KONEC – 15. den
Bylo mi ctí se s Vámi setkávat na našich stránkách a věřím, že sem najdete cestu i v průběhu celého roku. Domů jsme dojeli v pořádku, tábořiště předali taktéž bez problémů.
Dovolte mi, abych v prvé řadě poděkoval všem vedoucím, kteří s námi o dovolené jeli na tábor – Bohunce Vlkové – zdravotnici, která na letošním táboře měla práce až nad hlavu, Lukášovi Zajíčkovi – mistrovi převleků a neúnavného organizátora, Vraťce Zajíčkové – vynikající kuchařce a v neposlední řadě i své ženě Zdeně (vlastně Zdeňce, ona nemá ráda když ji říkám Zdeno), ministrini blbostí a taktéž výborné organizátorce her.
Dále je mi milou povinností poděkovat „instruktorkám“ (tohle slovo nemám rád, musím vymyslet něco jiného) – Mamče a Aničce, které vzešly z našeho oddílu, kam začaly chodit jako malinké holčičky. Jsem velmi rád, že u nás vydržely a tajně doufám, že ještě vydrží a třebas jednou převezmou štafetu.
Děkuji také všem rodičům, kteří nám pomáhali s přípravou tábora, darovali různé věci na něj, poslali něco dobrého, namalovali hezký obrázek, napsali nám podporu do návštěvní knihy.
Děkuji také všem námořníkům, že těch 15 dní na táboře s námi vydrželi, doufám, že se jim tam líbilo a budu rád, když ve stejné sestavě pojedeme i za rok.
Krásný zbytek prázdnin přeje Ivoš
14. den – Evropa
A je před námi předposlední den našeho tábora. Ráno se nikomu nechce vstávat. Je fajn, že i bodování na mapě světa dopadlo tak, že vítěznému týmu – Velrybákům se podařilo v poslední bodovací den dorazit až do cíle. Ostatní sice zůstali s mírným spožděním a minimálními rozestupy od sebe, ale Velrybáci je určitě teleportují na svou palubu, aby se s ostatními mohli utkat v závěrečné táborové hře o celkového vítěze.
Vedoucí jsou totiž lišky podšité a nejen že každý den o postupu posádek na mapě vlastně rozhodoval Kulifrk, tedy trochu náhoda, ale i nyní v závěrečné hře se může ještě vše zpřeházet.
Vítězní Velrybáci budou na trať vyrážet s pěti minutovým předstihem a ostatní vždy s takovými minutovými rozestupy, kolik políček na mapě bylo mezi jejich figurkami.
Cesta Evropou má cca 7 km. Jednotlivé posádky na ní postupují po fáborcích – cestou hází kostkou a postupují o tolik fáborků, koik jim padne na kostce. Pokud dojdou na fáborek s úkolem, musí jej nejdříve splnit.
Na trati také byli fáborky s úkoly na červeném podkladu, které museli plnit všichni a na kterých byli rozcestníky – dle odpovědi na otázku je při správné poslala kratší trasou a obráceně. Na těchto stanovištích také posádky sbírali indicie, o kterých se v závěru dozvěděly, že jim mají pomoci najít jejich domov. Indicie se vztahovaly k jednotlivým krajům v Česku a tak po doběhu do tábora hledali například Jižní Čechy a pod.
Hra se vydařila zvláště Utopencům, kteří se z šestého místa, ze kterého startovali, s více jak čtvrthodinovým odstupem od prvních, podařilo propracovat až na místo třetí a do cíle doběhli jen s minimálním odstupem od prvních dvou posádek.
Hra byla u konce a nastaly ty méně příjemné věci – balení. Vše uložit zpátky do krabic a beden, sbalit si svoje kufry, najít věci, které někdo mnohdy celých 14 dní ani neviděl.
Večer proběhla slavnostní hostina na oslavu toho, že jsme všichni nalezli svůj domov a že víme, kam se vždy rádi budeme vracet. Poté ještě slavnostní oheň, zpívání a vyhodnocování až téměř do půlnoci.
Ti co měli karimatku se pak odebrali spát společně do tee-pee za dohledu plavčic a i ostatní námořníci se na tuto noc proházeli, jak kdo chtěl, takže v některých stanech spali i čtyři.
Před druhou hodinou již byl klid i v tee-pee a tak mohli ulehnout i vedoucí.
13. den – Anglie, Skotsko
Již z pohodlí domova, s umytýma nohama a konečně klasické klávesnice mi zbývá přiblížit vám poslední dny našeho tábora.
13. den jsme zavítali již do Evropy – Anglie a Skotska – proto nás také ráno budil Skot ve svém kroji.
Dopoledne se náš tábor přeměnil na novinové centrum – chystalo se, prováděli rozhovory, ankety, psalo, malovalo tisklo a výsledkem toho všeho snažení bylo šest vydání jedinečných vydání táborových novin.
Jsou opravdu velmi dobré a moc jsme se u nich nasmáli. Zájemcům doporučuji, aby se začali zapisovat do pořadníku o jejich vypůjčení.
Po obědě jsme se vydali po stopách Jackylla a pana Hyda, kdy jsme námořníky trochu protáhli více i méně schůdným terénem okolí tábora a cestou luštili zašifrované názvy zvířat.
A to už se blížila 17. hodina. Samozřejmě dle tradice se podával čaj o paté (vybraným lordům se svými partnery v šálcích) a taktéž byl puding s čajovými sušenkami a broskvemi.
Po večeři otevřelo své brány Casino v klubu, ve kterém mohli námořníci za směněné žetony zkusit své štěstí v kostkách, ruletě, pockeru či kulečníku, nebo si nechat v salonu vyrobit pravé tetování. 🙂
Jinak celý den probíhala soutěž Miss tábor, jak jinak než taktéž netradiční formou, kdy za soutěžící slečny plnili úkoly vždy jimi vybraní pánové.
Zvláště módní přehlídka byla obzvláště vypečená. Porota se nakonec rozhodla výsledky nezveřejnit, protože všichni soutěžící byli velmi vyrovnaní.
Předchozí večerní přehazovaná se námořníkům velmi líbila a tak si zájemci po setmění dali večerní fotbálek s čelovkami. Za stavu 1:1 se šlo do hajan.
hau dujůdu | výroba novin je v plném proudu | odpolední hra startuje. Londýnská mlha nebyla, tak pomohly šátky | |
na trase – cestou necestou | čaj o páté – Lord a Fifi | ||
puding | casino | tatérský salon |
12. den – Severní Afrika
Domorodý Huba Buba nás nechal ve spacácích až do půl deváté.
Ráno jsme začali vyrábět mumie, které poté každá posádka ukryla na tajné místo v lese. Úkolem všech bylo najít mumie ostatních posádek.
Po obědě jsme vytvářeli kresby přírodními barvivy sic ne na skálu, ale na papír, ale i tak mají svou významnou vypovídací hodnotu a zajisté zanechají informace o našem životě dalším generacím.
Po poledním klidu soutěžilo šest karavan velbloudů a následně si předávaly smluvený signál domorodým bubnem.
V průběhu odpoledne a večera probíhala soutěž Miss Huba Buba.
Po večeři jsme zapálili táborák, zazpívali pár písniček a po setmění se zájemci utkali v přehazované za svitu čelovek.
Jinak neblahá zpráva je, že nám táborem koluje nějaký vir, který v průběhu jednoho dne důkladně pročistí střeva některým námořníkům. I Ivoš celý den polehával. Původce hledáme a bude mučen u kůlu.
Včera jsme se rozloučili s Ebbim, kterého zužovali vysoké teploty a tak se raději zbývající dny bude léčit doma a život na táboře sledovat z internetových stránek.
11. den – Brazílie
Dnešní den nás přivítal Ronaldo ve svém národním dresu.
Budíček byl až o půl deváté. A pršelo. Ale asi jen do devíti.
K snídani jsme si pošmákli na národních bábovkách dodaných spolkem táborových maminek, které nám den před tím tajně doručily. Moc za ně děkujeme.
Dopoledne jsme navštívili muzikálové vystoupení jednotlivých posádek, protože den před tím jsme to již nestihli.
Poté následovala výroba masek na večerní Samba- karneval.
Jak se pozdě vstává, tak ten den strašně letí.
Po pozdním obědě – kuřecí řízek s bramborovou kaší, po poledním klidu a po kontrolek hygieniček jsme se vydali do vzdálenějšího lesa hrát hru, ve které jsme hledali historii kávy.
Po večeři byl už poněkolikáté otevřen krámek s dobrotami, ve kterém si mohli za vyměněnou brazilskou měnu – realy – které dosud během dne neutratili, nakoupit něco pro mlsné jazýčky. Prodej byl tentokrát řešen formou dražby.
Poté již táborové ulice zaplavily se svými výpravami jednotlivé školy samby se svými královnami a všichni se oddali jejímu rytmu.
Dnes jsme se také rozloučili s Michalem, který toho na táboře víc proležel než proběhal a tak se jel raději kurýrovat domů.
10. den – USA
Budíček se postupně protahuje, jak začínají být námořníci unavení a také si již zvykli na stanový život.
Tentokrát nás budil pravý cowboj.
Dopoledne jsme absolvovali cowbojský pětiboj – jízdu na divokém býku, hod nožem, štípaní polene sekyrou, hod lasem na cíl a hod podkovou do dálky.
Odpoledne pak posádky připravovali svůj muzikál a vyrazili jsme do lesa na souboj v paintboolu. Každý tým měl zásobu tekutiny své barvy a hráči stříkačky. Úkolem bylo zasáhnout svou barvu vlajky soupeře a taktéž co nejvíce bílých triček bojovníků soupeře.
Večeře byla více než klasicky americká – hamburger a pepsi cola.
Poté jsme ještě zvládli taneční školu country tanců a šli do hajan.
9. den – Aljaška
Na tento den jsme naplánovali celodenní výlet. Pokud by bylo škaredě, šli bychom do archelologické vesnice v Uhříňově.
Protože nám však počasí přálo, zamířili jsme na koupaliště u Rychnova nad Kněžnou, vzdáleného asi 7 km.
Cestou jsme hráli hry s tématikou „Cesta za zlatem“. Za dvě hodinky a něco jsme byli na místě.
Čekali nás 3 nádherné bazény s průzračnou vodou, skluzavkou a hlavně restaurací a stánkem se zmrzlinou a dobrotami.
Protože byl čas právě k obědu přivezl Ivoš z tábora v obrovských hrncích vynikající svíčkovou, o kterou jsme s dalšími koupajícími nepodělili.
Před večeří jsme byli zpět v táboře.
Pak už jen táborák, zpívání a do hajan.
8.den – Japonsko
Než zkusím trochu přiblížit osmý den naší dovolené při cestě kolem světa, napíšu vám jak probíhá bodování her na táboře.
Takže: sečtou se umístění v jednotlivých hrách a nejúspěšnější posádka dostane 6 kuliček, každá další o jednu kuličku méně.
Tyto kuličky pak vhodí do kulifrku, což je takové zařízení přes které kulička propadá a nakonec spadne do šuplíčku označeného čísly 1-3.
Součet všech bodů z kulifrku posune posádku na mapě světa na vyznačené cestě. Na ní jsou různé zkratky, prodlužky, transportní místa apod.
Pokud posádka vstoupí na políčko, na kterém je již člun jiné posádky, vrací se ta původní o tolik políček o kolik ta druhá posádka ten den postoupila.
Kuličku do kulifru lze získat také za vzorné plnění služby v kuchyni, noční hlídku a další mimořádné události.
A teď zpátky k Japonsku.
Den se nesl ve znamení bojových umění. Máme zde zdatného sumistu a karatistu. (kteřípak vedoucí to asi mohou být?)
Ráno jsme skládali origami, vodní bomby a lodičky, se kterými jsme poté svedli lodní bitvu na řece.
Odpoledne jsme si poté vyrobili kolbiště a proběhl turnaj v sumo, v šesti váhových kategoriích.
Celé odpoledne také probíhala velká hra NE. (když někdo řekne NE a druhý ho slyší a řekne „Dostal jsem tě“, obdrží od proviněného lísteček. Každá posádka jich měla 30 a nakonec některým nezbyl ani jeden.)
K večeru jsme ještě stihly závody Shinkanzenu (nevím jak se to píše, ale je to ten japonský rychlovlak). V našem podání jel sice značně pomaleji, ale cíle nakonec dosáhli všechny.
Po 22 hodině večer se starší účastníci mohli za vstupné 2000 jenů zůčastnit první lekce kamasutry. Vyučující postupovali podle české verze vydané za první republiky.
No nebojte – první lekce spočívala v tom, jak oslovit osobu druhého pohlaví, když se nám líbí a zakončena byla tréninkem jak správně zvednout nožku při první puse.
Jinak celkově všichni zdrávi, sem tam nějaké bolení hlavy (2x), zácpa(1x) a proháněčka (3x) – začíná se projevovat vyčerpání z programu. Dnes se vstávalo až v osm hodin.
bojovník karate | výroba origami | souboj lodiček | úvod do turnaje sumo |
šikanzen | |||
večer se grilovali pstruzi | rybí princezna |
6. den – ČÍNA
Tak jsme včera jeli do Rychnova ještě jednou ke švadlence, aby Alešovi udělala jeden steh na chodidle. Tak doufám, že to již byla poslední návštěva Rychnova kvůli podobné záležitosti.
Dopoledne jsme se vrhli do výroby čepic na rýžová pole, jídelních hůlek a lampionů.
Hned vedle tábora je idelální bahniště pro zřízení rýžové plantáže, čehož jsme také využili.
Z přebytku bláta jsme soutěžili v postavení co nejdelší čínské zdi. O tom, jak to vypadalo, vám raději psát nebudu, možná se mi podaří vybrat nějakou fotku, kterou lze vypustit do světa 😉 .
Po obědě, ke kterému byla samozřejmě „čína“ jsme soutěžili v jízdě rikšou, při které bylo třeba vykonat stanovené úkoly.
Večer jsme rozdělali oheň, opekli vuřty a jak se setmělo, vyrazili jsme do lesa na noční hru, při které námořníci hledali za pomoci chemických světel kartičky a vyrobené lampiony.
Na závěr jsme slavnostně vypustili Thajské lucerny, při tom si každý mohl něco přát.
Dnes některým vedoucím přišel dopis od dětí, že chtějí častěji táborák a pozdější večerku. Ale na Ivoše zapomněli, takže mají asi smůlu.
7. den – RUSKO
Ani se to nechce věřit, ale už jsme tu týden. Strašně to tu letí.
Jak mají táborníci chvilku, tak si půjčují nějaké sportovní potřeby a hrají hry.
Pak je tu skupinka, která neustále nacvičuje nějaké divadelní představení, které poté večer předvádí. Kvalita jde neustále nahoru, tak jsem zvědavý jaké to bude na konci tábora.
Dnešní den nás vzbudila Marfuška.
Po každodenním rituálu – budíček, rozcvička, hygiena, snídaně, bodování úklidu proběhla hra Matrjoška, kdy posádky museli na jedno svého člena navléci co nejvíce vrstev oblečení, které právě měli na sobě.
Poté se učili jednu pochodovou písničku a nacvičovali cirkusové vystoupení, které jsme po odpoledním klidu shlédli – některá byla obzvláště vypečená.
Trochu se nám to protáhlo, takže koupací výpravu na lesní jezírko jsme vypustili a teď snášíme dřevo do tábora z okolních lesů, aby bylo možné vyhovět přání častějších táboráků.
K večeři dnes bude na výběr z 5 jídel – těstoviny z kečupem, těstoviny s mákem, těstoviny se sýrem, těstoviny se skořicí, těstoviny s kakaem a případné kombinace této nabídky.
Děkujeme Vám za dopisy dětem i za zprávy v návštěvní knize.
Věčerom připojím fotky.
výroba čepic | mňam | stavba čínské zdi | |
rikša | kterýpak nepořádník to asi bude? | matrjoška | přijel cirkus |
kosmonautický výcvik |
5. den
Kdo hádal Indii, Nepál – vyhrál.
Ráno jsme stihli uspořádat výstavu diamantů, které jsme vyráběli a dokonce Maharadža poté celou sbírku koupil.
To jsme vám vlastně ještě neříkali, že na začátku každá posádka dostala 1000 EUR, z nichž si mohou každý den směnit v bance kolik chtějí za měnu dané země. To jim pak může pomoci v některých hrách. Ale i nemusí.
Před obědem proběhl ještě turnaj ve sloním fotbale s gymbalem a odpoledne pak výstup na Mount Everest.
Zdolali jsme ho jen s jedním základním a dvěma výškovými tábory.
Večer poté se ještě vyvolení vykoupali v posvátné řece, trochu se pobékalo a hajdy do spacáků.
Byl úplněk a zima.
Dnes už jsme přivezli Michala z jednodenního pobytu v nemocnici a tak nám může pomoci plnit úkoly dané sjezdem Čínské strany.
Jinak je vše v pořádku, těšíme se na sluníčko a koupání.
kuchynska sluzba | Maharadža na výstavě | sloní fotbal | vítězové |
příprava na výstup | vrchol je na dohled | před ponořením do svaté řeky | osvícený |
Menu |
4. den – Madagaskar
Tak kdopak z vás uhádl, kde budeme 4. den?
Vítr v plachtách, který nám přejete ve svých zprávách v návštěvní knize nás odvál skutečně daleko.
Ano správně – byl to Madagaskar. Ráno nás přivítal král Jeliman a mohli jsme se vrhnout do dalšího táborového dne.
První námořníci si oběhli kolečko kolem tábora v masce čuníka, aby se připojili k tomu, jak to vypadá u nich ve stanu.
Dopoledne jsme ještě stihli opičí madagaskarskou netradiční dráhu.
Odpoledne jsme vyráběli diamanty a poté jsme se také vydali hledat diamantový důl, něco uloupit, oloupit ostatní skupinky a vše vpořádku donést do tábora.
Táborníci nám také začali více projevovat zájem o sport, a tak vyzbyl i čas na přehazku, baribal a vyvrcholilo to softballem.
Na večer si někteří tajně připravili divadelní vystoupení doprovázené operním sborem.
Jo a už jsem si vzpomněl na jméno té poslední posádky: Utopenci. Tak to se mnou asi ještě nebude tak špatný.
Nevím jestli se mi podaří dnes protlačit nějaké fotky, protože signál je opravdu špatný.
tak zatím všem pozemšťanům – AHOJ
slavnostni svacina u prilzitosti dominikova svatku | prehazka | ja rikal : miso nestrkej tu hlavu do ulu, med je k snidani az zitra | jestlipak uhadnete, kde jsme dnes |
3. den – Austrálie
Dnešní den jsme zavítali na vzdálený kontinent – Austrálii.
Dopoledne nás čekal štafetový pětiboj spojený s potápěním, během v ploutvích, koalí a klokaní etapou.
Odpoledne, hned po těstovinách s mákem, vlastně až po poledním klidu jsme si podnikli malý výlet na Kokosové ostrovy.
Pokud jste o nich ještě neslyšeli, tak si o nich určitě něco přečtěte, protože život na nich je velmi zajímavý.
Po kokosovém perníku jsme podnikly dlouhou výpravu australskou pouští pro vodu a za citáty o vodě.
Námořníci jsou rozděleni do 6 skupinek: Trosečníci, Ztroskotanci, Verlybáři, Stroskotanci s.r.o., Námořníci a …. ještě jedni. To vám zítra napíšu až si vzpomenu. Kdo je v jaké posádce – to už snad po mě ani nemůžete chtít – jsem rád že si pamatuju všechny jména a k jakému ksichtíku patří. 
S fotkami to dnes také bude horší, protože se nám po rozcvičce vybila baterka a přes den nebylo moc času ji dát napapat. Ale Lukášův foták fotil ostošest, takže na DVD toho bude dost.
Jo a děkujeme za vzkazy v návštěvní knize a za první dopisy dětem, které dnes doputovaly.
2. den – Nový Zéland
Tak jsme se včera radovali, že se nám bouřka vyhnula, ale asi to bylo předčasné.
Po půlnoci to přišlo. Ale menší než vloni, takže jsme ji v pohodě zvládli.
Většina táborníků ani nevěděla že se něco dělo, i když blesky lítaly ze všech stran.
Ta naše tábornická bouře nás včera donesla na Nový Zéland.
Ráno všechny vzbudil domorodý Maur. Dopoledne si jednotlivé posádky vyráběli své vlajky a chystali svůj oběd, který si sami dusili ve vyhrabané jámě na rozpálených kamenech. Skoro všechno bylo řádně propečeno, takže záleželo jen na tom, jak kdo svá kuřecí prsa ochutil a kolik novozélandských dolarů byl za ingredience ochoten obětovat.
Hlavní odpolední hrou byla záchrana velryby a její vrácení do širého moře. Velryba to byla pořádně těžká a navíc se musela stále polévat aby nevyschla, ale všichni to nakonec zvládli.
Pak jsme se vrhli na přípravu večerního slavnostního ohně, loučí a nácviku maurského bojového tance Haki.
Dnes (v pondělí) je zatím pošmourno, ale věříme že se to vybere. Australské břehy vypadají totiž velmi lákavě.
Příště Vám přineseme zprávy zase až bude čas pro připojení v Rychnově, protože v dolíku na táboře to je s rychlostí internetu „porod“.
Ahoj, tak vám píšu první zprávičky z tábora. Všichni dorazili vpořádku, jen Miška vystoupila z autubusu s plným igeliťákem, ale to jsme nic jiného nečekali. Po příjezdu se námořníci seznámili s tábořištěm, rozdělili losováním do stanů, seznámili s bezpečnostními a provozními pravidly tábora a mohla vypuknout pravá mořská bouře, ve které se celá naše loď ocitla. Námořníci se uchýlili do svých záchranných člunů po šesti, ve kterých budou plout zbývající dobu tábora. Poprvé jsme také okusili chladné vody říčky Knežny, která obtéká tábor.
Po večeři (bramboračka – mňam) jsme se seznámili s táborovou hrou, systémem bodování, službami, hlídkami atd.
Právě skončily seznamovací hry a za chvíli pošleme všechny do hajan. Zkusím připojit pár foto, snad to pomalé připojení zkousne.
Tak zase zítra ahoj.
V sobotu jsme byli obhlédnout naše nové tábořiště.
Abychom věděli co nás čeká, jaké je okolí a tak.
Snad mohu prozradit, že se nám tam moc líbilo
a že se máme opravdu na co těšit.
V údolí budeme sami, vlak kolem nejezdí,
lesy jsou jehličnaté a smíšené.
Kdo by se snad chtěl podívat na fotky co jsme
nafotili, tak jsou ZDE.