná po polednim klidu půjdeme do Tureckých lázní.
Po nástupu začaly rytířské souboje (zbrojnoši běhali s velkými batohy, rytíři se na kládách strkali, kouzelníci běželi řekou, rádci lezli po laně přes řeku, zemani hráli bobra, Rytíři se samaritány na zádech nabírali „věno“, přetahovali jsme se lanem, házeli jsme na břeh „knedlíky“ ..) Mezitím jsme dostali svačinu.
Po těchto Rytířských soubojích byl oběd. K obědu byla bramborová polévka, k druhému jsme měli rizoto. Začal polední klid.
Po poledním klidu jsme šli do Tureckých lázní (k Vamberku na bazén). Měli jsme studenou vodu, ale dobrou skluzavku. Na bazén jsme dostali s sebou svačinu.
Když jsme se vrátili, zjistili jsme, že byl letecký den, takže kdo neměl ve stanu uklizeno, tak mu ty neuklizené věci vyhodili ven ze stanu.
Potom byla večeře. Když jsme měli večeři, tak nám znova bodovali stany, byl volný čas. Pak byl večerní nástup. Malí mělůi stezku odvahy a zbytek šel spát.

Zapsali Křížáci



Den 8. neděle
Ráno jsme vstávali jako obvykle. Jelikož byla neděle, tak nám vedoucí odpustili rozcvičku. K snídani byl poridge od Ivoše. Někomu chutnal a někomu ne.
Po snídani se bodovali stany a byl ranní nástup u stožáru. Po nástupu jsme si šli vyrobit medailon pro štěstí. Někdo vyrobil přívěšek z hlíny a jiní zase voňavé pytlíčky s kořením
Ke svačině byly okurky. Někdo se šel namočit do řeky. K obědu byla polévka a meruňkové knedlíky (pozn. Děkujeme rodičovstvu Voborníkovému, za dodávku meruněk).Po obědě jsme odpočívali, protože byl polední klid, který ke dni neodmyslitelně patří.
Po obědě nám byla sdělena další hra. Měli jsme obejít okolní hrabství s prosbou o pomoc a s vyrobenými dary. Byla to moc pěkná hra. Křížáci se vrátili promočený na kost, protože spadli cestou do potoka. Nejlépe si vedli Pekelníci. My jsme byli 3., ale vycházeli jsme jako poslední, takže to je krásný výkon.
Večer přijeli na návštěvu rytíři z DDM Klíč Josefov, kteří se ubytovali vedle v táboře. K večeři byly pstruzi a klobásy z grilu Mňam. Po večerním nástupu se hrálo na kytaru a pak jsme šli spát. No a teď tu sedíme a hlídáme v noci klidný spánek ostatních.

Zapsali: Páni z Pekel


Den 9. pondělí
Den se jmenoval pondělí. Dnes jsme vstali do krásného dne. Dnes k snídani byl chleba s paštikou. Potom byl nástup. Tentokrát nebylo bodování po nástupu. Návštěva, která včera přijela, nás vyučovala rytířskému umu.
Když jsme se dostatečně naučili šermu, tak jsme přešli do boje. Rozdělili jsme se na dvě party, vzali si zbraně a šli jsme do bitvy. Musel se ukrást soupeřův šátek. Vyhrála 4:3 parta Templářů, Pekelníků a Křížáků. Velká Anička si při tom zvrtla kotník a dostala v nemocnici berle, protože měla výron.
Pak byla příprava na oběd. K obědu byly zapečené těstoviny. Pak byl polední klid. Někdo hrál Bang, někdo se koupal a někdo hrál Postřeh. Pak byly souboje mezi skupinami.
Když jsme byly vyučený, tak nás bohužel musela návštěva opustit. Potom co návštěva odjela jsme měli osobní volno a hráli se různé hry. Když jsme všechny hry dohrály, tak jsme šli na nástup a pak spát.

Zapsal Vojta a diktoval Mates

Den 10. úterý
Včera jsme šli na celodenní výlet na Litice. Anička a Zdena hlídaly stany a vařily večeři. Ráno jsme vyšli a šli, vedl nás Olda a hnal nás do krpálu, teda zkratky, která nám prý ušetřila 2 km. Jinak se při cestě tam nic nestalo, jenom jsme šli a šli a šli a svítil Oskar co nejvíc mohl a my jsme byli spocený až za ušima, když jsme konečně dorazili na místo, Turci už tam nebyli, tak jsme si prohlídli hrad a možná se i trochu poučili. Pak jsme sešli dolů, tam jsme vyjedli své svačinky, dopili svá pití a vykoupili obchody a šli jsme zpět.
Na cestě zpátky jsme hráli hru Rodokmen, kdy jsme museli tvořit rodokmeny dřívější a věděli jsme rodokmen současný př. Snacha-Zelva….No a šlo se dál, skoro všem došlo po cestě pití, takže jsme se stavili na chatě Na vyhlídce, kde jsme dostali kofolu a koupili nanuky. Pak jsme nanuky snědli a šli maliníkama a kopřivama do tábora.
V táboře jsme dostali osobní volno, kde se většina šla smočit do řeky. Pak byla večeře a zase osobní volno, pak nástup a polonoční hra o panství. Hra spočívala ve sfouknutí rodových svíček ostatních družin. No pak jsme šli konečně spát.

Zapsala: Mamča a Cipísek (Terka)

Den 11. středa

Ráno byl budíček v osm hodin. Rozcvička byla krátká. Úklid a bodování byl po ní. K snídani byla vánočka a kakao. Po snídani jako vždy byl nástup. Tam jsme se dozvěděli, že se naše hrabství ještě pořádně nevzpamatovalo z hladomoru, ale číňani jsou hodný a poslali nám obilí, jenže musíme postavit vodní mlýnky, aby nám pomlely obilí.
Skoro celé dopoledne jsme stavěli mlýnky. K obědu byla brokolicová polévka a špagety s kečupem a sýremPři odpoledním klidu byla pošta, hlavně balíky a příběhy.
Po odpoledním klidu jsme hráli hru táborovou, že jsme posadili kouzelníka na prkno a to jelo po špalkách, které jsme přendavali.

Až sem zapsal Vojta Zajda

Dál se závodilo v plnění děravých vodních sýpek.Po vodní hře se objevil v táboře kramář, který přivezl i vzácnou dodávku modelů hradů (bábovky) od cechu matek jaroměřských. Tuto dodávku vykoupili za složené a vybrané peníze oslavenci tábora a společně s ostatními uspořádali oslavu s programem, kde nechyběla ani módní přehlídka, vtipy a scénky z natáčení za doprovodu kytary.
Po večeři následovala opičí dráha, kde se někteří opravdu překonali. Klobouk dolu před Mamčou, která sklidila velký potlesk za dvoukotrmelec a velká Anička nám dokázala, že to jde zvládnout i s berlemi.
Noc patřila těm starším, které čekala rytířská zkouška odvahy, kdy polovinu cesty šli s baterkou a po cestě potkávali zvířátka s reflexníma očima.Po přebrodění řeky pokračovali zpět, ale už bez baterky.

Zbytek zapsala Zdeňka


Den 12. čtvrtek
Ráno jsme stávali na rozcvičku. Rozcvičku vedl ranhojič. Poté byla snídaně, k snídani byli rohlíky s nutelou.Potom jsme hráli hru na zaplnění klenotnice drahými kameny.Přinesli jsme si každej kámen a kreslili jsme na něj obrázky.
Svačina – řve Olda, k svačině jsou koblihy a bábovka. Ještě jsme barvili kameny, pak byl oběd. K obědu byla polévka z pytlíku a knedlíky s uzeným masem a zelim.Následoval polední klid, ve kterém si asi 8 lidí dodělávalo kameny, hráli hry a proběhli i vodní hry (čili koupání, stavění rybníčků..)
Po poledním klidu proběhla protestace, že nechceme běhat, jelikož jsme se dozvěděli, že mají být běžecké závody, ale moc nám nepomohla, protože Iva řekla, ať si jdeme vzít ponožky a boty . Pak jsme se měli rozdělit ve skupince na maséra, trenéra, startéra a 3 běžce. Ale, protože jsme neměli běžecké kolíky, dala Zdena na nástěnku zprávu s morzeovkou, kde jsme měli zjistit kde se nacházejí. V morzeovce však bylo napsáno, že se závody přesouvají na bazén, tak jsme radostně šli.Jenom Ivoš, Anička a Denisa jeli automobilem.
Na bazéně jsme si oblékli plavky, dokonce i Anička šla do vody. Také jsme jim skoupili bufet. Když jsme se vykoupali a najedli, tak jsme šli do tábora. Když jsme přišli do tábora, byl čas na veškerou práci mládeže.
Za chvíli byla příprava na večeři, po chvilce poté byla večeře. K večeři byly těstoviny na sladko. Po večeři jsme měli osobní volno. Pak byl násed bez táboráku. Po násedu jsme se odebrali do svých loží. Od 3 do 5 jsme měli hlídku.

Zapsal: autor neznámý


Den 13. pátek
Je pátek ráno a je budíček. Ivoš nás vyzval na rozcvičku. Rozcvička byla dobrá. Rozcvička skončila a byla snídaně. Ke snídani byl namazaný sýr na rohlíku.
Po snídani se uklízely stany. Po úklidu stanů si řytíři vilosovali lístek, na kterém byl napsán název nějaké pohádky, kterou sme měli večer zahrát.Až do oběda jsme si připravovali věci na divadlo. Mezitím byla svačina. K svačině byl pudink. Po svačině jsme dodělávali divadlo.To je práce namalovat kulisy a loutky atd.
Proběhl oběd ä k obědu byl kuřecí řízek a bramborová kaše a okurka. Po obědě byl polední klid. Při poledním klidu se hrál Bang a zkoušelo se divadlo. Po poledním klidu jsme si měli vzít plavky. Šli jsme do řeky hrát hru, kde jsme házeli míčkama. Potom jsme šli do lesa, kde jsme sbírali druhé poloviny k erbům a psali jsme k erbům jejich názvy. Vrátili jsme se a byla svačina.
K svačině byl jogurt. Po jogurtu jsme šli do lesa, tam jsme hráli hru. Pak jsme se vrátili do tábora. Přišli jsme do tábora a tam jsme hráli boj ve vodě. Pak byla večeře.
Po večeři byla buchta. Po buchtě jsme šli dotrénovat divadla. Dotrénovali jsme a šli jsme divadlo zahrát. Když jsme divadla dohráli, kdo chtěl, tak si mohl jít přidat.
A pak následovala hygiena s kontrolou umytých nohou a pak večerka.
Mezi 1-2 hodinou ranní se přes tábor přehnala bouře s blesky a přívalovým deštěm .Mezi stany a v králově ležení bylo po kotníky vody. Ale až na odplavenou lednici v řece a pár mokrých věcí bylo vše O.K. (doma ještě Tomík zjistil, že mu uplavaly boty).Dokonce někteří celou tu smršť prospali a pamětníci srovnávali, která bouřka na táboře byla ta nejhorší.

Zapsal: Autor opět neznámý


Den 14. sobota
Po velké bouřce jsme ráno začali protahovat svá tělíčka a zjišťovat co vše máme mokré a co vše nám uplavalo. Rozcvička měla být ve vodě, ale bouřka Zdobnici přeměnila v mléčnobahenou tekutinu, tak jsme zůstali na pevnině.Až na uplavané věci a léky, které se odpoledne našly o 1km dále, bylo vše v pořádku.
Po snídani následoval nástup a poslední bodování. Dnes byla už zrušena zkouška samotářů, jelikož se čekal příchod věštce. Dopoledne se vyráběli rostoucí hlavy. Někdo tvořil rytíře někdo krále….Všem se zadařilo a hlavně se vše stihlo, než-li přišel věštec.
Nikdo pořádně nevěděl, zda a vůbec kdy se věštec objeví, ale každá královská družina věděla, kolik otázek může věštci položit. Počet otázek se rovnal počtu vyřešených hlavolamů, které ještě dopoledne družiny řešily u krále.Jen pro orientaci královské družiny za své výkony byly odměňovány zlaťáčky a indiciemi, na kterých byly pomocné slova k nalezení talismanu. Zlaťáčky sloužily pouze k nákupu u kramáře.
Po obědě měl následovat polední klid. Ten byl, ale narušen příchodem Věštce, který se usídlil v lese u pojízdné chaloupky. Podle výsledků celotáborové hry se družiny postupně ubíraly k Věštci a kladly mu své otázky, na které věštec buď přikývl nebo naopak mručivě zavrtěl hlavou v nesouhlas.
Od té doby už družiny zapomněly na vše a s bojovou a pátračskou vervou se vydaly hledat vytoužený talisman. Po chvilce se utvořily dvě party. Jedna parta se rychle přesouvala po jednom břehu proti proudu směr Rybná a druhá parta po druhém břehu směr „Kam dojdeme, tam dojdeme“. Asi po půl hodině se musela tato parta přebrodit na druhou stranu a po chvíli se spojila s první partou, která se už s neúspěchem vracela zpět. Vznikl velký debatní a snad přemýšlející dav. Přečetly se všechny indície, které měly Zbojníci a začalo se přemýšlet. Došlo se k závěru, že kolem tábora jsou takové podobné kameny, které by seděly na popis. A tak hurá hledat. To už se připojila i šlechta s panem králem. Hurá, podařilo se. V jednom kamenném golemovi našel rytíř Lukáš vytoužený talisman. A tak se šlo radostně do tábora. Vše bylo zachráněno a není už důvod, aby jsme dále své ležení v těchto místech. Proto jsme se dali do balení a uklízení svých hrádků a začalo se připravovat večerní veselí.
Večer bylo slavnostní vyhlášení družinového celotáborového boje, nechal se kolovat talisman. Bylo pasování všech na rytíře určitého řádu, číslo řádu se odráželo podle počtu získaných stužek za zkoušky. Čím menší číslo řádu, tím lepší rytíř.Mezi další ocenění bylo bodování stanů … Podle výsledků si každá družina mohla vybrat jeden z dortů. Pan Král poděkoval všem včetně šlechty za dobré služby, Purkrabí odměnil krále a královnu perníkovými korunami a ranhojiče perníkovým srdcem. A pak už začala volná zábava. U ohně se nejdříve hrálo na kytary a tancovalo a pak jsme se přesunuli do jídelny, kde se začalo vyprávět vtipy, básničky, zpívat….Veškeré výkony Olda odměňoval bonbóny. Jedna menší partička si zalezla do teepee, ale nakonec se přidružila k ostatním. Než.li nás přepadl spánek dočetla jsem poslední díl krásného příběhu, který byl zároveň během čtení divadelně ztvárněn.
Jako každý rok jsme se těšili, že budeme moci spát všichni spolu pod širákem, bohužel po předešlé bouřce jsme zůstali raději ve stanech, ale spalo se jak kdo chtěl.


Zapsala. Zdeňka



Den 15. neděle
Vstávat a cvičit. Je poslední den v tomto ležení. Rozcvička není, jelikož je neděle. Místo rozcvičky se myjeme a dobalujeme věci. Dobrovolníci pomáhají balit kuchyň a erární věci. Začíná trochu zmatek a trochu smutek. Ivoš s Oldou nám odvážejí kufry k silnici.
Projíždí vlak a všichni máváme. Následuje poslední nástup a stažení vlajky. Do tábora přijíždí Ivana s Pavlem a malou teď už bezzubou Alžbětkou a chtějí si odvést dva rytíře Matese a Emmču. Také Olda s Ivou, Luckou a Anežkou se loučí a odjíždějí. Tak jo, mějte se krásně a ahoj zase jindy. Zbytek rytířů a šlechty se naposled ohlédne po táboře, přejdeme po trojicích most a opouštíme dosavadní ležení. Trousíme se cestou k silnici, kde na nás už čeká autobus. Nasedáme do autobusu. Pan řidič je veselá kopa a tak je cesta příjemnější. Malým testíkem jsem zjistila, že k obědu bude mít většina řízek s bramborem.
Cestou někdo usínal, ale většinou jsme živě vzpomínali na prožité dobrodružství. A už se přibližujeme. Už to poznáváme, to je Josefov, už přejíždíme koleje a už vystupujeme na nádraží.
Přijeli jsme o půl hodiny dříve. Děti čekaly rodiče, ale zatím nikdo. Po chvíli se začali objevovat první rodiče a odebírali si své ratolesti do svých civilizovaných hrabství. Doufám, že jste nezapomněli rozbalovat kufry uprostřed obýváku, aby měli rodiče radost, alespoň Vojta Plechovka na to nezapomněl.
Tak ahoj tábore a ahoj úžasný teď už rytíři a šlechto.

Zapsala: Zdeňka

KRAMÁŘSKÁ BALADA                                                              

Ve zprávách z tábora jste se mohli dočíst, že v jeden den družstva tvořili Kramářskou baladu o deseti obrazech.

A nyní vám přinášíme text té vítězné. Dva obrazy se nám bohužel nějak zatoulaly.

MYŠ

1. Kde se vzala tu se vzala,
myš nám hradby ohryzala.                                                                  

 2. A potom i celou spíž,
ta hrozná šedá myš.


3. I ta naše myška běží ke králi
do nejvyšších věží.

4. Služka křičí: „POMOC MYŠ!
ta nám snědla celou spíž!“



5. Služka padá na záda,
myška křičí: „Paráda!“

6.Myška běží dál a dál,
zabít ji jde generál.


7. Generál ji nahnal k řece,
myška neumí plavat přece.






8. Myška plave statečně,
utopí se, asi JO.



9. Náhlý zvrat se ale stal,
myška plave dál a dál.



10. Přeplavala Zdobnici,
tam ji chytli Zbojníci.

KONEC
 

5.8.2008


Tak tohle tady už trošku bylo, ale jen pro připomenutí.
Když jsme se vraceli v parnu z výletu na hradě Litice, stavili jsme se v Chatě na Vyhlídce nad Vamberkem.
Chtěl jsem koupit dětem něco k pití. Pak vrchní nás ale překvapil, když nám daroval 12 l kofoly, že to je přeci
pro děti.
Tak až někdy pojedete kolem Vamberka a budete chtít poobědvat na krásné nedaleké chatě zajeďte sem.
Jednak tam je moc hezky, příjemná obsluha, nádherný výhled, dle okouknutí okolních stolů tam i dobře vaří,
ženil se tam Šebrle (jsou tam fotky) a tak. A pozdravujte vrchního, je to sympaťák.

Ivoš

5.8.2008

Všichni účastníci tábora si zaslouží převelikou pochvalu:
– za prvé za to jak se chovali při návštěvě hradu Litice. Paní průvodkyně měla velkou starost, když viděla takovou tlupu, abychom nerušili ostatní návštěvníky. Odpověděl jsem jí že to jsou děti jako každé jiné, tak se tak asi budou i chovat, ale ejhle ono to bylo spíše naopak. Ostatní návštěvníci rušili nás. Děti zaujatě poslouchali výklad průvodkyně a téměř na všechny z mnoha historických dotazů se hned z našich řad ozvala správná odpověď  z mnoha hrdel, až všichni koukali.
– a za druhé také za to, jak jsme zvládli obě návštěvy koupaliště ve Vamberku. Nejdřív jsme přemýšleli jak vás rozdělit na skupinky, které budeme hlídat, ale pak jsme to zkusili a nechali událostem volný průchod a ejhle ono to taky fungovalo.
Žádné stížnosti od plavčíka a od ostatního personálu nebyly, nikdo se neutopil, takže jediný kdo se na bazénu zranil jsem byl já, když jsem rozřízl nohu o hranu kachličky když jsem skočil do bazénu z boku, z kterého se samozřejmě skákat nesmělo. 

Ivoš

4.8.2008

Dnes (v pondělí) jsem byl zase na tábořišti – heč.
Jednak proto že jsem jel kolem, pak také proto,
že jsme jim omylem zabalili erární budík,
pak také proto že tam Olda nechal své dvě soukromé pánvičky
a také se přeptat jestli tam nezůstala hledaná karimatka.

Budík jsem vrátil, pánvičky přivezl, ale po karimatce se slehla zem.

Jo a cestou přes Peklo jsem v kopci viděl rozbitou multikáru pána
co nám každé ráno vozil kubík pitné vody.
To jsem zvědavý jak to teď budou zvládat. Nejen počasí jsme tohle léto „vyžrali.

ivoš

3.8.2008

Nevím jak doma, ale v královském ležení bojovníkům velmi chutnalo.
Zbaštit ke snídani 4 rohlíky nebylo výjimkou.
Někteří při grilovacích hodech zvládli i 2 pstruhy a jiní ke konci
možná i více jak 1/4 celého medovníku.

Že vás to překvapuje, protože zrovna ten váš rytíř doma moc nebaští.
Možná je to tím, že náš vrchní alchymista – Olda přidával do jídla nějaký
tajný lektvar. A nebo umí jeho tajné kulinářské recepty.

Pokud byste potřebovali poradit, tak se jistě s Vámi rád o své zkušenosti podělí.

3.8.2008

Na táboře s námi bydleli „Pidilidi“.
Stále se od nás něco půjčovali. Zvlášť někteří na ně měli opravdu smůlu.
Stále někomu chyběla lžíce, víčko od ešusu, kartáček na zuby, ponožky a pod.
Ty malinký potvůrky je pak vraceli třeba za kufr, pod postel a i třeba do spacáku.

A nebo že by to bylo jinak???

2.8.2008

Našel se talisman ! Na oslavu se zbaštily dorty . Večer pokud nebude počasí proti bude závěrečný táborak . Všichni se už těší domů – hlavně vedoucí 🙂

2.8.2008

Den třináctý
Ráno si družiny připravovaly pohádku na večerní divadelní festival. Oběd služba přesolila; tedy jen řízky a tak se nesolila kaše. Odpoledne byla hra v lese. Hledaly se erby. Potom byl boj na řece. Jedni bránili břeh a druzí ho z řeky dobývali. Zítra konečně přijde věštec a snad rytíři konečně objeví talisman.

1.8.2008

Předposlední noc
Mezi 1-2 hodinou ranní se přes tábor přehnala bouře s blesky a přívalovým deštěm .mezi stany a v králově ležení bylo po kotníky vody. Ale až na odplavenou lednici v řece a pár mokrých věcí je vše O.K. .Dokonce někteří celou tu smršť prospali.

1.8.2008

Den dvanáctý
Jak už jsem psal právě odjíždím na víkend pryč takže zprávičky budou stručnější.Ale on už je stejně konec a v neděli to vše uslyšíte naživo.Chci všem poděkovat za super návštěvnost a doufám že jste přimhouřili oči nad některými nedostatky .
 Takže král nám chřadne.Bolí ho v krku.Tábor však nezůstal v bezvládí, naštěstí je královna už zase v pořádku.Po malování obrázků se opravdu povedlo to koupálko ve Vamberku.Děti už tak neřádily ale i tak si to užily.Po cestě se hrály hry.Večer se nám trošku zhádali vedoucí (že by ponorčička) ale už je to zas dobrý.Dneska si děti připravují pohádky které by měly večer zadaptovat.  

31.7.2008

ČTVRTÝ,PÁTÝ A ZÁVĚREČNÝ DÍL POVÍDKY protože jsem na víkend pryč,tak pro ty kteří chtějí vědět jak to dopadlo zbytek povídky – budete ho znát dřív než táborníci 🙂 

Pocit tísně ustoupil.V okně za jejich stolem se mihl temný stín.“Co to bylo?“ otázal se pan Zajíc. „Nevím ale musíme pryč a to rychle, k můstku přes Zdobnici. Doufám že družina dorazí včas, nerad bych aby nás někdo předstihl.“ukončil hovor král a ohnul se pro hůl kterou stařec stále svíral ve svých rukou.

Můstek našli, ale družina tu ještě nebyla, zdržela se.Naštěstí ne dlouho a tak se druhého dne král setkal se svou paní.Družinu tvořilo 6 oddílů po 6 členech. V družině byli basketiáni, ale byli tu i kopisté v čele se synem krále Vojtěchem.To králova dcera byla příznivkyní basketiánů.I syn pana Zajíce který se po příjezdu družiny odebral zpět byl basketián.Ale byli tu i další rytíři kteří nepatřili ani do jedné skupiny, ale přesto si všichni rozuměli a sloužili oddaně králi.

Král byl rád že jsou pohromadě a svolal poradu ve svém stanu. „Přátelé máme před sebou nelehký úkol, nalézt bájný talisman české země.Mám ale dojem že čelíme jistému nebezpečí, ještě nevím jakému, ale vzpomněl jsem si, že kronika rodu Plechacissiů o talismanu pojednává a je s ním spojené i nějaké proroctví.Proto jsem se rozhodl vyslat jednoho z Vás pro onen dokument.Bude to Divoký David zvaný Killer.David se zvedl a s pohledem říkajícím, když to musí být, přistoupil ke králi. „Davide je to zodpovědný úkol mohu se spolehnout že ho splníš včas? „

„Ale jo ňák to dopadne“ štěkl Killer a odkráčel ke koni. „Hej Davide vždyť nevíš kam máš jet, kde kroniku vyzvednout.“ Zastavil ho král. „No jo vlastně.“ Král mu vysvětlil kde leží klášter v jehož knihovně je kronika uložena a David odjel.

„Než David dorazí s proroctvím my můžeme hledat, pokud si pamatuji na vyprávění děda nebude to jednoduché.Talisman byl vždy pečlivě ukrytý, ale nikdy ne tak aby ho nebylo možné najít.Podle legendy jestli si ji dobře pamatuji ho musí totiž najít ten kdo je vyvolený a jen ten má oprávnění jej použít jinak může dojít k prokletí.Jak ale legenda a proroctví přesně zní zjistíme až ze zásilky kterou nám jak doufám doručí David. Tak do práce a vše podezřelé mi hlaste.Hledali v okolí tábořiště, ale nenašli nic.Král cítil že jsou blízko, ale nic neobvyklého tu v okolí nebylo.Večer si král nechal připravit lázeň.Ležel v neckách a popíjel víno, ale hlavně přemýšlel kde hledat.Jsou tu správně, k čemu je hůl kterou si odnesl z hostince a zda je on vůbec vyvolený.V tom zaslechl zakvílení.Nevěnoval mu však velkou pozornost až do chvíle kdy přiběhla stráž. „Pane, pane rytíř Vojtěch Zajíc zmizel!“

Vojtěch ležel na dně nějaké chodby.Byl odřený a špinavý ale v pořádku.Padal dobrých 10 metrů.Pomalu se sbíral ze země.Bylo mu zle od žaludku a motala se mu hlava.Snažil se zorientovat a postavit se, trošku ho bolel kotník ale stál.Byla úplná tma ani dírou kterou se propadl nebylo nic vidět.Venku byla hluboká noc.

David zvaný Killer uháněl nocí zpět.Kroniku měl pevně připoutanou k tělu v kožené torně.Král měl pravdu, kronika pojednávala o legendě talismanu a proroctví s ním spojeným.Ještě v klášteře do ní nahlédl a než pasáž našel trvalo mu to dost dlouho ale povedlo se.Bylo tam toho dost, ale pořádně tomu nerozuměl a tak knihu dobře zabalil a vydal se na cestu.Byl už unavený, ale věděl že není čas na zastávky, vydrží to vždyť už vydržel horší věci.Třeba ta pitka minulý týden.Fuj raději nevzpomínat.Potřepal hlavou protřel si oči a položil ruku na tornu aby se přesvědčil že je kniha v pořádku.Jako by cítil že není něco v pořádku.Kniha byla na svém místě.Najednou se ale stalo něco nečekaného.David ucítil nepříjemný zatuchlý zápach a zamotala se mu hlava.Pevně přimáčkl kolena do sedla aby nespadl.Po celém těle ucítil nepříjemné mrazení a nemohl se pohnout.Jeho kůň divoce zaržál a začal sebou zmítat.Nešlo ho udržet seskočili z cesty a uháněli lesem.David jen cítil jak ho šlehají pruty keřů a větví přes obličej.Snažil se uklidnit koně.Nešlo to a už nebyl schopný se udržet v sedle.Jeho věrný kůň ho shodil.Sletěl přímo na okraj srázu a v kotrmelcích se na poslední chvíli zachytil o kořen mohutného dubu.Torna se uvolnila a visela mu přes ruku.Přitáhl se nahoru aby se dostal ven ze strmého srázu do propasti.Bohužel to mělo za následek že se popruh torny zachytil o skálu a přetrhl se. Torna se uvolnila odmotala se mu z ruky a padala do propasti.David instinktivně hmátl rukou do tmy.Měl štěstí, do dlaně pevně stiskl zbytek přervaného popruhu.Pomalu se vysoukal na břeh srázu objal knihu a zaklel „Doufám že je tam něco důležitýho“ Po chvilce se zvedl a hledal koně.Najednou kousek od sebe zahlédl oheň pochodně a v jeho světle i svého koně.Ale také dva muže podle mluvy a vzezření lapky.Byli v hádce.Potichu se přiblížil na doslech. „Ti říkám že se tu mihnul ňákej stín.“ „Jakej stín ty blbe byl to ten jezdec z tohohle koně a ty vůl jsi ho nesejmul.“ „Hovno jezdec, řikám ti stín, černej stín to není prdel.Moje bába řikala že takový stíny blouděj po lese a můžou tě vodkráglovat.“ „Dobře sbalíme koně a mizíme, ale stejně seš vosel ten jezdec měl určitě pěknej vak zlaťáků.“ David jak už bylo jeho zvykem místo aby seděl ukrytý pod stromem zahulákal. „Tak tady mě máte, ale místo prachů mám pro Vás něco jiného a vyrazil.

Po tom co David předvedl se nebylo co divit že je přezdíván Killer. Lupiči byli sice dva, ale než si vůbec uvědomili co se stalo viseli oba za ruce na stromě úplně nazí.Nadávali, prosili ale David se usmíval a  těšil se až je někdo takto najde.Poskládal pod nimi nápis z klacků JSME ZLODĚJI.Naskočil na koně přitáhl opasek za který zastrčil kroniku a odjel.Ještě za sebou zaslechl křik jednoho ze zlodějů že si to s ním vyřídí.Killer si jen zamumlal „Už se těším hovado, ale to už nebudu tak hodný.“

Král probudil všechny muže.Musíme se pokusit Vojtěcha najít, doufám že ho nepotkalo nic zlého.Celý tábor hledal mladého pana Zajíce.

Všude bylo ticho a tma, byla noc Vojtěch si uvědomil že se propadl do nějakého podzemního sklepení přesněji řečeno do jeho chodby.Aby věděl víc potřeboval by oheň.Ano vždyť má u sebe rytířskou tornu.Nikdy ji neodkládal tam měl své věci na přežití.Podařilo se mu vykřesat oheň a zapálit svíci.Byl v kamenné chodbě do které se propadl porušeným stropem,ve kterém byla pravděpodobně jen úzká větrací šachta.Kořeny stromů však za ta léta udělaly své.V tom zaslechl nad sebou hlahol. „Uf snad už mě hledají“ oddychl si.

„Tady, tady je nějaká díra, pane tadýýýý a něco tam svítí“ začala ječet mladá paní Anička.Král a další rytíři rychle přiběhli.To už Vojtěch křičel co to dalo.Během chvíle už se držel lana a stoupal průrvou nahoru.Když vylíčil kam se propadl král se na okamžik odmlčel a pak řekl. „Veni, vidi, vici, tři V, půjde tedy Vojtěch,Vojtěch a Vojtěch Veni, vidi, vici“

A tak se na výpravu do podzemí vydal syn krále Vojtěch, pan Zajíc a mladý pán Vojtěch bratr pana Ondřeje.Ještě než se spustili do podzemí požádal pan Zajíc krále zda by je mohl doplnit jeho věrný druh rytíř Filištín.Král to zamítl měl pro Filištína jiný úkol.Potřeboval chránit. Obzvláště když se nyní dozvěděl že jeho paní onemocněla neznámou chorobou.Měl strach, jako jediný věděl čeho se bojí, ale věřil že bude mít štěstí a vše skončí dřív než to čeho se obával nenávratně zasáhne.

Tři mladí rytíři zmizeli v podzemí, zbylí členové královi družiny dostaly jasné úkoly.Vesměs se jednalo o stráž, ale někteří měli dále hledat podezřelé místa v okolí tábořiště.Král usedl do stanu a prohlížel si dřevěnou hůl z hostince.Doufal jen že se jeho záměr vyvede a že své věrné neposlal pro smrt.Podle toho co popsal mladý pan Zajíc nemělo cenu tam posílat větší skupinu.

Král je prosil ať se pokusí najít truhlici se znakem Plechacssiů, ale ať ji v žádném případě neotvírají a přinesou ji sem.

Věděl že je to úkol nelehký.Znal spoustu bájí a pohádek o nedostupném pokladu jeho rodu, ale věřil ve tři V.Z myšlenek ho vytrhl dupot kopyt. Byl to Divoký David.Tak brzy ho král nečekal.“Skvělé Killere“ poděkoval a lačně natáhl ruku po kronice.Celá družina se shlukla nad svým králem.Každý chtěl znát více o legendě a proroctví TALISMANU.

Král listoval dlouho, více než dlouho, až nechal kroniku otevřenou a odstoupil se zachmuřenou hlavou.Otočil se k Davidovi a vážně se zeptal „Půjčoval jsi někomu tu knihu?“ David zavrtěl hlavou „Nedal sem ji z ruky pane tak jak jste mi nakázal“ a nahlédl králi přes rameno, listy knihy byly prázdné jakoby je někdo vymazal. „Ale to není možné !“ zvolal David „Vždyť přeci já sem ji otevřel pane a vše tam bylo.“ „Pamatuješ si něco?“ otázal se král „Nevím bylo to zmatené.Nevím pane nezlobte se.“ Král poodstoupil a pronesl k družině. „To čeho jsem se obával pravděpodobně nastalo.Jsme v obrovském nebezpečí.Nemohu Vám sdělit více ale buďte na pozoru.Musíme věřit že trojce kterou jsem vybral byla správnou volbou.“

Temný přízrak čekal nade dveřmi v hluboké tmě.Byl nejvyšším nemrtvým neměl žádné hmotné tělo ale podobal se černému stínu obrovité lidské postavy.Dokázal procházet čímkoli hmotným což už dnes několikrát využil, ale teď vyčkával.Byl strašným bojovníkem ovládajícím i mentální útok a sám byl velmi odolný mnoha druhům útoku.Před pár dny když zabil nemusel svých schopností využít naplno.Ten stařec zemřel po jediném jeho dotyku.Musel zemřít nesměl prozradit tajemství které znal.A už vůbec ne králi z rodu Plechacssiů. Ten jediný je vyvolený a nesmí znát to, před čím ho chtěl ten plesnivý dědek varovat.Ještě ta hůl, nezničil ji, nešla tomu starci vyrvat z rukou ani zlomit jako by mu přirostla k ruce.Ale když nešla jemu nemohl ji získat ani král uklidňoval se.

Král držel hůl malomocného a znovu si ji pomalu prohlížel.Neměl tušení jestli je vůbec k něčemu.Třeba si ji ten stařec vyřezal jen tak.Po chvíli ji ukryl zpět do truhlice.

Vojtěchové pomalu pokračovali spletí chodeb.Sklepení bylo vytvořeno s jasným úmyslem a to jako cesta kterou smí projít jen vyvolený.Chodba byla plná pavučin.Rytíř Zajíc věděl že v chodbě mohou být pasti.Spoustu jich zažil z výprav se svým otcem v právě takových sklepeních. Proto nabádal rytíře aby dávali stále pozor kam šlapou.Najednou zaslechl jakési lupnutí a ucítil jak pod ním klesla dlaždice.Bez váhání zařval „Lehněte si k zemi!“  Pozdě!!!

Ze stěny na konci chodby vyletěla obrovská ohnivá koule a řítila se proti nim. Králův syn roztáhl svůj plášť a přehodil ho přes hlavy svých  druhů.V poslední chvíli.Koule s hukotem přeletěla nad nimi a zmizela na konci chodby.Chodbou se táhl pach spálených chlupů a kůže.Naštěstí to odnesla jedna tunika a opasek.Plášť kterým je Vojtěch přikryl dostal od své matky královny Zdenislavy.Teď jemu a jeho dvěma přátelům zachránil život. „Musíme být ještě více obezřetní“ Pokračovali chodbou pomalu a opatrně.Po cestě k místnosti před nimi přeskočili ještě několik nášlapných dlaždic – už je rozpoznali.Místnost byla zatuchlá a byly v ní 4 dveře.Tři bylo možno otevřít mohutnými táhly a jedny byly na 3 klíče.

Bylo jim jasné co je čeká.Musí získat klíče k velkým dveřím.Podle všeho bude po jednom klíči za každými dřevěnými dveřmi.Přistoupili k prvním a zatáhli za páku.Vojtěch Zajíc své druhy zarazil „Počkejte je zde něco napsáno“ Vedle dveří stálo: JSI LI RYCHLÝ VSTUP

Vstoupili. Po pár krocích došli k dlouhé plošině přes celou chodbu a za ní viděli otevřené dveře a za nimi na stěně lesk klíče.Opatrně zkoumali plošinu až na ni přikrčen jeden z nich vstoupil.Zbylí dva rytíři pozorovali co nastane.Plošina se zhoupla a dveře se s rachotem hrnuly dolů.Došly k nim.Nedaly se nijak otevřít ba dokonce vylomit byly velmi dobře okované.Co teď ? Jak získat klíč po chvíli dohadování se rozhodli vrátit na začátek chodby.Znovu zatáhli za páku u dveří.Ozval se rachot mechanismů a vstupní dveře se zavřely.Znovu páka a dveře se zvedly.Vstoupili plošina byla znovu vyvýšena a za ní znovu otevřené dveře a klíč. „Jasně“ řekl Vojtěch „nejrychlejší z nás tam musí doběhnout a získat klíč.Jak se šlápne na plošinu jdou dveře dolů musí být tedy velice rychlý.“Nejrychlejší byl Vojtěch Pětšiška, ještě když byl malý trénoval ho jeho otec a byl na něho tvrdý ale vychoval z něho jednoho z nejrychlejších kopistů a později založili svůj bojový oddíl olejbistů.Vojtěch se rozběhl.Ve chvíli kdy jeho noha dopadla na plošinu padací dveře se sunuly dolů, už byl blízko, ale dveře již příliš nízko.Ale Vojta se nevzdal a skočil neuvěřitelný skok spolu s tátou ho nazývali  rybička a protáhl se pod dveřmi. „JÓ“ ozvalo se chodbou „Máme první klíč!“ Ale jak se dostane Vojtěch ven.Rychle ven a znovu páka.Doufali že to vyjde vyšlo a stáli s prvním klíčem u druhých dveří kde stálo:

JSI LI SILNÝ VSTUP. Vstoupili.Opět je po pár krocích čekala zábrana a za ní klíč.Tentokráte to však nebyla plošina ale hluboká díra přes celou chodbu.Jak tady využijí síly? „Myslím že musíme slézt dolů a tam vyzvednout něco nahoru velkou silou a tím vytvoříme most.“

„Je to možné, kdo půjde?“ „Půjdu já.“ přihlásil se králův syn.Upevnili mu lano kolem pasu a chystali se ho spustit.Z hloubi se ozývalo vití nenasytných bestií. „Zadrž!“ vykřikl Vojtěch Zajíc. „Je to past myslím že otvor se zavře podívej“ a ukázal na zasunuté kamenné pláty do stěny. „Možná máš pravdu, ale jak? Nehnu s nimi“ tahal za pláty kralevic. „Myslím že úkol je úplně jiný podívej“ a ukázal na klíč. Nevisel na obyčejném háčku jako ten předešlý ale ležel na vysunuté dlaždici ze stěny.Kralevice stále nic nenapadlo, pán z Vlkova však ž házel kameny na onu dlaždici.Nedohodil. „Aha už chápu domníváš se že se ta dlažka zasune a klíč spadne na plošinku pod ní a tím zavře díru.Můžeme to zkusit.“ Taky nedohodil.Pak odstoupil vytáhl krátký královský luk a vypálil.Klíč spadl a ve chvíli kdy zatížil plošinku na zemi podlaha se s rachotem zavírala.Měli druhý klíč.Třetí dveře nesly nápis : JSI LI BYSTRÝ VSTUP. Vstoupili.Čekalo je bludiště s rébusy přes které se museli dostat dál.Na konci museli přesunout kameny v podlaze tak aby odkryli schránku ve které byl poslední klíč.Po delším přesouvání se povedlo.Měli všechny klíče.Vydali se k velkým dveřím.Všechny klíče pasovaly.Odemknuly a dveře odsunuly.Spatřili to pro co přišli, kovovou truhlu s Plechacssiským znakem.Byli opatrní měli na paměti to co jim řekl král.Místností se linul nepříjemný pach a celé tělo se jim začalo chvět.Motala se jim hlava a nebyli schopni udělat krok.Cítili mrazení v zádech.

Temný přízrak vycítil že nadešla jeho chvíle na kterou čekal už od dávných dob.To byl ještě normálním člověkem, ale chtěl vládnout světu.Za pomoci úkladných vražd se tehdy zmocnil talismanu.Ale protože nebyl vyvoleným, talismanu nedokázal vládnout a nakonec ho rada starších proklela a za pomoci alchymie usmrtila.Ne však dokonale a tak se z něho stal přízrak, který čekal na svou příležitost a ta přišla právě teď.Pomalu se snášel dolů nad hlavami tří dobrodruhů.   

Vojtěchové se cítili stále hůř něco jim svíralo hrdla.A pak najednou se před nimi zjevil velký černý stín který postupně zmizel v truhle.V tu chvíli se jim ulevilo. V místnosti nikdo jiný nebyl.Chopili se truhly a vrátili se zpět.Družina je s radostí vytáhla a král převzal truhlici.Král věděl že jestli je v truhle talisman má vyhráno.To on je vyvoleným už jeho otec a děd mu to řekli, pověděli mu i o přízraku.Byl jsem však rychlejší říkal si v duchu Ivosis.Pomalu otevřel truhlici.Na černém saténu zde ležel talisman.Král ho pomalu bral do rukou.Něco se mu nezdálo.Něco tu nesedí.To už ale držel talisman v rukou a cítil obrovskou sílu.Pak mu to došlo satén má být červený.

Nešlo si nevšimnout když se král chopil talismanu jak se změnil zdál se mohutnější a vyzařovalo z něho štěstí a radost.To vše jen do chvíle než se zadíval znovu na barvu saténu.Nepřišel pozdě, je tu.Chtěl talisman upustit ale bylo pozdě.Z truhly se vznesl tmavý oblak a vstoupil do krále.Talisman již nešlo pustit Ivosis ztrácel vědomí a měnil se před očima.Jeho rysy se měnily a před družinou stál ďábel s ohnivýma očima a vražedným pohledem.Z jeho úst se ozvalo hlasem přízraku. „Konečně jsem se dočkal jsem v těle vyvoleného a ovládnu talisman a s ním i celý svět.“ „To ne“ vykřikla Bohuslava a napřáhla ruku na ďábla a vykřikla zaříkávadlo.Než ho však dořekla dotknul se ji ďábel talismanem a ona padla mrtva na zem. „Nééééééé!!! Zabte ho“ zakřičel někdo.To už letěla sekera na hlavu toho ďábla ale její čepel se o jeho lebku roztavila.

Byl nesmrtelný.Šla z něho hrůza ovládl krále a stal se tak vyvoleným ovládajícím talisman.Královna se zhroutila.David pomalu začal chápat to co četl v kronice, ale stále nechápal co znamenala poslední věta jen svaté dřevo a talisman talismanem zažene zlo.K pochopení mu dopomohla náhoda.Ďábel si ho vybral a přikázal mu. „Vyhoď všechny ty krámy z mého stanu nechci to tu. A vy ostatní zmizte než vás zabiju! A tu mrtvou si odtáhněte“ Když David vynášel věci z královského stanu vypadla mu z rukou podlouhlá truhlice.S praskotem prasklo víko a ven se vykutálela vyřezaná hůl do tvaru talismanu z olivového dřeva.Pochopil hned.Jak ho ďábel spatřil s holí v ruce šíleně zaječel. Mávl talismanem a David odletěl pryč ale hůl nepustil.Nemohl se přes působení talismanu k ďáblovi přiblížit.Postupně si toho všimly všichni rytíři a jako jeden se seběhli všichni ke Killerovi a společně překonali tlak talismanu kterým na ně ďábel mířil a udeřili ho holí malomocného muže.Proroctví se naplnilo.Ďábel se svíral v křečích.Dostával další rány holí až mu vypadl talisman z ruky a Ivosisovi se začala vracet podoba. „Už né, zadržte bijete už krále“ a opravdu před rytíři ležel král a už měl pár pěkných monoklů od hole.Hůl byla úplně černá a postupně se začala rozpadat.Rytíři pomohli Ivosisovi vstát.Ten spatřil před sebou mrtvou Bohuslavu.Zvedl talisman ze země a jeho koncem se dotkl jejího čela.Najednou se jí do tváře vrátil život.Ano život. Bohumila žila.Tak to byla ta moc kterou vládl talisman.Král se stal díky talismanu nesmrtelným a možná že se s ním někdy potkáte možná už nebude Ivosis ale třeba Ivoš a možná kolem sebe bude mít své blízké které pomocí talismanu chrání a možná bude chránit i Vás kdo ví.       

31.7.2008

DEN JEDENÁCTÝ
Jak už jste mohli vidět z fotek, družiny stavěly mlýnky na řece.Dopadlo to lépe než s vory, jeden z mlýnků se točí ještě teď.Do ležení rytířů dorazila vzácná dodávka modelů hradů (bábovky) od cechu matek jaroměřských.S chutí je táborníci sblajzli při večerní dětmi organizované oslavě všech oslavenců, která byla i s programem.Odpoledne se závodilo v jízdě na královském kočáře(prkno průběžně podkládané polínky) na kterém se vozili kouzelníci.Dál se závodilo v plnění děravých vodních sýpek.A večer čekala na všechny ještě opičí dráha.Noc patřila těm starším, které čekala rytířská zkouška odvahy, kdy polovinu cesty šli s baterkou a po cestě potkávali zvířátka s reflexníma očima.Po přebrodění řeky pokračovali zpět, ale už bez baterky.Vzhledem k tomu že dnes píšu dost pozdě tak něco málo i z dnešního dne.Dopoledne patřilo malování kamenů, kterými se plní královská pokladnice.Snad se je odpoledne podaří někde „prodat“ aby se mohlo jít na koupálko do Vamberka.

30.7.2008

TŘETÍ DÍL POVÍDKY

Hned nechal svolat celou svou družinu a přednesl ji své rozhodnutí.On a jeho osobní kuchař vyjedou hned směr Vamberk.Královna s družinou vše připraví a dorazí hned za nimi.Král se nebál odjet sám a hlavně nechtěl čekat ani minutu.Moc dobře si uvědomoval, že pokud by mapa ukazovala místo ukrytí talismanu dosáhne něčeho neuvěřitelného. Talisman byl pro Plechacssie tou nejvzácnější relikvií, ani se mu nechtělo myslet na to, co by jeho získáním získal.Bylo to až neuvěřitelné, největší poklad světa by mohl opět patřit jeho rodu.Nemůže čekat. „Připravte mi koně a Oldinovi také.

“Můj pane !“ přistoupil ke králi pan Zajíc z Vlkova, dovolte abych Vás doprovodil. Pan Zajíc byl rytířem až moc horlivým, ale oddaným.Jeho vojsko basketiánů tvořilo nedílnou součást králova vojska.Dokonce několik basketiánů bylo i v králově družině.Král přemýšlel, možná by se mi na mé cestě hodil, ale co jeho povinnosti. „Jak chcete splnit Vaše úkoly zde pane.“ otázal se rytíře. „Hned co bych Vás doprovodil na místo a vyčkal příjezdu Vaší družiny bych se navrátil.“ „Dobrá“ souhlasil král doprovod se bude hodit. „Královno hned jak budete připraveni vyražte za námi“ „Pane Zajíci vy pojedete povozem se zásobami a stanem, kdyby se družina někde zdržela.“  „Já už mám osedlaného koně, vyražme tedy!“ Král se ještě políbil s královnou a jeho kůň odcválal.Povoz vyrazil hned za ním.Jen kuchař mistr Oldin se ještě zdržel, zapomněl na víno které král tak rád, to by mu neodpustil.Přivezl mu ho ze svých cest po Itálii jejíž kuchyni tak miloval.

Oldin měl rychlého koně a tak pro něho nebyl problém svého pána dojet.První spatřil povoz a hned na to i samotného krále.Hned jak se dostal na jeho úroveň oslovil ho.“Můj pane jaké jsou rozkazy.“ Král se jen otočil zachmuřil obočí a podíval se na Oldina tak, že kuchaři bylo hned jasné že má zmlknout.Přitáhl koně a jel jednu délku za králem.Věděl co má v takových chvílích dělat.Rozmrzelost krále nebyla ojedinělá.Po chvíli král stočil prudce koně a zastavil.Rytíř Zajíc to nečekal jeho vůz se řítil přímo na krále.Rytíř přitáhl naplno opratě dvou valachů před sebou.Koně zbrzdily, ale bylo pozdě vůz byl moc blízko.Král se však na svém koni ani nepohnul, jeho pohled sledoval řítící se vůz.Pravá ruka rytíře se pokusila ještě o poslední manévr.Vší silou pan Zajíc přitáhl opratě na stranu.Koně naštěstí zareagovaly a povoz se s náramným rachotem zřítil mimo cestu a tím i mimo ohrožení krále.Při nárazu do břehu však katapultoval rytíře Zajíce, který spadl přímo do říčky Zdobnice.Král na koni se pousmál a zvolal směrem k říčce. „Pane Zajíci až se dokoupete rád bych Vám sdělil co nás čeká dál.“ Rytíř se promočený šplhal ven po břehu. „Omlouvám se milý příteli, ale musel jsem si prověřit s kým mám tu čest, prokázal jste že umíte vyřešit i složitou situaci.“ pronesl král.“Nic se neděje už 2 měsíce jsem se nekoupal“ odvětil rytíř. „Něco sem cítil“ zmínil král a pokračoval „Teď už k našemu úkolu. Nevím přesné místo kde hledat talisman proto jsem se rozhodl, že v místní putyce zjistíme nějaké podrobnosti o tomto kraji.“  „Jupí“ ozvalo se z Oldinových úst „Tedy chtěl jsem říci kde že to je?“ „Hned tady před námi“ odvětil král.Oldin se nadšeně usmál.Místní putyka byla zapadlou vesnickou hospodou s typickým zápachem domácích zvířat a místních obyvatel.Na tak vzácnou návštěvu tu nebyli zvyklí.Hospodský se mohl přetrhnout a běhal kolem výjimečných hostů co to dalo.Ještě aktivnější byla však jeho dcera.Motala se kolem krále v těsné blízkosti a neopomněla si řádně rozepnout halenu.Král však svůj pohled upínal úplně jinam.Zaujal ho starý muž ovázaný hadry, podpírající se o dlouhou hůl.Nevěděl proč, ale něco ho na něm přitahovalo.Teď mu to došlo ta hůl, její konec byl vyřezán do pravidelného tvaru.Ano do pravidelného tvaru velmi podobnému talismanu.Král pokynul na Oldina „Ten muž Oldine, ten mě zajímá.“Všichni tři se zvedli a přesedli si k onomu starci.Jeho oči byly bílé, byl slepý, tvář už mu zasáhla jeho nemoc a část obličeje byla zhnisaná, tak jako celé tělo místy omotané špinavými hadry prosáklými krví a hnisem.Najednou se přihnala dcera hostinského.Nalepila se svými vnady na Ivosise a spustila „Můj pane rychle pryč od něho, vždyť on je malomocný“ Muž zachrchlal a otřel si ústa rukou.Mezi prsty mu na hadrech ulpěla krev.Král odstrčil dívčinu a sykl „Ať nás nikdo neruší“

„Na tuto chvíli jsem čekal dlouho předlouho králi.“ Pronesl stařec.Král zůstal jako opařený ale poslouchal dál. „Jsi již blízko – u můstku přes říčku Zdobnici hledej to co má být nalezeno.Měj se ale na pozoru“ Malomocný se dlouze nadechl.Král se otázal „Na co si mám dát pozor, a jak najdu talisman?“Muž zavřel oči a odvětil. „Řeknu ti vše pane, ale slib mi, že až budeš moci a já vím že po tom co ti řeknu budeš moci, pomůžeš mi.“ „Slibuji“ vychrlil ze sebe král, tušil že po informacích od starce bude velice blízko.Dychtivě upíral svůj zrak na starce.V tu chvíli ucítil chlad.Jeho tělo se roztřáslo a znovu ucítil tajemný zápach.Byl jako přikovaný, nedokázal se pohnout.Pohlédl na své společníky, oba měli nepřítomný pohled a po čele jim stékal pot.Otočil zpět zrak na starce.Uviděl už jen jak mu poklesla hlava a sesunul se ze židle.Byl mrtvý.          

29.7.2008

DEN DESÁTÝ
Zdena už je jako rybička.Navečer měla dokonce mnohem více energie než celý zbytek tábora.Není se co divit on výlet a dobytí hradu Litice byl v dnešním letním dni výkon hodný opravdových rytířů.Po prohlídce hradu se cestou hledaly rodokmeny.Na zpáteční cestě se celá družina ještě zastavila na vyhlídce kde se jí dostalo příjemného překvapení a to Kofoly zdarma.Na večer proběhl boj mezi družinami.Zítra se můžete těšit na FOTKY teda jestli vše dobře dopadne.

29.7.2008

DEN DEVÁTÝ
Pondělí bylo opět krásné počasí.Při ranních bojích se zranil rytíř Anička Velká.Navštívila tedy polní lazaret v Rychnově.Vše bylo v pořádku a  odnesl to jen kotník malým výronem.Aby toho nebylo málo královna nám ulehla – chytla  nějakou virózu a  celý den úpěla ve stanu.Večer to děti zapíchly již po deváté hodině a dožadovaly se pokračování příběhu (tak to mě těší) který bohužel zatím poštou nedorazil tak snad v úterý.V úterý táborníky také čeká záchrana hradu Litic měli přespat mimo tábor, ale vzhledem k úpění vycházejícímu z hlavního stanu možná bude vše jinak.
Pro maminky (pochybující) : Všechny děti zvládají tábor mimořádně dobře.Dopisy těch menších vypovídají spíše o náladě a vzpomínkách na domov v době psaní dopisu, než o náladě při táborovém programu, kdy nad tím nemají  čas přemýšlet a tábor si užívají.

28.7.2008

DEN OSMÝ
Tábor si užívá krásného počasí.Dopoledne si všichni vyráběli talismany.Poté družiny potřebovaly získat podporu 6 sousedních království.Každá z družin vyrobila či různě posháněla nějaký dar pro dané království aby si ho získala.Odměnou jim byly dary pro krále české země.Od Francie třeba víno (hroznové 🙂 ) od Německa brambora atd.Večer navštívila tábor vzácná návštěva.Dorazili jaroměřští rytíři (nadšenci při DDM Klíč) Přivezli sebou vybavení správného rytíře od oblečení až po dřevěné zbraně.Největším přínosem ale je že v táboře přespí a v pondělí budou učit mladé panoše bojovému uměním středověku.Na oslavu jejich příjezdu byla slavnostní večeře.Na lávových kamenech se grilovali pstruzi a klobásky mňam.  





 

27.7.2008

DRUHÝ DÍL POVÍDKY

Král lehce znejistěl, vždyť tu byla, spala a teď tu není.Kde by mohla být.Vydal se ji hledat, minul stůl s truhlou a zamířil do předsálí.

Královna běžela chodbou a v hlavě se jí honily myšlenky.To přeci nemohl být sen,vždyť jsem to viděla i slyšela.Nebyla si ale vůbec jistá.Něco ji však nutilo vydat se za neznámým stínem.

Když se probudila zjistila že král v loži není , ach ano měl žízeň.Vstala, v tu chvíli ucítila závan vlhkého zatuchlého vzduchu.Něco ji nutilo přistoupit k oknu, po celém těle cítila zvláštní pocit mrazení pohled z okna ji stále přitahoval.Vyklonila se přes dubový parapet a zadívala se do temné noci.Všude byl klid byla nádherná noc.Mrazení ustoupilo a tak odstoupila od okna v poslední chvíli však koutkem oka zahlédla jakýsi stín.Okamžitě se vhrnula do okna, stín se rychle pohnul a zmizel.Kde se tu vzal? Co to bylo, vždyť tam nejsou žádné dveře.Honilo se hlavou Zdenislavě.Úplně zapomněla na krále, něco ji nutilo vydat se za stínem.

Zdenislava nikde nebyla, král byl znepokojen.Tak krásně ta noc začala a teď, no nic nepropadat panice.Půjde zburcovat stráže a svou ženu najdou.Jen aby nešlo o jeden z útoků jeho protivníků.Věděl že jsou schopni všeho, nejednou se stalo že byly uneseny manželky králů a ti pak vydíráni.Král seběhl kamenné schodiště a ocitl se v úzké chodbě vedoucí ke vstupní místnosti hrádku.

Stráž u vchodu stále podřimovala.Oba muži byli zkušení ,dlouholetí členové královi družiny.I když podřimovali byli ve střehu byli tak vycvičeni strážit bedlivě ale zároveň vydržet až do rána kdy byli střídáni.Teď v době nepokojů král dbal ještě více na zajištění bezpečnosti svých sídel.Teplý noční vánek narušil závan chladného zatuchlého vzduchu.Po strážném jakoby přeběhl mráz rozechvělo se mu celé tělo a zamotala se mu hlava.V tu chvíli jakoby kolem něho proplul podivný stín a zmizel za řekou.Strážný si promnul oči, byl zpocený a zmatený.Pohlédl na druhého ze strážců – byl na tom obdobně.Oba se protáhly a pokračovali ve svém úkolu hlídat hrádek jen v hlavě jim bloudila myšlenka co to bylo?

Královna kráčela temnou chodbou.Cítila že je již blízko, měla strach ale zároveň se nemohla zastavit.Blížila se k odbočce v chodbě.Někdo jí šel blížil se k ní.Nešlo se zastavit vstoupila do chodby.Rána, výkřik.Zdenislava ležela na kraji chodby.“Drahá promiňte, jste v pořádku?“ král se zohnul ke své ženě.Srazili se při vstupu do chodby, král to ustál královna odletěla na zem.“V pořádku drahý. To jste vy?“ „ Ano já královno“ „Jste tu sám nikoho jste neviděl, nepotkal“ „Ne. Měl bych?“ „Nevím, snad“ „Lásko pojďte nahoru do síně vše mi řeknete“Vystoupali společně do patra a vstoupili do sálu.Svítalo.Paprsky slunce dopadaly na velký prázdný dubový stůl.Prázdný ! Truhla byla pryč.To krále znepokojilo.Hned mu bleskla hlavou slova jeho milé.“Koho jsem měl potkat, někdo tu snad byl?“otázal se.Královna mu vylíčila co se událo.To místo kde stín vystoupil ze stěny ,jak královna popisovala, přesně navazovalo na chodbu z pod schodů kdyby se protáhla až ven.Král se zamyslel. Z myšlenek ho vytrhl křik z vedlejšího sálu. “Pomóc, pomóc ozývalo se zpoza těžkých dvoukřídlých dveří.Za dveřmi přece spala králova dcera MICHEL.To ona volala o pomoc.Král nečekal a jednal, strhl nad krbem bojovou sekeru a hnal se dovnitř za dveře.Ty ho však nepustily vzepřely se a nešly otevřít.To už přibíhala ranní stráž která zaslechla křik.“Musíme se dostat dovnitř a pomoci mé dceři“ zavelel král.“Ano náš pane“  „Vydrž Michel nenecháme ho aby ti ublížil“ volal přes dveře otec. „Otče ale tady nikdo není, jen jsem zůstala, ehm, viset.“ Dveře pod náporem vojáků povolily.Až teď král pochopil.Na dveře byla převržena židle která je zapřela když spadla. Nad ní visela na vysoké skříni jeho dcera a držela se za římsu.Michaela když viděla otce,matku a spoustu vojáků spustila „Otče omlouvám se jen jsem si to tu chtěla vyzdobit a nedosáhla jsem na horu, tak jsem si udělala stupínek.“ Ivosis se rozhlédl po místnosti na zemi leželo kromě židle ještě několik knih a truhlice ano truhlice.Dcera ji použila místo žebříku, ležela převrácená erbem k zemi ale poškozená nebyla.“Sundejte ji dolů no tak honem“ pokynul král.Na to sebral truhlici a beze slova zmizel do ložnice.Položil truhlu na stolek a přejel rukou po starodávném rodovém erbu.Sekerou urazil všechny tři zámky.Ruce se mu třásly když truhličku otvíral.To co spatřil na dně by tam nečekal.Na dně ležela stará zašlá kniha.Opatrně ji vytáhla a přečetl nápis na jejím přebalu: DENÍK STRÁŽCE TALISMANU.  Z knihy ještě něco vypadlo.Byla to poničená mapa ze které vyčetl jen že je mapou oblasti kolem říčky Zdobnice u Vamberku.Věděl co musí udělat, věděl z vyprávění svých předků co je to talisman, věděl jakou má moc a sílu, věděl že ho čeká náročný úkol.Začal listovat v deníku stránky se mu však rozpadly pod prsty, nerozpoznával vyobrazení natož písmo.Deník byl zničený.Musel se opět spolehnout na sebe a svou družinu.  

27.7.2008

DEN SEDMÝ
Celý den se nesl v duchu rytířských her.Soutěžilo se například na kládě za pomocí dřevců,běhalo se řekou,přetahovalo lanem,běhalo se zbrojí, přelézalo po lanové lávce řeku a plnilo se spousta dalších úkolů nezbytných pro soutěže rytířů.Po slavnostním obědě (řízek) se vyrazilo na výlet. Cílem bylo koupálko ve Vamberku.Tady se všichni táborníci vyřádili.A na rozdíl od hospůdky v Pekle zde měli zásob zmrzliny, langošů a sladkostí dost takže něco málo zbylo i na ostatní návštěvníky.Na večer opět navštívil ležení kramář.Tam  mohli všichni  utratit své nasbírané táborové zlaťáky.V noci měli  mladší členové  možnost složit rytířskou zkoušku odvahy.Většina prokázala že jsou stateční.

26.7.2008

DEN ŠESTÝ
Slunečno !!!!!! Teplý den završila večerní bouře a vichřice což mělo za následek zrušení noční hry.Během dne při cestě na letní sídlo se se zásobami (meruňky a okurky) zastavili jaroměřští. Děkujeme.Dopoledne si oddíly připravily kramářské balady o 10 obrazech.Nejlépe to zvládli zbojníci zveršovanou baladou o hradní myši.Večerní přednes balad zakončil král se svou družinou zpívanou baladou o drakovi.Odpoledne se strhly boje.Bojovalo se o zástavy i o životy.Odpoledne bylo předzvěstí zítřejšího dne kdy vypuknou rytířské hry.
Večer se k ležení přiblížilo nepřátelské vojsko – asi Turci.Jejich bubny byly slyšet až do 3 hodin do rána.Zněly v rytmu ducducduc ,ale jak se mi podařilo zjistit dnes snad odtáhnou.(viz  zde)






25.7.2008

PRVNÍ DÍL POVÍDKY

Dobrého dne vám přeji,

Budu vám vyprávět příběh který se udál v zemi české na břehu říčky Zdobnice v dobách dávno minulých.Náš příběh začal jedné noci v královském věnném městě založeném knížetem Jaromírem na soutoku tří řek.Právě zde v Jaroměři ve svém letním sídle přebýval tou dobou král IVOSIS s královnou ZDENISLAVOU. IVOSIS byl ještě stále králem i když zemí zmítaly nepokoje a vzpoury a na jeho místo si dělalo zálusk několik rytířů.Král potřeboval právě v tuto dobu získat lid na svou stranu.V boji proti lstivým a zákeřným rytířům by mu pomohla snad už jen výjimečná událost.A ta přišla právě té noci v hrádku nad soutokem.     

Letní hrádek rodu Plechacssiů byl zahalen tmou.Noční stráž podřimující u vchodu nevnímala vzrušené vzdechy linoucí se zpoza pootevřeného dubového okna královské ložnice.Za vyšívanými závěsy král spolu s královnou prožívali něžné chvilky plné objetí polibků a vášně.Po chvíli Ivosis pohladil svou paní po tváři a pomalým krokem odkráčel do sálu.Měl žízeň. „Drahá dáte si víno?“ zvolal ze sálu směrem k ložnici.Z ložnice se však neozývalo nic.Královna spokojeně spala.Ivosis si nalil číši vína a zahleděl se do vyhasínajícího krbu.V tu chvíli vyprskl.“Tfuj áááa,  co to je za sajrajt.“ a mrštil pohárem přes celou místnost.Rozrušený z nedobrého vína zamířil po schodech do sklepení.Nikdo v této části hrádku dnes nebyl.Sám dal služebnictvu volno ,dnešní večer patřil jen jemu a královně.Již zítra musí odjet na hrad aby čelil dalším útokům protivníků.Schodiště bylo společně se sklepy staré, jako jediné tyto části zůstaly z původní tvrze.Král byl rozladěn, trpké víno mu ulpívalo stále na jeho mlsném jazyku.Jeho oblá tvář se chmuřila pod tíhou událostí které ho zítra čekaly.A teď ještě to víno.Bral schody po dvou, a protože byl jako většina králů kypřejších tvarů schodiště se otřásalo a dunělo.Při došlápnutí na poslední schod se mu svezla noha a dubový schod se vzpříčil a praskl.Král tak tak udržel rovnováhu aby se neskulil do vlhkého sklepa.“ Je to možné já ty pacholky zmrskám, denně sem chodí a schod ztrouchnivělý jim nevadí“ neuvědomil si že pacholkové jsou oproti němu jako pírko a on je tu po hodně dlouhé době sám.Chvíli prohlížel s hořící loučí regály s vínem a když si vybral ubíral se zpět nahoru do sálu.Avšak hned na počátku jeho cesty zakopl o onen naštípnutý schod zapotácel se a rozplácl se na schodišti.

Lahev se rozprskla a jeho tvář zkrápělo vynikající víno.To však ještě nebylo to nejhorší.Jak ležel na břichu rozvalený na schodech podjely mu nohy a sesunul se dolů, několikrát tak břinknul bradou o schody a až na posledním se jeho brada zastavila o velkou dubovou třísku.Hlava se mu motala ale to ho neodradilo od rychlého postavení na nohy.Během chvilky za doprovodu nevybraných slov rozkopal onen zatracený shod.Kopal do něho takovou silou až ho noha bolela ale nepřestával, zlobil se.Když se po chvíli uklidnil usedl znaven do prachu na dně sklepení.Jako by ho něco nutilo se soustředit jeho mysl zbystřila.Po celém těle pocítil zvláštní záchvěv mrazení.Pomalu se otáčel ke schodišti které přitahovalo jeho pohled.Tma.Louč zhasla.Král seděl na okraji sklepení sám v úplné tmě.V těžkém ovzduší sklepení bylo cítit rozlité víno ale také zde čpěl zatuchlý až záhrobní závan.Ano něco podobného znal moc dobře.Ten pach ,ten pach znal z mohyl na bojištích a ze starých zatuchlých tvrzí.Závan přicházel od schodiště spolu s vlhkým chladným vzduchem zpod posledního schodu.Potřebuji světlo problesklo králi hlavou.Pacholci nechávali vždy několik loučí spolu s křesadlem u vstupu do místnosti.Vstal, šmátral rukama po stěnách potažených pavučinami a prachem.Z brady mu odkapávala krev, zarytá tříska ho pálila ale nezabránila jeho touze zjistit co se skrývá za schodem.Křesadlo bylo na svém místě ,ale král již dlouho nekřesal.Několikrát mu vše vypadlo z rukou až po chvilce se mu přeci jen podařilo zažhnout pochodeň.Okamžitě osvětlil narušený schod.Byl dutý a prostor za ním byl hluboký.Ivosis poklekl a prošmátral prostor pod schodem.Zápach zesílil, teď to králi došlo, hrabal se v zetlelé mrtvole.Mezi kostmi a cáry prohnilých oděvů nahmatal malou pokladnici.Po několika pokusech o vytažení zpod schodu se to nakonec povedlo před králem ležela stará pokladnice rodu Plechacssiů. Podle znaku na víku seznal že je starší než byl jeho praděd ten totiž do znaku přidal jakousi hůl.Tento znak byl ještě bez ní ale byl to Plechacssiský lev.Pokladnice byla uzamčena třemi zámky.Znovu zašmátral pod schody.Hledal klíč.Prostor vypadal jako velice nízká chodba klíč však žádný na dosah nebyl.Král uchopil truhlu a vypravil se nahoru do sálu.Byl zvědav co se v truhle skrývá, chtěl znát tajemství mrtvého muže z pod schodů.Položil truhlici na velký stůl před krbem a nahlédl do ložnice.Královna tu nebyla!     

25.7.2008

DEN PÁTÝ
Skoro celý den i noc pršelo.Vypukl hladomor.Vzhledem k tomu, si musely družiny uloupit potraviny ze střežených královských skladů a sýpek.Z lupu uvařily na ohni „jídlo“. Podle toho co se podařilo uloupit to byla třeba polívka, buřtguláš či těstoviny.Odpoledne se stavěly vory na přepravu potravin proti proudu řeky.Táhly se na laně, ale vazačská zručnost členů družin způsobila že do cíle dorazil jen málokterý vor (spíše otýpka klestí).Pak už se čekalo na vzácnou návštěvu ze středověku – KATA MYDLÁŘE.Bohužel nepřijel a tak ho museli zastoupit členové družin.Úkolem bylo setnout poslepu hlavy zajatým Turkům.A i když pršelo den utekl jako voda.Večer se ještě četl první díl příběhu od Lukáše.(můžete číst zde)
Teď ještě jedna důležitá informace.Král si o půl jedenácté v noci napustil vanu ,po obvodu zapálil svíčky, nalil pravdivého moku a relaxoval v pěnivé lázni.Jestli tam měl i královnu to už se mi nepodařilo zjistit.

24.7.2008

DEN ČTVRTÝ
Tak máme za sebou první den kdy nepršelo ale bohužel ani nesvítilo.Další 4 táborníci složili zkoušku osamělosti.U zkoušky mlčení takové úspěchy nejsou – nezvládl ji zatím nikdo.Překvapení přišlo při výrobě mechanických hodin.Vítězové trefili 10 minut jen s rozdílem 3 sekund.Odpoledne byl na programu výlet do Rybné a Pekla.Po cestě se hrály hry (Nechme to koňovi a hru s barevnými kameny).Hospoda  v Pekle  po náletu  kobylek  v podobě táborníků zůstala naprosto bez nanuků a  jakýchkoli sladkostí.Návrat z výletu měl sladkou tečku a to už v táboře.Olda zde čekal s mňam lívanci.Večer bylo slyšení u krále a po něm turnaj v přehazce a zápas RAGBY ! Kolem půl desáté už se děti chumlaly do spacáků.Ještě jedna prosba od všech z tábora: kdo máte ňáký kontakt či známost tam nahoře zařiďte trošku toho sluníčka, nebo kdo má ňáký doma ve sklepě pošlete ho.













22.7.2008

DEN TŘETÍ
Třetí den se nesl v duchu žroutů.Vaří se 1,5 násobek normy a pořád to nestačí.Brzy dojdou zásoby i peníze a pak se ty Vaše děti pustí do vedoucích.(Jen by mě zajímalo koho si nechají na konec).Dnes svítilo i sluníčko – ráno bylo 7 stupňů – to nesvítilo! Maloval se Rudolf a hrál se lakros a přehazka.Poté se oživoval golem na což bylo potřeba najít šém a samozřejmě i golema.Potom všichni upadli do zajeti a svázaní museli utéci z temnice.Po večerním slyšení u krále se pělo u ohně.Fotky už dorazily ale jak se říká ráno moudřejší večera těšit se můžete ve středu po 10:00 možná dříve.

21.7.2008

DEN DRUHÝ
Tak druhý den tábora byl chladnější ,ale až na 2 přeháňky to šlo.Hlavní náplní dne bylo získávání indícií k nalezení talismanu české země.Večer prvního dne se totiž celý tábor přenesl o 700 let do minulosti a družina nalezla deník strážce talismanu.První indicie byla nalezena po přiřazení panovnických erbů ke jménům.Dále členové šesti družin (křižáci,pekelníci,templáři,slepičáci,páni z pekla a zbojníci) museli projít co nejrychleji temnou chodbou.Zároveň si také vytvořili a vymalovali své vlastní erby.Všichni se dozvěděli i o rytířských zkouškách a podmínkách jejich složení.Večer se střílelo z luku a  i po této disciplíně jsou všichni zdraví a živí.Matesovi  a Emče se narodila dvouzubá sestřička Alžběta, takže se bude slavit – ale asi až ráno.Tak zase příště pa, pa.
Ještě pár fotek jaký tu je komfort.





20.7.2008

TÁBOR ZAČAL SICE SE ZPOŽDĚNÍM, ALE PŘECI

Už v 8:30 začalo nakládání, po hodince ládování do auta a vozíku Ivoš a spol vyrazili směr tábor.Zdena měla zajistit hladký průběh dopravy dětí.Ve 12:00 měla s dětmi odjet autobusem. To se nepovedlo, a to díky spolehlivé autodopravě.Autobus dorazil s více než hodinovým zpožděním.Takže mezitím co Ivoš a spol vynášeli věci a dolaďovali poslední detaily již v tábořišti , Zdena „šílela“ a po pár telefonech ! šílel ! i Ivoš.Autobus nakonec dorazil a tak se děti ocitly v krásném místě kde budou trávit následujících 14 dní.Po poradičce vedoucích si táborníci vytvořili dvojičky a vylosovali pořadí zabírání stanů.A pak už se vybalovalo za spokojeného dohledu hlavních vedoucích.Co bylo dál to zase příště, ať se máte na co těšit.Naloženo