Tábor “ Evropa Expres“2020
Cestovatelský deník – Evropa expres 2020
Den první – Příjezd
Vše začalo mimořádnou zprávou TV Bim z konference Samuela Koudelky majitele Evropské cestovní agentury. Ten byl znepokojen línou mládeží, a tak vyhlásil soutěž v cestování po Evropě. Tak to si Bimbrlata nemohla nechat ujít a 11. 7. 2020 se 25 zájemců dostavilo s vyplněnou přihláškou a s kufry na parkoviště ve Vlčkovicích. Zde už na ně čekaly Samuelovy asistentky Zdéna a Míša. Proběhl vstupní filtr do soutěže – odevzdání přihlášek a změření teploty a po rozloučení s rodiči se odešlo směr základní tábor – Velká Bukovina.
Další podmínkou pro cestování po Evropě bylo získání pasu, a tak každý začal běhat a shánět příslušná oddělení a za splněný úkol získat razítko a následně dostat cestovní pas. Oddělení bylo sedm – lékař (výtěr slin), fotograf (namalovat se), identifikace (otisk prstu), hygiena (umytí obličeje), kadeřnictví (super účes), občanství (vědomostní test) a na závěr pasové (podpis a vymalování znaku). Každý získaný pas měl i své číslo, když se čísla v pase sečetla, tak se ze stejných výsledků utvořily cestovní skupinky.
Teprve teď se mohlo přistoupit k přidělování cestovních kupé (stanů). Jejda, kdo to přichází? Náš velký cestovatel Samuel (Vojta) a jeho mladá asistentka Eržika (Markéta). Vítají nás a jsou rádi, že už máme cestovatelské pasy vyřízené. Jako dárek předává Samuel každé skupince kreditní kartu s menším obnosem peněz na první vlakovou jízdenku. Máme čas na vybalení věcí. Zabydleno, a tak se vyrazilo na průzkumnou procházku tábořištěm. Teď už každý ví, kam na latrínu, kde je jídelna a ohniště, umývárna a odpadka … A je tu večeře, protože jsme ještě v Čechách, tak nás uvítala bramboračka s chlebem. Samuel s Eržikou se rozloučili a spěchali na další cesty. My jsme si zahráli nějaké hry, a ještě před večerkou jsme si koupili první jízdenku do vlaku.
A je tu večerka, česká hymna a česká pohádka na dobrou noc.
Den druhý – Polsko
Budíček!!! Vlak zanedlouho zastavuje ve stanici Karowa. Takže jako první země nás přivítalo Polsko. Vylézáme ze stanů a jsme upozorněni, že nemáme zapomenout i svá kufříková zavazadla. To už nám k rozcvičce vyhrává polská písnička. Po hygieně jsme si šli dát snídani. Byl poridge. Pak jsme měli nástup u stožáru, kde se vyvěsila oddílová vlajka a byli jsme seznámeni co a jak při nočních hlídkách a jak bude letos fungovat služba v kuchyni (kvůli nemoci COVID 19 jsou různá opatření) a podobně. Hned poté jsme šli zkontrolovat čistotu stanů. To už někdo nahlas informuje, že Pája a Mamča jdou někam v pláštěnkách a s prutem. V Polsku běžná věc – rybolov. A tak jsme všichni honem spěchali také rybařit. Museli jsme mít pláštěnky a rychle si vyrobit vlastní prut. Zjistili jsme, že v okolí je asi 5 rybníčků a každá vylovená ryba má jinou hodnotu, a tak jsme ve skupinkách udělali poradu a šlo se lovit. Někdo měl štěstí hned a někdo musel být hodně trpělivý, aby něco ulovil.
Po rybolovu byla chvilka volna a už si nás volá Míša s Matějem a seznamují nás s hrou Kimball. Zajímavá a strhující hra. Po Kimballe jdeme na oběd – polévka a tradiční polské pirohy s masem a zelím.
V rámci aktivního poledního klidu se většina táborníků rozhodla postavit v potoce hráz. Zdařilo se. Odpoledne nás Zdéna zavedla na „polskou tržnici“. Každá skupinka měla určený stánek, který musela vybavit zbožím ze skladištní oblasti. Potřebný seznam byl uprostřed rynku. Během zásobování jsme zjistili, že máme na stánku také zboží nelegální, kterého jsme se museli zbavit a prodat ho kupci. Vše hlídali celníci, kteří nás chytali a házením kostek (větší bere) nám zabavovali zboží, které jsme měli právě u sebe. Každý měl u sebe totiž ještě kartičku s číslem síly na vzniklý souboj s celníkem nebo jiným členem skupinek.
K svačině jsme měli velmi dobré ovocné želé. Pak jsme šli na dříví a stavěl se slavnostní oheň. Po večeři) brokolice, těstoviny a sýrová omáčka jsme se dooblékli, vzali baterky a šli k zapálení slavnostního ohně. U ohně jsme dostali zpěvníky, a tak se zpívalo a povídalo a také se šlo spát a kupovala se jízdenka do „vlaku“ a četla se polská pohádka a poslouchala polská hymna. Dnes už začala první noční hlídka a nově vzniklé cestovatelské skupinky prozradily své názvy a pokřiky.
Badatelé: YumYum, Káně, Gíťa, Štěpík a Péťa
Bodlinky: Honza, Anička, Pája, Víťa a Zuzka
Cestouni: Páťa, Fanda, Míra, Anetka a Dajda
Exoti: Kája, Matýsek, Filip, Terka a Mates
Průzkumníci: Luky, Anežka, Nikča, Olík a Janička (paní Horová)
Den třetí – Rusko
Ráno nás vzbudil budíček a každé skupince byla zkontrolována jízdenka. Když jsme vylezli na „nástupiště“, zjistili jsme, že jsme dojeli do Ruska. Následovala běhací rozcvička, hygiena, úklid, snídaně, nástup, bodování stanů a chvilinka volna. Za chvíli už jsme měli být v jídelně a povídali jsme si o Rusku a letu do vesmíru. Naším úkolem bylo vyrobit si vlastní raketu – vlaštovku. Následně jsme zjistili, že nás čeká skupinkový štafetový let. Museli jsme doletět co nejdále. S velkým náskokem vyhrály Bodlinky.
K obědu byla gulášová polévka a ruské bliny – palačinky. Odpoledne k nám zavítal jeden hodně bohatý Rus, který nám nabízel finanční odměnu za přinesení mamuta. Zjistil totiž, že na konci transsibiřské magistrály jsou k nalezení mamutí vejce. A tak jsme postupně po fáborcích vyrazili. Cestou jsme museli svést souboj s obtížným komárem, obléct si na zbytek cesty ponožky na ruce (je přeci velká zima), skákat po kamenech, nasvačit se, jít přes mlhu a a a a až jsme dorazili k mamutímu vejci a vytloukali jsme malého mamuta. Opět vyhrály Bodlinky.
K večeři bylo ruské vejce – vajíčková pomazánka a čaj a byli jsme vyhnáni se pořádně obléct, protože se v Rusku hóóódně ochladilo. Kdo si stihl vzít na sebe hodně věcí, ten měl štěstí, protože se začala z nejmenšího člena skupinky tvořit matrjoška, což znamenalo navléct co nejvíce oblečení na jednoho člena. Ještě před večerkou došlo na velkou událost, a to ruskou ruletu. Nejstarší táborníci si dali na hlavu papírovou čepici a jeden měl pod čepicí vajíčko. Další vyvolený, který byl zatím jinde šel a mohl pouze jednou někoho plácnout do čepice a najít tak schované vajíčko. Asi až po 5 kolech se zadařilo a Olík měl krásnou vaječnou hlavinku.
Den byl dlouhý, a tak, než si Olík umyl hlavu, koupili se jízdenky do vlaků a hurá na hymnu a pohádku a spánek.
Den čtvrtý – Skandinávie
Zastávka! Vstáváme a vystupujeme. Dojeli jsme do Skandinávie – Norsko, Finsko, Švédsko a Dánsko. Byla rozcvička a cvičení Nejsme líní. K snídani byl rohlík s paštikou. Po snídani bylo bodování pořádku a nástup a pak nás oslovila skandinávská studentka, jestli bychom jí nepostavili srub. Dostane totiž nějaké peníze od rodičů a hledá vhodné bydleníčko. Náhle z nás byly stavitelé srubů. Potřebovali jsme, ale materiál. Ten jsme si mohli koupit v „Ikee“. Tak jsme vyrazili. Po nakoupení jsme měli mít u sebe 13 kusů nábytku. Posvačili jsme jablko a začali hledat ve švédském slovníku překlad jednotlivých oddělení. Dílky nábytku máme nakoupeny a teď hurá na stavění a lepení. Stavba nás doslova pohltila. Lepili jsme nábytek celé dopoledne a poledňák a zpívali si a trochu se rozčilovali nad titěrností, ale výsledek byl super. K obědu jsme měli masové „Ikea“ kuličky s bramborovou kaší a polévku. Slepené postele, rotoped, sprchový kout, sporák, lampičky, skříně, záchod, stoly a židle, TV a další nábytek jsme umístili do krabicových domečků.
Mezitím vším nás Míša přivolala k ohništi a ptala se nás, jaké známe sportovce ze Skandinávie. Tím nám naznačila, že se pojede biatlon. Šli jsme do lesa, a protože je léto a není sníh, tak to byl letní biatlon a místo lyží jsme měli prkno s provázkem. Štafetově jsme museli projet trať, kde se nacházela i střelnice. Každé netrefení znamenalo trestné malé kolečko. Jelikož nastala obleva, tak se poslední závod běžel bez lyží. To bylo ještě větší a rychlejší drama. Biatlon byl super a všichni si ho dostatečně užili.
Po biatlonu jsme se ještě na chvíli vrátili k dodělávkám srubu. Potom byla večeře (chléb s rybičkovou pomazánkou a čaj). To už přichází podívat na sruby studentka se svojí rodinou – mamkou a taťkou a domácím mazlíčkem prasetem Pigískem. Nechávají si vše ukázat, mají různé dotazy a připomínky, ale nakonec kupují srub od Exotů. Tedy všechny sruby se povedly, takže volba byla těžká.
Protože se už začalo stmívat, koupili jsme si rychle jízdenky na vlak. Dnes Badatelé neměli dost peněz na vlak druhé třídy, a tak museli spát společně ve vlaku třetí třídy – stan na okraji tábořiště. Zazněly hymny a přečetla se pohádka a spalo se.
Den pátý – Německo
Dnes jsme se probudili v Německu. Po společné rozcvičce na německou muziku jsme si nechali orazítkovat pasy, umyli se, uklidily si a šli na snídani (vánočka s máslem a kakao). Po nástupu a bodování (zatím nikdo neměl letečák) nás čekal německý dril na pečlivost a trpělivost. A tak jsme střídavě běhali k stanovištím a skládali ponožky, vybarvovali geometrické tvary, skládali dohromady třídílný ešus a skládali podle velikosti polínka. Když jsme měli vše hotové, tak jsme se museli seřadit podle velikosti.
Po svačině jsme měli volno, a tak se rozjel rapidball a stavělo se v potoku. Po obědě (vločková polévka a masoto) se rozdala pošta, služba myla nádobí, myly se i vlasy a u potoka měli kluci se Zdénou vodní bitvu.
Odpoledne nás čekalo poznávání spolkových zemí Německa. Šli jsme proto do lesa a naším úkolem bylo podle nalezených nápověď doplnit slepou mapu. Velice rychle to zvládli Průzkumníci.
Večer nás čekal Oktoberfest – původně slavnosti k svatbě korunního prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko – Hildeburgskou, zakončené koňským dostihem. Dnes jde už jen o pivní festival. My jsme si opekli vuřty a začalo dost pršek. Jak říkal Vláďa „ trochu nás to lízne“. Tak jsme se museli na chvíli schovat ve stanech. Pak jsme se sešli v jídelně a pokračovali ve slavnostech. Vedoucí měli různou zábavu, za kterou jsme si mohli i něco málo vydělat. To se nám hodilo na vlakové jízdenky. Zdéna měla hod mincí do hrníčku, který byl v kýblu s vodou, Míša na čas skládala Rubikovu kostku, Vláďa hrál „Oko bere“, Anička piškvorky, Pája měla sázku na kuličku pod kelímky, Denda kostky a Matěj hádání karty.
Poté následoval nákup jízdenek a čištění zubů a německá hymna a pohádka.
Den šestý – Benelux
Vstávejte, za malý moment bude vlak zastavovat ve stanici. A je tu další ráno. Sice neprší, ale začíná se nám tráva před stany měnit v bahenní lázeň. Začínáme nosit holínky. Po ranních rituálech se posilňujeme snídaní – nutela s chlebem a čajem a dostáváme táborové pohledy. Po nástupu a bodování je vybarvujeme a píšeme domů zmínku o tom, že jsme v pořádku, a kde zrovna cestujeme. Svačíme rajče a posloucháme Mamču, která nám povídá o památkách Holandska, a hlavně o větrných mlýnech a tulipánech. Hned si začínáme jeden takový mlýn v podobě větrníku vyrábět. A také pomáháme sázet semínka tulipánů v barvách holandské vlajky. Jde o rychlou štafetu a nošení a řazení barevných semínek (kuliček).
K obědu máme mimo jiné holandský řízek s bramborovou kaší. Začalo opět pršet, a tak trávíme polední klid ve stanech. Už při obědě se mezi nás zařadil nějaký pán Vobejda. Nikdo ho neznal, ale bavili jsme se s ním jako bychom se znali. Začali jsme tedy zjišťovat kdo je a co tady dělá. Řekl nám, že je majitelem velké belgické pralinkárny a hledá nové receptury na výrobu. Jelikož se dozvěděl, že zde jsou také nějací výrobci pralinek, tak k nám zavítal a slíbil velkou odměnu za zjištění nových receptur.
Každá skupinka musela jakožto výrobci pralinek nahlásit 5 ingrediencí ze své výrobny. Ty se napsaly velkým písmem na jednotlivé kartičky. Pak si v lese každá skupinka našla svůj úkryt a zde musela umístit viditelně 5 ingrediencí, ze své výrobny. Ostatní se musí nepozorováni přiblížit a zjistit co nejvíce ingrediencí od dalších skupinek, ale přitom si musí hlídat svoje místo. Pokud byl někdo při přibližování odhalen (řeklo se nahlas jméno) musel si jmenovaný nabít život u pana Pralinkáře a pokračovat dále. Honza si myslel, že našel výborné místo u krmelce, ale následně zjistil, že to nebyl dobrý nápad, protože ostatní si vylezli zadem do krmelce a vše krásně přečetli. Tak se začala používat taktika zmást ostatní převlečením. Ke konci hry jsme už nevěděli, kdo je kdo, protože byl každý jinak ustrojen. Pan Pralinkář měl velkou radost z receptur a podle toho se i jednotlivým skupinkám odměnil a vytratil se pryč.
K večeři jsme měli vuřtguláš s chlebem, na který už hodně lidí mělo chuť. Začalo vyhlášení úspěšnosti za den prožitý v Beneluxu a posun skupinek o dny, když k nám dorazil udýchaný a vystrašený taťka Šmoula s dalšími Šmouly a řekli nám, že Gargamel a jeho kocour Azraiel zajmuli jejich kamarády, a tak by od nás potřebovali pomoc. Chodili jsme po jednom od nejmladšího. Šmoulové nám ukázali, jakým směrem je Gargamel a řekli nám, co máme udělat, abychom vysvobodili další Šmouly. Cesta vedla po tmě a po cestě. Na krajích nám svítila barevná světýlka. U Gargamela, kterého hlídal jeho věrný kocour Azraiel jsme svedli souboj v podobě kámen-nůžky – papír. Při výhře jsme získali jednoho Šmoulu a radostně jsme šli zpět.
Podařilo se nám osvobodit všechny. Když šla Péťa od Gargamela, tak se na protější louce spustil ohňostroj, Péťa se vylekala, ale hodný a silný Šmoula Honza jí vzal do náručí a pelášili do tábora J. Jak kdo došel, tak šel hned spát. Kdo ještě neusnul, poslouchal hymny a pohádku na dobrou noc.
Den sedmý – Velká Británie
Ráno jsme se vzbudili v Londýně. S kufříky a většinou v pyžamech jsme se opatrně přes bahno přesunuli na hudební rozcvičku a následně na snídani (chléb se sýrem, salámem, máslem a okurkou a čajem. Po nástupu a bodování přišel detektiv Sherlock Holmes s případem krádeže královského prstenu. Detektiv po nás chtěl najít podle stop pachatele. Prošli jsme tedy postupně po skupinkách okruh s předměty doličnými a pak před nás detektiv předvedl 5 možných pachatelů (velice chytrou studentku, chlapíka právě puštěného z basy, internetovou maniačku, pekařku a ožralu). Každá skupinka pak určovala možného pachatele a vysvětlila, podle čeho k tomuto závěru došla. Byla to pekařka, která nám řekla, že prsten schovala na záchodě. Když jsme tam doběhli, čekala na nás šifra, z které jsme se dozvěděli, že nás pekařka napálila a prsten má u sebe. Opravdu jsme ho tam nakonec našli a předali ho Sherlockovi, který ho odjel dát královně. Zasloužili jsme si svačinu – broskev a do oběda jsme měli volno.
Po obědě (hrachovka a bramborové špalíčky, uzené a špenát) a po poledňáku pořád pršelo, a tak jsme bohužel nemohli jít hrát anglické zahradní hry. Ale přesně o páté nás čekal pravý anglický čaj s mlékem a cukrem. A hned následovala projížďka londýnským metrem. Našim úkolem bylo, projet co nejvíce zastávek a splnit úkol, který tam byl nebo se jen na důkaz návštěvy podepsat. Bylo celkem asi pět tras, které se různě křížily. Po trasách chodily vedoucí a dělaly mašinku. Musely zastavovat v každé stanici. My jsme mohly do vlaku nastoupit a také z něj vystoupit pouze ve stanici a nesmělo nás v soupravě být více jak pět. Bylo to hezké poježděníčko. Některé trasy vedly i bahnem, takže nemělo moc cenu chodit v botách. Úkoly na zastávkách byly různé – sníst perník, napsat královně pohled, kouknout se do domu premiéra, zazvonit na zvon, udělat si v indické čtvrti tečku na čelo ….
Když jsme dojezdily metrem, tak už byla večeře. K večeři byla vlastně typická anglická snídaně – volské oko, fazole, párek, rajče a opečený toustový chléb. To nám vůbec nevadilo. Následovalo vyhodnocení celého dne a posun v bodování. Když jsme vyhodnotily naše skvělé výkony, tak jsme si koupily jízdenky. Dnes došlo i na první vlakovou třídu pro Exoty a Průzkumníky. Znamenalo to spaní ve srubu, různé pamlsky a deskové hry a teplé mlíčko do spacáčků. Zazněla hymna Velké Británie a pohádka a spalo se. Tedy jen chvíli, protože vlak právě dorazil na začátek Lamanšského průplavu. Z Velké Británie jediný způsob, jak se dostat přes pevninu do Francie. A tak jsme museli ze spacáků, odevzdat pasy a projít průplav. Drželi jsme se lana a došli až do Francie. Pak už jsme opět ulehli a spali až do rána.
Den osmý – Francie
Při budíčku a cvakání jízdenek, jsme už věděli, že jsme ve Francii. Budila nás francouzská slečna Anežka s výrazným rrrrr při mluvení. Protáhli jsme se rozcvičkou a cvičením do soutěže Nejsme líní a šli na snídani. K snídani nám slečna přivezla francouzský croissant po najezení, nástupu a bodování jsme se sešli v jídelně a při pojídání zelí nám Anežka povídala o francouzském umění, hlavně malování. Pozvala nás také do Louvru – galerie na prohlídku vzácných obrazů. Mezitím nás navštívil na kole Samuel Koudelka s asistentkou Eržikou. Pak jsme se rozdělili ve skupince na 1 popisovače a 4 malíře. Popisovač se chodil dívat na určený obraz do galerie a říkal svým malířům, co mají namalovat. Takto se přenesl vzácný obraz Slunečnice od malíře Vincenta van Gogha. Díla byla vystavena a ohodnocena.
Po malé chvilce volna se už zvonilo na oběd, takže umýt ruce, vzít si ešus a lžíci, nechat si od služby stříknout na ruce dezinfekci a pak už mňam jídlo – česneková polévka a zapečené těstoviny s okurkovým salátem.
Po obědě se opět otevřela galerie. To se nám hodilo, jelikož jsme se tajně dozvěděli, že večer přijede překupník obrazů a koupil by od nás nějaký dobře namalovaný obraz z galerie, ale pšššš, ať se to nedozví nikdo z hlídačů galerie a hlavně, ať nám nenajdou již rozdělaná díla. Při návštěvě galerie za účelem zapamatování a překreslení obrazu se někteří účastníci zachovali špatně a hrubě k hlídačkám galerie, takže byl do služby povolán i policista Matěj a za trest se galerie uzavřela. Takže vznikl skupinkám problém s přemalováním obrazů. Hříšníkům, ale došlo, že by se mohli omluvit, a to zafungovalo a galerie se znovu otevřela. Takže při poledním klidu někdo maloval, někdo odpočíval, někdo něco hrál.
Posvačili jsme jogurt a Anežka nás dále prováděla Francií. Teď nás čekal závod na kolech Tour de Franc. Šli jsme se tedy připravit a přemístit k závodišti. Zde nás už čekal štafetový závod z kopce do kopce přes památky Francie, a to vše na kole. Tedy jen s řídítky. Jezdilo se dost rychle, a tak se po chvíli štafetovým způsobem vrátili všichni na místo, z kterého startovali.
Po závodu Tour de Franc nám zbyl ještě nějaký čas na domalování obrázků. Hlídači zabavili pouze jeden obraz. Začalo pršet, proto jsme museli jít na chvíli do stanů. Déšť nedéšť po chvíli všichni vylézají, protože je už zavřená galerie, a hlavně se objevil v zákoutí tábora překupník. Měli jsme štěstí, protože se mu vše líbilo a koupil všechny obrazy. Peníze nám prý pošle na účet. Vedoucím jsme nic neřekli. Ty se až večer při vyhlašování výsledků a posunu dnů divili, odkud se vzaly peníze na účtech skupinek.
Po večeři – francouzská Ratatouille pořád pršelo, a tak to vypadalo na předčasnou večerku, jenže to tak nebylo. Průvodčí nás totiž pozvali do ZÁBAVNÉHO VOZU. Měli jsme mít s sebou pláštěnku a do skupinky tužku a pracák. Čekal nás test z památek, které jsme viděli během závodu Tour de Franc, pak vyhodnocení dne (1. Průzkumníci, 2. Bodlinky, 3. Exoti, 4. Cestouni a 5. Opičí Badatelé) a nakonec zábavička v podobě pantomimy. Každá skupinka hádala představované zvíře. Když se všichni vystřídali v předvádění, tak se šlo na hygienu a do stanů a čekalo se na francouzskou hymnu a pohádku.
Den devátý – Španělsko
Vstáváme, předkládáme jízdenky a vylézáme ze stanů. Protřené oči zjišťují podle vlakové stanice a vlajky a hudby, že dnešní den strávíme ve Španělsku. Po všech ranních rituálech jdeme na snídani. Je neděle, takže nás čeká poridge. Po nástupu a bodování jsme uskutečnili společné táborové foto a také se s námi rozloučil Samuel s Eržikou a Jardou, kteří odjeli na další dobrodružnou cestu. Úspěšně vyjeli rozbahněnou cestu.
Nás už čekal v Býčí ulici útěk před splašeným býkem. Z každé skupinky byl vybrán nejrychlejší člen a ten měl za úkol rychle běžet po cestě za prchajícími skupinkami. Za každého chyceného se přičítaly body.
Nahoře nad táborem, kde závod probíhal, už bylo velké vedro, a tak jsme velice rádi po skončení běhu přivítali svačinu v táboře. U té jsme se seznámili se španělským svátkem Las fallas. Jde o svátek, který se slaví na počest svatého Josefa ve Valencii. Na tento svátek jsou vyráběny figury ze dřeva, kartonu a sádry a dosahují obřích rozměrů, jejich velikost může být 5–30 metrů. Umělci se účastní těchto oslav se svými návrhy figur. Komise poté vybírá nejhezčí figuru a poté se všechny figury kromě té vítězné zapálí.
Do konce poledňáku začala každá skupinka vymýšlet a tvořit figurínu větší než nejmenší člen skupinky. Mezitím proběhl oběd – Paola (rizoto). V rámci poleďnáku začalo probíhat postupné sprchování a celková očista. Kontrolou, jestli máme vše ke koupání, byl rychlý běh pro kufříky naplněné vyřčeným seznamem věcí. Odpoledne proběhl velký průvod s figuríny a hodnocení komise. Vítězná figurína byla umístěna před jídelnu a ostatní čekaly podle tradice na spálení. Nakonec ke spálení nedošlo, protože každá skupinku si mohla figurínu vydražit zpět.
Po večeři nám vedoucí ukázali, jak vypadá emoční flamengo a my jsme si na vylosovanou emoci připravili také nějaký flamengo tanec. Ostatní měli za úkol hádat, o jakou emoci jde. Po flamengu jsme šli ještě na chvíli zpívat a povídat k ohni, tedy kdo chtěl jít spát, tak šel spát podle toho, do jaké třídy měla jejich skupinka lístek
Den desátý – Itálie
Jízda vlakem Evropa Expres nás přes noc zavezla až do Itálie. Počasí se začíná zlepšovat a bláto vysychat. Po ranním protažení a hygieně jsme se doprobudili u snídaně – lupínky a kuličky s mlékem a pikolo káva (Caro) na stojáka.
Nástup, bodování a žhavá informace od Dendy. Římští kuchaři se opili na vinobraní vínem. Sice si připravili suroviny na vaření, ale i se zašifrovaným receptem usnuli u ohniště.
Naším úkolem bylo získat lahev od vína od opilého spícího Římana. Vyluštit šifru, kde jsou zásoby a hurá do vaření špaget s protlakem a točeňákem a sýrem. Mňam, bylo to velmi dobré a Líza nám nestihla nic sníst. Po našem vaření byl poledňák, který většina využila k umytí nádobí a pořádnému zahlazení ohniště.
K svačině byl nanuk – jak jinak, když jsme v Itálii. Při vyhazování obalů od nanuků jsme objevili plakát s informací o možném přivýdělku na brigádě v pizzerii. Brigáda byla pro 25 lidiček v Býčí ulici. To se nám všem hodilo, protože jsme měli málo peněz na jízdenky. V Býčí ulici na nás čekal Ital Luciano a hned nám vysvětlil, že každá skupinka bude muset co nejrychleji obsloužit svého hosta. Hostů bylo pět a každý měl jiné požadavky na pizzu, ale počet surovin byl všude stejný. A už jsme běhaly do „spíže“ a nosili a lepili suroviny na pizza korpus. Byla to rychlá a veselá brigáda. Mezitím se na nebi začaly kupit zajímavé tvary mraků. Chvíli jsme je pozorovali a hádali, co jaký mrak asi tak představuje.
Další poznávání Itálie nás zavedlo do stavební činnosti, konkrétně ke stavbě šikmé věže v Pise. K tomu jsme dostali dřevěné kostky a už se stavělo a soutěžilo. Bohužel v jednu chvíli udeřila záměrná vichřice vedoucích a všechny stavby byly zbourány. Jejda, rychle znovu do práce. Po stavbě šikmé věže jsme měli večeři, při které nás poctil svojí návštěvou papež a dal nám kázání o lidech, chování, mafii, dobru a zlu. Po jeho odchodu jsme si zahráli městečko Palermo. Po první hře šli mladší 10let spát a starší pokračovali. Po dohrání byla pro všechny večerka, četla se pohádka a zazněla hymna Itálie.
Tím, ale náš pobyt v Itálii nekončil, protože nás přepadla mafie a unesla nám nejstaršího člena každé skupinky. Mafií byl, ale probuzen také další starší člen skupinky, který dostal vzkaz, kde svého člena najdou a jaké je výkupné. Pak už bylo na osvoboditelích, jestli půjdou sami, nebo si vzbudí další pomocníky. Výkupné bylo 5 párů čistých ponožek. Rázem bylo po klidu a spánku. V táboře se začalo pobíhat a shánět ponožky a baterky a pár vzbuzených členů šlo vyjednávat s Mafií a osvobozovat své starší členy, kteří byli přivázáni v lese ke stromu. Mafie nakonec pustila všechny a s ponožkovým výkupným se ztratila v lese. Ostatní si už teď v klidu zalehli do spacáků a pokračovali ve spánku.
Den jedenáctý – Rakousko
Budíčéééék! Otvíráme oči, podáváme pasy a jízdenky a po vykročení z vlaku (stanu) zjišťujeme podle vlajky a informační nástěnky, že jsme v Rakousku. Rozcvička byla taneční v rytmu vídeňského valčíku. Míša s Matějem nás roztančili a hned po taneční rozcvičce nám oznámili, že se máme jít rychle umýt a přichystat na cestu. Měli jsme s sebou mít batoh, šátek, pláštěnku, láhev s pitím a KPZ. Na cestu jsme ještě dostali namazaný chléb a sušenku.
Vůbec nám nebylo nic divného a rychle jsme se připravili a odešli z tábora na výlet po alpských pastvinách. Tak jsme následovali Míšu, Matěje a Páju. Na louce nad táborem jsme posnídali. Během snídaně se k nám přidala ještě Líza, která nás vystopovala a později ještě Zdéna, která byla nakoupit. Procházeli jsme přes „alpské“ louky a hráli hru „Orlice letí“ (to znamenalo, že si každý musí rychle lehnout na zem) a také hru „Orel let“ (to jsme se zase museli rychle schovat, aby nás hlídající orel neviděl. V polovině výletu jsme si ještě zahráli mezi stromy „Škatulata, batulata“.
Povídalo se a šlapalo se, a hlavně nás všude obklopovaly borůvky, tak jsme se dali do sbírání a pojídání a sbírání pro Verču a Anežku, které vařily a hlídaly tábor.
Někteří si dost dlouho mysleli, že jdeme někam do civilizace a těšili se na nákup dobrot a turistických vizitek. Pro ně byl pak šok, když jsme došly zase k našemu krmelci nad táborem.
Po návratu do tábora nás přivítaly rakouské krávy, které jsme museli podojit. Dále jsme museli z mléčné řeky naplnit propíchané válce a vyplavit pingpongový míček. Naše snažení u krav bylo dovršeno ochutnávkou a poznávačkou mléčných produktů. K tomu jsme potřebovali svůj hrneček, lžíci, šátek, tužku a pracák. Postupně jsme se zavázanýma očima poznávali sýr, mléko, čokoládu, jogurt, máslo— Své poznatky jsme si zapisovali a pak hodnotili.
To už nás čekal oběd, a to polévka a vídeňský řízek s bramborovou kaší. Po poledním klidu jsme posvačili a poslechli si povídání o rakouské hudbě a skladatelích. Pak jsme zjistili, že budeme muset po odstartování rychle najít poztrácené a očíslované noty. Když jsme je našly a seřadily, tak jsme na notový zápis museli všichni společně zazpívat nalezené slabiky. Mezitím nám v lese nad umývárkou vznikla lanová houpačka, kterou připravil Dominik s Majdou. Ještě před večeří jsme se stihli všichni zhoupnout.
Po chvíli volna nás čekala večeře (čočka) a po chvíli už nás Míša svolávala do jídelny na vyhlášení dne, a protože se právě otevřela pouť v Prátru. Vstupné jsme naštěstí nemuseli platit, ale jen pokud navštívíme všechny atrakce. Čekal nás Dům hrůzy u Anežky (Standy), kolo štěstí u Zdény, kolotoč na točící se židli u Míši, štěstíčka u Dendy, pohybující se kelímky u Páji, lukostřelba u Matěje, obchod s cukrovinkami u Mamči a lanová houpačka u Dominika a Majdy. Pouť jsme si užívali až do tmy. Všechny atrakce byly super, ale dobrý byl bonus poutě, a to hod šlehačkou na vybraného vedoucího. Házelo se dvakrát, a to na Dendu a Páju. Šlehačka jim moc slušela.
Ještě před večerkou jsme si zakoupili jízdenky a šli se umýt a čekat do spacáků na rakouskou hymnu a pohádku.
Den dvanáctý-Maďarsko
Jó reggelt, isten hozta Magyarországon, készítsék elő útlevelüket (Dobré ráno, vítáme vás v Maďarsku, připravte si pasy). A je to jasné. Přes noc jsme dorazili do Maďarska. Po bláznivé maďarské rozcvičce, hygieně a úklidu byla snídaně. Zajímavá – rohlík s máslem a se salámem, závin a čabajka. Zapito čajem nebo kakaem. Chvíle na úklid a už byl nástup a různé informace. Také proběhla celní prohlídka, jestli nemáme černé pasažéry (klíšťata) a hurá na kontrolu stanů.
Dopoledne jsme si povídali o krásách Maďarska a také o slavných maďarských vynálezcích a vynálezech. Přesunuli jsme se do galerie, kde byly holografické obrázky a podle návodu se snažili poznat, co je, na kterém obrázku znázorněno. Ti, co nosí brýle byli v nevýhodě, moc jim to nešlo najít. Pak jsme měli časový limit na odhalení co nejvíce obrázků a zjištění co je na obrázku s otazníkem.
Než byl oběd, tak jsme si stihli zahrát různé zahradní hry (Rytíře, Kanjam, mollky, kuželky, Rolors). Po obědě – segedínský guláš s knedlíky byl polední klid. Při aktivním poledňáku jsme dováděli na lanové houpačce.
Při svačině ( perník s kokosem) jsme se seznámili s dalším vynálezem, a to s telefonní ústřednou. Tu jsme si hned vyzkoušeli. Byla sice z kelímku a niti, ale fungovala. Na jednom konci seděl z každé skupinky jeden spojovatel, který měl k dispozici maďarský slovník a na druhé straně se střídali další ze skupinky, kteří do telefonu tlumočily nalezená slova ze zprávy, kterou musela každá skupinka vyluštit.
Zpráva nás dovedla k panu Rubikovi, který chtěl pomoci poskládat rozházenou barevnou kostku. Tak jsme hledali po lese barevné čtverce kostky a lepili je na velkou kostku. Každé skupince se zadařilo vyluštit zprávu a najít pana Rubika a kostku složit. Jen těm posledním dvěma skupinkám to trvalo. Kdo měl hotovo, odcházel do tábora na večeři – těstoviny na sladko (s mákem, se skořicí, opraženou strouhankou a cukrem). Večeře všem moc chutnala, takže se dojedlo úplně vše.
Následovalo vyhlášení dne a připsání peněz na konta a příprava na večerku. Zalehli jsme a poslouchali maďarskou hymnu. Pohádka, ale nebyla. Místo ní jsme museli vylézt před stany a vedoucí nám zkontrolovali, zda máme všichni pyžama. Pak jsme si šli koupit jízdenky, na které jsme zapomněli a hned zjistili, že si můžeme koupit jízdenku do kino vozu. Tu si koupili všichni, a tak jsme se přesunuli se spacáky pod širák vedle srubu, na který se promítal film „Cesta kolem světa“. Byl to moc pěkný film, u kterého, ale většina usnula, včetně Lízy, která pěkně chrápala.
Den třináctý – Slovensko
Noc pod širákem byla pěkná, jen sovy dost nahlas houkaly. Ráno nás přivítali celníci ze Slovenska. Konečně jsme rozuměli nějaké řeči. Majda s Dominikem si s námi v rámci rozcvičky zahráli na babu. Po snídani a nástupu a bodování jsme měli za úkol vyrobit co nejvyšší batoh, který nosí šerpové do hor. Tak se vymýšlelo a tvořilo. Mezitím byla vždy odvelena jedna skupinka k Dominikovi, který nám ukazoval a povídal o stromech a rozpoznání dřeva, listech, plodech a dalších zajímavostech přírody.
Soutěž o nevyšší batoh se zvrhla v šikovnosti navázat a připevnit co nejdelší klacek do batohu. Pak byla další věc, jít s takto vytvořeným batohem nějakou vzdálenost, aniž by něco spadlo. Průzkumníci se sice snažili, ale když jim to po několikáté spadlo, ztratil Luky nervy a už nic nevymýšlel. Zbytek skupinky nakonec něco zvládl vytvořit, tak mohly také nastoupit k závodní stezce po Tatrách. Závod byl dost humorný, jelikož to vypadalo, že ne šerpové, ale rybáři s velkým prutem vyrazili na výlet J. Celý závod nakonec vyhrály Bodlinky.
Ještě před obědem nám Majda udělala přednášku o tom, jak se máme chovat, když náhodou potkáme na Slovensku medvěda. Jak nemáme zmatkovat, nemáme se mu koukat do očí, máme mluvit hlubokým a klidným pomalým hlasem ….
A byl tu oběd, kuřecí vývar a kynuté broskvové knedlíky. Mňam. Plná břicha potřebovala odpočinout, a tak se hodil polední klid. Služba u nádobí svedla malou vodní bitvu, ale do konce poledňáku stačila vše umýt a uklidit a doplnit vodu.
Po poledňáku nás čekala procházka „slovenskou“ přírodou. Šel se okruh po fáborcích a na stanovištích nás čekala poznávačka dřevin, lanové žebříky, medvěd, skládání obrázků …
Bylo krásné slunečné odpoledne ,a tak jsme po dojití z naučné procházky „Slovenskem“ dováděli v potoce. Dajda si oproti ostatním lebedil v bahně.
K večeři jsme měli brambory na loupačku a potom jsme šli k ohni, a hráli jsme tleskací hru Kráva. Každý byl nějaké zvíře. Nejníž byla kráva a nejhlavnější zvíře byl klokan. Naším cílem bylo dostat se posouváním na pozici klokana. Pak jsme si ještě zazpívali, koupili jízdenky a šlo se s hymnou a pohádkou spát. Dnes se spalo i ve srubu ( 1.cenová skupina), ale i ve stanové pyramidě (3. cenová skupina). Hlídky se užily krásnou letní noc s houkáním sov.
Den čtrnáctý – Návrat do Čech
Dnešní ráno je klidné a tiché. Nikdo nehlídá, nikdo nebudí ostatní, nikdo nedělá snídani. Prostě je to divné. Ve srubu se už někdo probudil a začínají vylézat. Pořád potichu. Na stožáru objevujeme vzkaz od Samuela Koudelky. Dozvídáme se, že jsme procestovali skoro celou Evropu a teď musíme dokázat, jestli si z celé dlouhé cesty něco pamatujeme. Dále čteme, co si máme vzít na cestu a v kolik hodin musíme opustit tábor. Také je zde seznam stanovišť, které musíme projít. Každá skupinka začíná na přiděleném stanovišti. Pak už je to jedno.
Tak to jsme nečekali, závěrečná hra a hned od rána. Vedoucí se vytratili, ale Lízu tady nechali. Máme jí brát s sebou? Budeme budit ostatní, nebo je necháme spát a připravíme si pouze naši skupinku? Takhle se nám to hodilo hlavou. Kuchyň je zamčená, půda také. Ale máme štěstí samoobslužná snídaně i s dezinfekcí je připravena. Paráda. To už se tábořištěm začínají ploužit i běhat ostatní. Chvíli ještě probíhá zmatek a příprava na cestu a přesně v devět hodin za sborového počítání se vybíhá dle instrukcí od stožáru na závěrečnou hru.
Máme před sebou dvanáct stanovišť. Každé stanoviště znamená jednu projetou zemi a tím i jednu vzpomínku s úkolem. Běžíme a závodíme. Zdoláváme, žebříky, biatlon, kreslíme autoportrét přírodninou, plácáme komára, stavíme věž z kostiček, lovíme ryby, tvoříme dřevěného panáka, svlékáme se a skládáme věci do komínku, poznáváme holografický obraz, dojíme krávu, vaříme čaj o páté a rychle utíkáme do tábora do cíle.
Postupně dobíhají další skupinky. Tak už je v táboře opět veselo. Když doběhla poslední skupinka, začal trochu pozdní oběd (Čína s rýží). Následoval polední klid a s vyprávěním zážitků. Pak začala ta smutnější část dne – balení. Kdo měl zabaleno, psal ještě vzkazy do obálek. Vedoucí balili a připravovali vyhodnocení a pohoštění a naši oblíbenou večeři.
Konečně jsme se dočkali a byla večeře – obložené housky se zeleninou a sekanou. Pak jsme se šli připravit na slavnostní ukončení našeho závodu. To už také dorazil Samuel Koudelka a revizor Ivoš. K ohništi jsme šli za sebou cestičkou kolem všech vlajek. Zdéna nám ve zkratce připomněla co jsme zažili, Koudelka (Vojta) pochválil všechny za jejich snažení a začalo vyhodnocení.
Letos nejlépe uklízely ve stanu holky Anička, Kája, Anežka a Gíťa. Jako čuníci byli vyzváni kluci Honza a YumYum. No a celou cestu Evropou vyhrály Bodlinky, druzí byli Průzkumníci, třetí Exoti, čtvrtí Opičí badatelé a pátí Cestouni. Podle umístění se vybírala pizza a každý dostal na památku diplom a plecháček.
Po vyhlášení začal táborový raut a zpívalo se u ohně a hrály se hry a povídalo a kdo chtěl spát, tak odcházel. Někdo spal i u ohniště.
Den patnáctý – Konec zvonec
K ránu začalo pršet, takže většina, co spala pod širákem se rychle přemístila pod střechu. V osm hodin byla poslední rozcvička a hygiena a snídaně. Dojídali se zbytky, kdo co chtěl. Douklidilo se tábořiště a dobalili se soukromé i oddílové věci. Bylo velké teplo, takže se většina lidiček snažila být v potoce. V půl dvanácté zazněly na tábořišti naše pokřiky a sundala se vlajka. Věci včetně kufrů byly naloženy, tábořiště předáno, a tak jsme vyrazili do Bukoviny za rodiči. Zde jsme udělali náš poslední táborový nástup, předali se veškeré dokumentace rodičům, rozebrali jsme si obálky se vzkazy a jelo se domů. Tedy jak kdo, vedoucí jeli ještě na klubovnu vybalit věci.
Tak AHÓÓÓJ a bylo to víc jak krásné.
Máme velkou radost, že i přes problémy s celosvětovou nákazou COVID 19 se mohl tábor uskutečnit.
Závěrem děkujeme všem, kteří nám pomohli jak s dopravou materiálu, tak s dalšími věcmi.
Zápisky se přepisují a budou dodány, ale fotodokumentace je ZDE a ješteZDE.