Tábor skončil
Letošní tábor je skoro za námi. Zbývá jen vybalit věci, rozvést kam co patří, vyprat obsah kufrů, vydrbat děti.
I vzhledem k poměrně nepříznivému počasí myslím, že se nám tábor vydařil. Alespoň co se týče hodnocení jeho účastníků tak mohu soudit.
Děkuji všem co se podívali na jeho organizaci a průběhu a přeji Vám příjemnou druhou polovinu prázdnin.
Nyní již ke konci tábora:
14. den se konala závěrečná hra. Celý den mírně pršelo.
Dopoledne jsme ještě balili a kluci se vydali na soušku – z které se vyklubal pořádný strom, takže bylo co dělat až do oběda.
Poté se již jednotlivé týmy vydaly na trať závěrečné hry. Hned na začátku se rozdělily na 3 dvojice, které se vydaly buď , Bivojovou nebo Libušinou stezkou. Každá prověřovala jiné zdatnosti mladých slovanů. (rychlost, síla a důvtip).
Rody startovaly v 3 minutových intervalech, podle toho, jak si dosud vedly v celotáborovém bodování.
Po zdárném zdolání tras začali průběžně skládat puzzle. To se moc nedařilo a tak po stop stavu pokračovaly již celé rody ve hře opět v 3 minutových intervalech podle počtu poskládaných dílků puzzlete. Tam získali zbytek písmenek, které celý tábor získávaly za hry a také šifrovací tabulku.
Kdo první rozluštil Libušin vzkaz, stal se vítězem.
Týmu, který na závěrečnou hru startoval jako poslední, zabojoval a propracoval se až na „zlatý“ stupínek.
Zvítězil tak rod Táborských, druzí byli Hradečtí, třetí Zlínští. Po nich již bez pořadí Pražští, Písečtí a Bítovští.
Zbývalo už se jen vydat pro poklad.
Poté jsme provedli vyhodnocení, rozdělily se dorty a začala hostina s grilováním.
Večer spali někteřích v tee-pee, někteří na Kokosových ostrovech a někteří si vychutnávali posledo noc ve stanu, protože poslední den jsme již na rychlo sbalili, uklidili tábořiště a hajdy k autobusu, který sice dorazil o něco později (vina nebyla na straně přepravní společnosti, za což se omlouváme. Taková věc se nám stane maximálně 1x za 100 let. 🙂 , ale nakonec jsme v pořádku dorazili. A zbytek už víte.
Den třináctý – Oldřich a Božena
Už se nám nějak nechce vstávat. Zase to dopadlo skoro až na devátou. Ono to asi taky bylo tou noční stezkou odvahy, kdy ti nejstarší šli spát až asi o půl jedné.
Dopoledne jsme vyráběli vory, prali Boženino prádlo a začínali psát díly „Kosmovy kroniky“
Odpoledne pak následovalo převážení ohně na vory po řece a dopisování kroniky.
Současně s tím započala i soutěž ve střelbě lukem, který přerušil déšť. Pak naštěstí na chvíli ustal a mohli jsme střelbu dokončit.
Robin Hood by z nás moc radost neměl, ale alespoň máme pěkné fotky.
Večerka dnes byla dřív, protože zítra nás čeká náročný den – finálová hra a balení tábora.
Den dvanáctý – Král Ječmínek
Dnes jsme vstávali až v 9 hodin, málem jsem nestihl poštu, která má otevřeno jen do půl desáté. Včera mě pošťačka pochválila že jsme ten normální tábor, který nedostává kvanta balíků. Tak dnes naše pověst utrpěla.
Ráno jsme hráli hru při které rody na konci získali suroviny na večerní opékání hadů.
Po obědě (svíčkové) jsme sbírali po písmenkách návod co se surovinami a poté hňácali těsto a po večeři opékali hady.
Po setmění ještě následovala noční stezka odvahy, kterou všichni, i ti nejmenší, statečně zvládli.
Počasí je stále rozumné, tak snad nám vydrží až do konce.
Bára Baldíková tu prý bude muset nechat nějaké věci, aby se jí vešly ty kvanta dopisů a pohledů do kufru.
Tak zase zítra, táborová hra nám vrcholí a rozdíly mezi rody jsou velmi velmi malé.
Den jedenáctý – Cyril a Metoděj
Konečně krásný slunný den. Ráno se nám všichni Blaničtí rytíři vrátili z přenocování z lesa v pořádku. Kluci prý mastili Bang a pak zalehli, holky údajně navštívil divočák (ale moc tomu nevěřím).
Dopoledne jsme vyrazili na celodenní výlet do Skuhrova. Cestou tam i zpět jsme navštívili rybník, ale koupal se jen Lukáš, Zdena, Kačenka, Adámek, Vojta, Bára M., Iva, Nikča, Lenďa, Filda, Martin a to bude asi všechno. Ostatním se rybník zdál příliš nečistý. Úspěchem výletu bylo, že se neztratil rod Bítovských, jako tomu bylo v předchozích dvou hrách.
Došli jsme do Skuhrova a tam šířili víru – tedy spíše jsme hráli hru „Jak dědeček měnil a vyměnil“. Za sádrový někteří získali až velmi kvalitní vystřelovací nůž, plenu, motor, autíčko, vojáčky, mapu s podpisem, štítky na hůl, kulicha, knihu, kasičku, podpis řidiče autobusu a mnoho dalšího.
Poté započala nákupní horečka a nejen potravinové krámky, ale vietnamské stánky si mnuly prsty. V tu chvíli ožil i Lukáš Nedomlel, který se do obchodu těšil celý tábor.
V místě jsme navštívili rozhlednu na místě bývalého hradu, kde jsme také odlovili jednu kešku, oboru s bílými jeleny. Přečetli jsme si napínavé příběhy z Bravíčka, které si holky zakoupili.
A pak už byl čas na cestu zpět do tábora, kde nás čekala vynikající bramboračka.
Před večerkou proběhlo ještě vystoupení Johnyho Plechovky a jeho hostů, popřáli jsme Simoně k narozeninám a ještě jednou Aničce k svátku.
Tak zase zítra. Papa
přenocování v lese | celodenní výlet | večerní shou | |
Simčiny narozky | táborové bodování | hňácání těsta na hady | opékání hadů |
Den desátý
Blaničtí rytíři
Ráno jsme vyráběli katapulty a terče, odpoledne byla hra ve střelbě z nich, poté dlouhý štafetový běh blaničtích rytířů.
Večer odešli ti nejstatečnější (22 táborníků) kromě těch nejmenších a zraněných spát do hory Blaník – mimo tábor na místo které jsem jim vybrali.
Vzhledem k vývoji jsme museli oddělit holky od kluků. A tak teď máme trošku pohodu, protože nám v táboře moc dětí nezůstalo. Ti starší snad přijdou ráno, kdy se chystáme na výlet utratit kapesné.
Den devátý
Bruncvík
Ráno jsme si pospinkali trochu déle. K snídani jsme si dali poridge.
Poté jsme hráli rody vyrobené deskové hry, vyráběli meče a prsteny a rodového koně.
Po obědě (gulášovky a těstoviny na sladko) jsme vyrazili na Bruncvíkovu stezku, na které jsme vylezli na Jantarovou horu, přenesli Bruncvíka v koňské kůži, poprali se u hnízda ptáka Noha, shodili vejce z jeho hnízda, pobili draka a osvobodili lva, donesli nápoj s prstenem Noemi, vypili nápoj, napsali nápoj, zapíchli meč a nalepili lva do erbu.
Poté byla soutěž v malování(tužka na šesti provázcích – namalovat určený tvar) a po večeři (lečo) jsme hádali pantomimy.
Je vidět že se ochladilo a všichni baští ostošest. Dojedli se všechny „zbytky“.
Jinak vše O.K. Další fotky doplním zítra.
Den osmý
Dnes pro změnu pršelo. Hry jsme prožívali s tématem: Dalibor a pak mokrá varianta
Sbírali jsme věci od písmen jména Dalibor, vyráběli vlastní deskové hry a řezali dřevo a špalíčky a pak soutěžili ve stavbě co nejvyšší věže.
Oběd: kuřecí řízek, bramborová kaše, česnečka, zeleninový salát Večeře: brambory na loupačku
Také máme první (a doufám že poslední ) menší úraz (Tomíkovi nějak pozlobila pila a řízla jinam než měla).
V chatě celý den topíme a sušíme věci a boty, které jsou zase za chvíli mokré, protože nevím proč pláštěnky nejsou moc oblíbené. To aby si člověk pořád třepil pusu a je to houby platné.
Večer jsme si ještě pěkně zazpívali a ted plánujeme další den.
Den šestý a sedmý
Dnes nás v 6 hodin ráno probudila hromová rána s bleskem v blízkosti tábora. Pak chvíli pršelo a přes den bylo celkem hezky. Navštívil nás klub maminek táborových dětí (samozřejmě ne v táboře ale na louce nad lesem), kde nám předali bábovky, buchty, obrázky a tak – moc děkujeme. Byla z toho svačina a bude i snídaně.
Dnešek se nesl ve znamení Šemíka s Horymírem. Ráno si rody nacvičovali divadlo, který jsme nyní po večeři shlédli. Některé kousky byly obzvláště vydařené. Vlastně dnes jsme chtěli jít do Rychnova na koupaliště, ale vzhledem k počasí jsme pak změnili plán. Snad se tam ještě do konce tábora dostaneme, abychom nepřivezli domů celé kapesné.
Odpoledne jsme hráli Horymírovu stezku zdatnosti a dopoledne za rozdělení na dvě poloviny bojovou hru Kovkopové proti Horymírově družině. Někteří hrají tak obětavě, že dnes ve spacácích asi budou naříkat od popálených noh od kopřiv.
Za chvíli začíná vysílat opět Rádio Prorubky (Lukášovy uspávanky), ale hned jak všichni zalehnou.
Ještě musíme přeparkovat auta dále od řeky. Co kdyby.
Včera byla dívčí válka. Projevilo se to už při budíčku a neslo až do oběda, kdy se obě skupiny usmířily. Před tím ale spolu soupečily v přehazované, fotbale, ligretu, přetahovaní lanem. Dopadlo do 2:2 a tak byl lepší smír pro obě strany. Ženský chlapy utáhly na jídlo.
Odpoledne taky byla nějaká hra na toto téma, ale už se mi to nějak začíná motat a nikdo zde zrovna není kdo by mi poradil. A už přišla Zdena – tak odpoledne byla moje hra 🙂 při které rody stopovaly Šárku.
Fotky fakt teď nestíhám, tak to sem zkusím navalit zítra, když nás to neodnese. Když jo, tak připlujeme po Labi a můžeme vám to vyprávět přímo.
Pište, pište – návštěvní kniha je také skoro prázdná.
mytí hlav v našem salonu | Poselství klubu maminek | ||
tábořiště | jedna z překážek na Šemíkově stezce | Rod Táborských | |
Divadlo – Sabuslava Koudelková |
Den pátý
se nesl v duchu pověsti o Praze.
Ráno slované vyráběli tkané pásky a razítka z brambor. Poté absolvovali historický běh Prahou.
Odpoledne stavěli své hlavní město, hledali kde je ukryta Libuše a večer se sešli na koupacím mejdanu v oblečení.
Za chvíli jdeme všechny budit k noční hře.
Počasí a zdraví nám zatím přeje. Pište, pište, pište – děti na to čekají – i ti velcí.
Oběd: čočková polévka, sekaná, brambor, zelný salát
Večeře: krupicová kaše a dojel se i zbytek vuřtguláše.
Den čtvrtý
Ráno jsme vyrazili na Říp za kněžnou Libuší, která věštila proroctví o Bimbrlatech.
Poté jsme hledali poklad v Libušině studni. Po obědě (čočka, vejce, uzené, okurek, řepa a polévka nudlová) a po poledňáku jsme vyrazili na více jak 5 km hru za tajemstvími Krokových dcer za pomoci buzoly, GPS navigace atd. Ztratila se pouze jedna skupinka, která byla ale už po hodině objevena v blízké vesnici.
Po večeři k nám zavítali ochotníci až z Karlových Varů, kteří nám sehráli pohádku Zdeňka Šmída „Jak si medvědice stýskala“.
Pak s námi a jejich kytarami poseděli ještě do tmy u ohně a šli spinkat.
Den třetí
Ráno jsme se probudili do příjemného dne.
Po rozcvičce a snídani jsme vyrazili na „Říp“, kde jsme si postavili obřadní místo a přečetli báji o Krokovi a jeho třech dcerách.
Poté tu na nás čekal Bivoj a jeho stezka zdatnosti, kterou každý absolvoval s divokým kancem na hřbetě.
Každá družinka si ještě před obědem ustrojila svého Bivoje a Kazi a poté jsme odhalovali, kteří jsou ti praví. Oběd se nes ve znamení svatební hostiny.
Po obědě (bramborová polévka, bramborový knedlík, uzené a zelí) a po poledním klidu jsme vyrazili rozšiřovat polnosti. V 1. etapě rody luštili logickou úlohu, v druhé měli z plechovky vyrobit cedník, ve třetí nalézt v lese označenou soušku a donést do tábora 3 lokte, v další, protlačit soušku cedníkem (nakonec všichni pochopili, že soušku musí spálit) a v poslední dát popel do pytlíku a donést na obětiště.
Po večeři už jsme hráli softball, přehazku, deskové hry a nebo prostě jen blbli.
Poté Lukáš uspořádal nuda plavání v řece, do kterého se zapojila téměř polovina táborníků,kteří se vydali znudeně koupat. 🙂
K večeři jsme si pošmákli na rybičkové pomazánce, která zejména Fildovi hodně chutnala.
Teď už jsou všichni ve spacáku a Lukáš jim vypráví na dobrou noc.
Fotky budou až zítra, tak vydržte.
Jo ještě mám napsat že „Pobřežní hlídka“ (Matěj a Vojta Hr.) pracuje stále poctivě a neustále hlídá stav hladiny v říčce, která neustále opadá.
Všichni jsou zdrávi, zatím jen 2 klíšťata a pár bonbonů na stýskání.
2. táborový den
Dnes v podvečer po 24 hodinách soustavného vydatného deště přestalo pršet. Zvládli jsme to v pohodě, zejména také díky úplně novým stanům a jejich plachtám.
Ráno byl budíček až o půl deváté. Rozcvička byla ve znamení výstupu na Říp.
Dopoledne jsme měli turnaj v deskových hrách, rozdělili jsme se do rodů a vymýšleli rodovou píseň.
Také bylo třeba nařezat dřevo do kuchyně.
Po vydatném obědě – hrachová polévka a riziko a po odpoledním klidu, stále za deště jsme vyráběli maketu praotce Čecha
a kultovní předmět na připravované obětiště.
Poté jsme vyrazili do lesa zasoutěžit si ve sbírání nektaru pro výrobu strdí.
Pri večerním nástupu jsme upálili makety Čechů a poté přezpívali větší část zpěvníku.
Ted už všichni jsou ve stanu a možná i spí.
Procpali jsme první fotku (za 10 minut). Zítra snad Pavel přiveze nějaký grafický program pro úpravu fotek, abych je před nahrátím mohl zmenšit a pak jich snad bude více.
První krátká zprávička:
Těšili jsme se na ochlazení, ale už by to možná mohlo stačit. Hlavně nastávající noci se obáváme – přepovědi jsou více než divoké.
Táborníkům se cestou „rozbil“ autobus. Naštěstí až na začátku Lukavic. Museli vyrazit pěšky údolím říčky Kněžné. Cestou potkali praotce Čecha, který se s nimi vydal hledat zemi zaslíbenou. Tu nakonec nalezli, podle počtu cestou sebraných pokladů si vybírali stany, ubytovali se, navečeřeli a od té doby prší.
Více zpráv zítra.
TÁBOR 2010 – LUKAVICE – PRORUBKY 1.1.2010
DO ZAČÁTKU TÁBORA ZBÝVÁ:
http://www.odpocitej.cz/zdrojovy-kod-odpocitej.php?r=2010&m=6&d=17&h=12&mi=0&s=0&b=000000&v=18&back=ffffff
17.-31.7.2010.
NEZAPOMEŇTE NA BEZINFEKČNOST – ODEVZDAT U AUTOBUSU!!
KDO NÁM JEŠTĚ NEDAL POTVRZENÍ OD LÉKAŘE VIDÍTE V SEZNAMU ÚČASTNÍKŮ V SEKCI PRO PŘIHLÁŠENÉ.
V PRŮBĚHU TÁBORA BUDEME NA TOMOTO WEBU PSÁT AKTUALITY.
Informace k táboru (PDF 134 kB)
Táborová přihláška (PDF 202 kB)