Tábor 2021 „Já – Viking“
Umpayé, umpayé
Eta mí lapaje
Esu ela lokote
Loko loko le bufe
Neumpepipáyé!Svoláváme všechny statečné vikingy ze soutoku. Král Bjorn je mrtev a jeho korunu nám vzali. To nás vyburcovalo a začali jsme se připravovat na boj. Důležité bylo sestavit si pořádnou loď. Na tu jsme potřebovali různé suroviny. Ty jsme získávali nákupem za dírkáče. Dírkáče jsou naše peníze. A jak jsme získali dírkáče? Jednoduše, za umístění ve vikingských hrách. Posádka také nemohla být jen tak náhodná. Musela mít zástupce titulů navigátor, stratég, kuchař, válečník, doktor a tesař. O tituly se bojovalo v soubojích. Společně jsme zvládli i velkou ničivou bouři, která nám zlomila strom s houpačkami. Hlavně, že to nezničilo stany. Nakonec jsme všichni postavili určitý druh lodě a vyrazili na cestu a na závěrečný boj o korunu. Boj byl velký, ale s dobrým koncem pro nás. Máme zpět korunu a můžeme ji dát jednomu z našich jarlů. Bereme na milost i naše „nepřátele“. Bez koruny se nesměli vrátit do jejich osady, tak jsme je za potravinové dary pozvali k nám. Vyklubali se z nich velmi milí vikingové. Poslední večer byl jmenován nový král a naše osada zase získala svoji sílu a pevné vedení. Děkujeme všem malým i velkým bojovníkům a „nepřátelům“ děkujeme za mlčenlivost, dary a krásný boj.Bylo toho o hodně více. Celý průběh a zážitky si prohlídněte a připomeňte zde : Část 1 a část 2. Deník naší Vikingské osady:
Den 1. sobota – příjezd
Ve 13, 45 jsme vlakem vyjeli do Hostinného, kde jsme přestoupili do autobusu a pokračovali do Chotěvic. Poté jsme pěšky dorazili do tábořiště.
Když jsme přicházeli, tak jsme slyšeli, jak někdo bojuje. Když jsme přišli blíže tábořišti, zjistili jsme, že nám ukradli korunu a zranili krále, který následně umřel. Stačil nám ještě říct, co se stalo a také co máme dělat. Pak už jsme mrtvého krále Bjorna šli uctít k řece, kde byl po řece puštěn do Valhaly.
Chvíli jsme seděli v kruhu a domlouvali se, co podnikneme dále. Bylo rozhodnuto, že se připravíme na boj o korunu a zvolíme nového krále z našich dvou jarlů YumYuma a Páti.
Šli jsme se usídlit ve stanech a projít si naši osadu, abychom všichni věděli, kde, co je a jak se s čím zachází.
Na památku krále Bjorna jsme si zahráli hru „Sedm“. Po osadě byly umístěny kartičky s čísly 1 až 7. Úkolem bylo najít všechna čísla a co nejrychleji je přinést a říct, co nás nejvíce zaujalo na králi.
Po večeři (gulášovka s chlebem) jsme si ještě chvíli povídali a hráli a pak už šli spát.
Den 2. neděle
Ráno se polovina tábora probudila už kolem 5,30 hod a tím se začal budit i zbytek. To se moc nelíbilo stařešinám (vedoucím). Zjistili jsme, že máme každý na ruce bavlnkový náramek různé barvy. Hned jsme vše pochopili a udělali si družinky podle stejných barev.
Na rozcvičce jsme se do nového dne pořádně protáhli, pak umyli a šlo se na snídani. Je neděle, takže tradiční poridgem. 
Následoval první nástup a s ním i focení družinek. Také jsme dostali v runách psané slabiky, z kterých jsme si utvořili svůj název.
Zaliju: Matýsek, Gíťa, Anetka, Terka, Dajda
Zakoru: Káně, Matylda, Pája, Zuzka, Štěpík
Ruzako: Kája, Filip, Míra, Nikča, Žůža
Pedovi: Anička, Vítek, Anežka, Mates, Janička
Mapeto: Maky, Fanda, Péťa, Lucka, Anča
Po bodování a svačině dostala každá družinka abecedu v runách. Hned jsme ji využili ve hře na čas. Byla to příprava věcí na velkou cestu. Nejprve se co nejrychleji překládalo do run slovo abeceda. Podle pořadí jsme získali bonusy do celé hry. Pak jsme na rychlost přinášeli na svoji kupičku věci od začátečního písmene abecedy. Kdo měl všechny věci od každého písmenka z abecedy, stopnul tím čas ostatních a šlo se počítat, kolik toho družinky zvládly. Vyhráli Pedovi.
Polévka a špagety s omáčkou a sýrem nám naplnili břicha, a tak jsme si chvíli odpočinuli. Pak jsme poznali Gerdu. Poslechli jsme si její příběh a zjistili, že zná místa, kde jsou dobré bylinky a jiné poživatelné suroviny. Ty nejodvážnější z každé družinky šli s Gerdou. Ostatní se šli cachtat do řeky a připravovat večerní oheň. Čekali jsme, až se Gerta s ostatními vrátí, ale místo toho se vrátila jen Mamča a každé družince i zbylému jarlovi předala nakreslenou mapu od svého člena. A tak jsme se rychle v mapách snažili zorientovat a vyrazili jsme na cestu. Kdo podle mapky došel správně, dostal jako odměnu svačinu – horalku.
Společně za mírného deštíku jsme se vrátili do tábora, navečeřeli se a šli k ohni. Ten nám zapálili jarlové. Dostali jsme Vikingské békání (zpěvník) a tak jsme si zabékali a postupně odcházeli spát. Na dobrou noc nám stařešiny začali číst příběhy malého Vikinga Vika.
Den 3. pondělí
Ráno byl budíček a rozcvička. Na rozcvičce jsme přivolali slunce. Potom jsme se šli doobléct a na snídani. K snídani byly lupínky s mlékem neboli dar od krávy a kukuřičný mls.
Po ranní hygieně a úklidu byl nástup a kontrola stanů. Následně jsme celé dopoledne batikovali podle barev družinek naše bavlněné kápě. Jako první jsme si kápě zauzlíkovali provázkem a šli rozdělat oheň pod kotlíky. Skoro nikomu nešel oheň zapálit, ale nakonec se to všem podařilo. Na posilněnou jsme dostali meloun neboli trofej z války. Po určeném čase vaření vody a batikování v barvách jsme kápě vyždímali a dali na chvíli do octového roztoku kvůli ustálení barvy.
Stihli jsme to akorát na oběd (omáčka s masem a rýží). Nastal pasivní polední klid a později i aktivní poledňák. Při něm jsme šli společně kápě vymáchat do Labe a pověsili jsme je na šňůru. Ještě se musely umýt kotlíky. Kdo odevzdal čistý kotlík s pokličkou, dostal svačinu v podobě nektarinky.
To už nás Matěj začíná zasvěcovat do zkoušky, jak známe vikingské bohy. V první fázi jsme si museli vysloužit za drobné úkoly jména nebo nápovědy s bohy. V druhé fázi jsme lístečky se jmény lepili do zadané mřížky. Umístění do tabulky mělo svá pravidla podle získaných nápověd.
Po večeři – chleba s šunkou, sýrem, vajíčkem a zeleninou se šlo vyhodnocovat celý den. Za získané dírkače se dále nakupovali v rámci bodování, suroviny na stavbu lodě. Poté se přednesly básničky na dobrou náklonost bohů, proběhlo hlasování na krále a hurá do spacáků poslouchat další příběh malého Vikinga Vika.
Den 4. úterý
Ráno jsme se vzbudili a byla rozcvička, doběhnout k totemu a k závoře a sprše a zkontrolovat, zda se hlídka podepsala na všech zastávkách.
K snídani byl rohlík s paštikou a čajem. Po snídani byl nástup a bodování pořádku. Pak se šlo na louku a každý měl u sebe šátek. Udělali jsme velký kruh. Postupně jsme si po družstvech zavázali oči, ostatní nás zatočili a někam v kruhu odvedli. V nějakém místě kruhu byla položená karimatka jako člun. Úkolem bylo najít poslepu člun a celý tým si na něj sednout. Ostatní dělali hluk, aby se hledající družinka neslyšela. Nejrychlejší to zvládli za cca 1 minutu a nejpomalejší tým za cca 13 minut. Potom jsme se šli vykoupat do Labe. K obědu bylo lečo a bramborami. Po poledňáku jsme šli ještě dovádět do řeky a pak jsme napsali dopisy svým milým rodičům. Po dopsání jsme si šli najít do lesa klacky na výrobu společné lodě. Každá družinka se musela do své lodi vejít. Hned jsme vypluli na „širé moře“ a sbírali jsme ryby. Také jsme se snažili papírovými koulemi zneškodnit další lodě. Kdo byl z posádky zasáhnut, musel si vzít přes obličej kápi (protože omdlel) a pokračoval dále, jen neviděl. Na pobřeží se mohl u lékaře uzdravit. Mapeto nasbírali 30 ryb, Ruzako 4 ryby, Zakoru mělo 18 ryb, Zaliju 15 ryb a Pedovi měli 23 ryb.
Po rybolovu jsme odpluli do osady, a protože bylo pořád velké vedro, šli jsme se před večeří zase cachtat v řece. Někdo si jen smáčel nohy a jiní plavali a sjížděli řeku. Následovala dobrá večeře – těstoviny s jahodami a tvarohem. Pak jsme za umístění dostávali dírkáče a nakupovali si materiál a zásoby. Hned na to proběhli souboje a hraný večerníček od Mapeta. Pak už jen hygiena, nasadit pyžámka, vlézt do spacáku a poslouchat další příběh malého Vika.
Den 5. středa
Ráno jsme měli budíček. Bylo hrozné a deštivé počasí. Na rozcvičku jsme si měli vzít kartáček a pastu. Protože začala bouřka, tak jsme si stihli opravdu jen vyčistit zuby a přemístit se do jídelny na snídani (chléb, máslo, sýr, čaj a kakao).
Protože pořád hodně pršelo, šli jsme ještě do stanů a chvíli čekali, zda se počasí umoudří. Vůbec se tak nestalo, oblíkli jsme si pláštěnky a vrátili se od jídelny. Každá družinka si vybrala ze stařešin jednoho průvodce, domluvili jsme se, kam s průvodcem půjdeme pod střechu, a začali hrát na čas deskovou únikovou hru. Měli jsme dovést chlapce k otci a překonávat překážky. Každá družina šla trochu jinou cestou. Hráli jsme tak dlouho, že už byl oběd – zeleninová polévka, zelí, knedlíčky a uzené.
O poledním klidu se krásně vyjasnilo, a tak se mohlo pokračovat ve vikingských hrách. Ta dnešní bylo o štěstí. Každý hrál sice za sebe, ale výsledek se sčítal do družin. Bylo šest stanovišť a na každém se něco plnilo, ale pokud jsme si dobře hodili kostkou, měli jsme možnost získat i bonus a pokračovat dále bez plnění. Nejhorší to bylo u posledního stanoviště, tam se musela hodit šestka, jinak se běželo všechno znovu. Nejmíň štěstí měl Vítek a Dajda, ale ani jeden to nevzdali a dohráli vše až do konce. Kdo doběhl celou hru, dostal na posilnění sušenku.
Za chvíli už byla večeře – hustá hrachovka s opečeným chlebem a hned následovali souboje a vyhodnocení dne. Než jsme odešli do stanů, připravit se na večerku, koukli jsme se na hraný večerníček, a ohodnotili jarly.
Dnešní den neskončil dalším čtením příběhu Vika, ani zvonečkem, ale pořádnou bouřkou, při které někomu padaly plachty, a hrozně prudce pršelo, a blýskalo se a vůbec to nebylo příjemné. Vedoucí kolem nás běhali a informovali nás, co máme dělat a že se nemáme bát. Všichni jsme si ustlali na podlážkách, protože začali padat stromy. Naštěstí vše netrvalo tak dlouho a po cca 30 minutách už jen normálně pršelo.
Byly nám řečeny dvě zprávy, dobrá – nejsou hlídky a špatná – v táboře spadl velký strom s houpačkami. Ach jo, ale hlavně, že se nikomu nic nestalo, protože za stany spadli další dva stromy, ale přes potok. Protože jsme skoro nikdo nemohl hned usnout, hrálo dost lidí ve stanu „Prší“.
Vedoucí ještě v noci se starostou a dalším pánem pomáhali odtahovat nařezané stromy z cesty, aby byla průjezdná.
Den 6. čtvrtek
Budíček!!! Dnešní rozcvičku měla Mamča. Po hygieně a snídani (rohlík s marmeládou, čaj) byl nástup, kde nám jarlové předvedli nový pokřik a pak se šlo na bodování stanů.
Hned na to nás stařešiny volali do jídelny a po družinách jsme závodili, kdo přesně a nejrychleji vybarví podle předlohy svoji zatím černobílou loď. My jsme seděli v jídelně a předloha byla u mostu u vstupu do tábora. Takže se běhalo a vybarvovalo. Než byl oběd, tak jsme měli volno. K obědu byla česnečka a gnocchi se sýrovou omáčkou.
Při poledním klidu se rozdala došlá pošta, hrála se desková Mafie a Rummikub. Po poledňáku jsme šli uklidit rozřezaný spadlý strom po bouřce. Jarda řezal a my odnášeli. Takže jsme si měli vzít pevnou obuv. Když jsme dříví odklidili, čekala nás hra Osada. Dvě poslední družiny z minulého dne (Pedovi a Zakoru) si mohly vzít na pomoc jednoho jarla. Dostali jsme plánek, z jakého počtu a surovin se osada skládá. Na nás bylo, zjistit, kde se nacházejí stanoviště se surovinami. Tam jsme doběhli, hodili si kostkou a podle toho dostali počet surovin. Takhle jsme poskládali celou osadu. Kdo skončil, čekal na další družinky. Nakonec jsme všichni společně čekali a podporovali družinku Mapeto, která také nakonec úspěšně osadu složila.
„Příprava na večeři“ ozvalo se. Všichni jsme si běželi umýt ruce, aby se mohlo začít jíst. Těšili jsme se na palačinky. Tedy někdo byl zklamaný, protože palačinky nebyly na sladko, ale se špenátem. Po večeři a umytí nádobí ve službě se šel vyhodnotit celý den. Protože všichni pomáhali při úklidu dříví, dostali jsme za ro jedno políčko lesa zdarma. Také jsme dostali tolik dírkáčů, kolik jsme si za celý den zasloužili. Někdo si koupil věci na stavbu lodi nebo sklízel suroviny. Po vyhodnocení se šlo na souboje a pak hned na čištění zubů. Na dobrou noc nám ještě Mapeto zahrálo pohádku „Sůl nad zlato“. Po pohádce hurá do spacáků
Matěj dočetl příběh, co kvůli bouřce nestihl dočíst a pak už četla Zdéna další příběh malého chytrého Vika.
Dobrou noc.
Den 7. pátek
Dnešní ráno bylo slunečné. Zvládli jsme rozcvičku hygienu a než byla snídaně, tak jsme si i uklidili. To už nás Zdéna volá do jídelny na snídani. Byly zbylé palačinky se špenátem. Moc se nám do nich nechtělo. Bylo nám tedy doporučeno, ať si hledáme snídani jinou. Dokonce jsme nad výdejnou našli v runách psanou zprávu. To nás popohnalo a hned jsme si jí po družinkách vyluštili.
Dozvěděli jsme se, že pokud chceme dobrou snídani, ať nanic nečekáme a jdeme si pro ni ke Geretě pod zatáčku. Bylo zde 5 kotlíků s různou snídaní. Každá družinka si podle toho, jak přišla, vybrala tu svoji nej snídani.
Následoval nástup a bodování stanů a pak se na stožáru objevil opět v runách recept na vikingské placky se šunkou a sýrem. Jelikož jsme neměli žádné suroviny, museli jsme si je uloupit v jiné osadě. V lese nad maringotkou se usídlili jiní vikingové, kteří si hlídali své potravinové zásoby. Každá družinka se snažila uloupit si všechny suroviny z receptu. Kdo byl zasažen papírovou koulí, musel uloupené surovinu vrátit.
V táboře jsme dostali kotlík a trojnožku, tak jsme si šli usmažit placky. Tedy nejdříve jsme si museli rozdělat oheň. To nebyla najednou tak jednoduchá věc. Dříví bylo mokré, zápalky nám nestačily, ale nakonec každá družinka oheň zapálila. Kdo se nestaral o oheň, ten připravoval placky. Když už bylo vše dobře rozjeté, začalo pršet. Takže začal boj o udržení ohně. Uf. Dosmaženo a všichni jsme najezení. Každá družinka věnovala jednu placku jarlům, protože jim pomáhali. Stařešiny si také udělali své placky. Po obědě jsme museli uklidit zbytky po vaření a ohniště. Také se drhly kotlíky.
Následoval krátký polední klid a už jsme se šli hýbat na louku. Zdéna nás seznámila s hrou Bulekule. Jedna družinka odhodila, co nejdál bulekuli (dna tenisáky spojené v punčoše), a ten kdo jí odhodil, začal rychle obíhat svoji družinku. Druhá družinka se snažila co nejrychleji chytit Bulekuli a seřadit se za sebou do zástupu. Vyhrála ta družinka, která měla nejvíce odběháno. Uskutečnil se turnaj. Po turnaji jsme se posilnili borůvkovým perníkem a měli jsme chvíli volno.
Po večeři – moc dobrá rybičková pomazánka a čaj, jsme společně vyhodnotili den do bodování. Jarlové Patrik a YumYum si pro nás připravili kvíz na znalosti o Vikinzích. Kartičky s textem byly totiž celý den k přečtení na různých místech tábora. Trošku je rozmočila bouřka, ale přečíst se to dalo. Zvládli jsme společně 17 otázek a zjistili jsme, jak na tom jsme
Bylo už hodně hodin, a tak jsme se rychle umyli a hurá na čtení příběh a spánek.
Tedy noční hlídky měli svoji práci. 
Den 8. sobota
Budíček, rozcvička, hygiena a snííídaně. Čaj a chléb se sýrem nebo ještě s rybičkovou pomazánkou. Po nástupu a bodování stanů se začala vyrábět vikingská obuv, sprchovat se, hrál se discgolf, střílelo se z luků, hrály se deskovky…
K obědu bylo kuskuto (mňam). Při poledním klidu se rozdávala pošta a k sváče byla borůvková buchta. Hned na to jsme měli za úkol dokázat, jak rychle umíme přenést poklad z cizí pokladnice do svého trezoru. Pokladnice byla v královském stanu a cesta z ní vedla po symbolech., které ležely na zemi a dělaly cestu k řece, kde měla každá družinka svůj trezor. Každý člen družinky měl na rameni napsáno své pořadové číslo a na krku svoji barevnou kápi. Po startu se vběhlo do pokladnice, vzala se část pokladu, u stařešiny se získala karta se symbolem, na který si první člen od startu stoupnul. Hned na to vybíhal druhý člen a dělal vše stejně jako ten před ním a stoupnul si na symbol, který dostal na kartičce a byl nejblíž prvnímu členu své družinky. Teď už vybíhal další člen družinky a šlo to pořád dokola, než se přenesl poklad na konec louky nad řekou. Zde už se nejméně po dvojici držící se za ruku běželo ke svému trezoru a odkládal se poklad a hned se běželo pro další část pokladu. Jelikož hrály všechny družinky najednou, vznikl krásný organizovaný chaos, který nakonec skončil vyloupením celé pokladnice. Nejcennější byla víčka, která se upevnila na část trezoru jako zámek.
Po malém odpočinku byla večeře – nudle s mákem a málem a pak jsme se přesunuli k zadnímu ohništi a šli jsme si vikingsky zabékat. Když jsme dobékali, tak jsme se šli umýt a připravit ke spánku a poslechu dalšího pokračování příhod malého Vika.
Někdo už začal zabírat a usínat, ale hned byl probuzen, protože byla noční hra. Anička nás seznámila s příběhem o hvězdách, které nás chrání, když zhasnou. Tedy chrání jen první tři. Další mají smůlu. Takže jsme se snažili stoupnout si k „spadlé“ svítící hvězdě a být nejhůře třetí v zástupu. Když to nevyšlo, hned se utíkalo jinam. Když hvězda zhasla, už se nemohlo od zástupu odpojit a ten kdo byl na hůř jak třetím místě, získal mínusové body.
Po této noční hře se už šlo doopravdy spát. Dobrou noc.
Den 9. neděle
Dnes byl budíček až v 8 hodin. K snídani byl tradiční nedělní poridgem. Po hygieně, nástupu a bodování stanů jsme si v družinkách vyrobili žezlo. To jsme následně museli v určeném území (lesík za maringotkou) uhlídat, ale také získat co nejvíce jiných žezel. Každá družinka měla vyznačen svůj hrad, kde si žezla uschovávala. Pomocí papírových koulí se zneškodňoval bojovník z jiných družinek. Ten si musel rychle doběhnout dobít svůj život.
Posvačili jsme okurku a měli chvíli osobní volno. Následoval oběd a polední klid. Pak přišlo na řadu velké skupinové focení. Dnes byl totiž jediný den, kdy jsme v osadě byli všichni.
Po focení jsme se připravili na cestu otázek. Všichni jsme si obuli vyrobené sandále a postupně vyrazili po fáborkách. Cestou jsme nacházeli otázky, na které jsme odpovídali tak, jak by asi odpověděli ostatní. Když se všichni vrátili, tak jsme si u dobré buchty vyhodnotili počet shodných odpovědí s ostatními.
Ještě před večeří se šlo dovádět do řeky a proběhlo vyhodnocení dne a nákup surovin. Po večeři byly souboje, a ještě před večerkou jsme si zahráli hru na pádlující Vikingy. Určil se jeden Viking, ten zvedl ruce nad hlavu a zakřičel: „Áááááá!“. Ti, kteří seděli v kruhu vedle Vikinga, museli zakřičet: „Úúúúúú!“ a pádlovat rukama od Vikinga pryč. Viking, s rukama nad hlavou, ukázal na někoho jiného, který přebral roli Viking. A pokračovalo se pořád dál. Kdo hru zkazil, musel si lehnout doprostřed kruhu. Kdo to zkazil dále, tak si lehnul křížem na něho.
Po této hře už byla příprava na večerku a večerka. Tedy to jsme si mysleli, jenže najednou se začalo pískat a všichni jsme museli nastoupit před stany a proběhla kontrola pyžam. Kdo nebyl převlečen do pyžama, dostal almaru. Pak už se šlo za doprovodu čtení příběhu opravdu spát.
Den 10. pondělí
Bylo krásné slunečné ráno, které jsme začali protahováním a běhací rozcvičkou po táboře. Zkontrolovali jsme, jestli se hlídky podepsaly na papíry a v rámci rozcvičky si vyčistili zuby a umyli obličeje.
K snídani byl chléb s marmeládou a čajem. Hned následoval nástup, kde jsme se dozvěděli, že půjdeme navštívit jinou osadu. Místo běžné kontroly stanů byla vyhlášena první soutěž dne a to, která družinka bude co nejrychleji sbalena a připravena na cestu podle seznamu, který nám stařešiny řekly. Vyhrála družinka Zaliju. Vybaveni na výlet jsme vyrazili na autobusovou zastávku a jeli do Hostinného. Když jsme došli do centra, měli jsme chvilku na jeho prohlídku. Pak si každá družinka vybrala jednoho doprovodného vedoucího, a vyrazilo se na poznávací hru po Hostinném. Úkolem bylo zodpovědět správně na všechny otázky z mapy. Prošli jsme celé město a poznali hodně hezkých míst. Hra byla na čas, takže jsme se nikde moc nezdržovali. Kdo měl splněno, odevzdal odpovědi do informačního centra a za odměnu si vyrazil minci.
Poobědvali jsme na náměstí a rozdali si poštu. Pak jsme měli na hodinu rozchod. Teda kromě Dajdy, kterému se šli koupit nové boty. Po našich nákupech jsme vyrazili pěšky zpět do našeho tábora. Po cestě jsme hráli hry, které nám připravili jarlové.
První hra byli mravenci. Od startovní čáry vyšel první a tam kde se dotknul země, tam zůstal stát a přes něj se co nejdále přesouval další a další a další. Vyhrála družinka, která se dostala, co nejdále. Pokračovali jsme dále, koukali se cestou na polámané stromy od bouřky a také jsme konečně viděli v dálce vrtuli (větrnou elektrárnu). Druhá hra byl štafetový skok do vrchu. To už jsme byli kousek od tábora.
Při příchodu do tábořiště zadem přes řeku jsme zjistili, že něco není v pořádku. Naši plyšáci si udělali mejdan. Někteří opékali vuřty, někteří hráli karty a četli časopis a další dělali jiné věci.
Po chvíli odpočinku se osadou začal ozývat jásot a překvapení. Našli jsme totiž v našich kufrech vikingské plavidlo (velký nafukovací kruh). Hned jsme plavidla nafoukli a běželi dovádět do řeky. Naše radovánky ukončil zvuk gongu a příprava na večeři. Dnes se šlo jíst podle abecedy.
Po večeři bylo vyhodnocení dne a rozdělení dírkáčů. Proběhly nákupy surovin a souboje. To už pro dnešní den stačilo. Rychle jsme zvládli večerní hygienu a už se ve spacákách těšili na další příběh malého Vika.
Den 11. úterý
Budíček!!! Dnes nás zbudila Pája. Všichni vylézali ospalí ze stanu. Pája se zeptala „ Co takový Viking ráno dělá?“ Jde na záchod – správně. Takže si zahrajeme záchodovou bábu. Je to v podstatě jako Mrazík, ale někdo je záchod. Baba chytá ostatní, když někoho chytí, podřepne si a čeká, až ho někdo vysvobodí sednutím na něho a spláchnutím. Po rozcvičce jsme si šli čistit zuby, převlékat se a uklidit do stanů.
Zazněl gong a utíkalo se na snídani – vánočka s máslem i bez másla a k tomu kakaíčko nebo čaj. Po snídani chvíle volna a pak hned nástup, kde se mimo jiné určila nová služba a hlídky. Poté hurá na bodování.
Po bodování jsme měli načerpat energii a šli jsme se Zdénou do fitka – nosit rozřezané a popadané dřevo. Po fitku nás Anežka zavolala do jídelny, a vysvětlila nám, jak vyrobit do své družinky vlastní kroketovou hůl. Po svačině – mrkev na lepší zrak, jsme šli s holemi trénovat odpalování. To už byl oběd – zeleninová polévka, guláš s knedlíkem a pak poledňák s poštou. Služba zatím umyla nádobí a uklidila kuchyň.
Hned po poledňáku nás čekal překlad slov. Pod jídelnou byla slova napsána v runách. Ty jsme rychle přeložili a odevzdali Zdéně. Podle rychlosti odevzdání se odvíjelo i umístění k další části odpoledne. Postupně jsme odcházeli za Anežkou do lesa a svou vyrobenou holí jsme hráli kriket. Každá branka byla označena runou a našim úkolem bylo projet co nejvíce branek tak, aby to dalo co nejvíce slov, které jsme překládali. Kdo nehrál kroket, ten svačil pudink nebo podle obrázkových karet vytvářel příběh.
K večeři jsme si pochutnaly na tortillách a četli si vytvořené příběhy. Nejhezčí vytvořila za svoji družinku Matylda. Pak už jsme se vrhly na vyhodnocení dne, rozdělení dírkáčů a nákup surovin. Proběhli souboje a pak už byl čas na hygienu a zachumlání se do spacáků. U večerního příběhu usnul asi každý Viking naší osady.
Den 12. středa
Dnešní ráno nás probudil Matěj. Při rozcvičce jsme se učili sebeobranu. Po snídani (rohlík se salámem nebo paštikou a čajem), hygieně, nástupu a bodování stanů přiběhl Vysoký Jalovec (Matěj), že má nejlepší rekord a prý je nejlepší z osady. Nejdříve jsme vůbec nevěděli, o co jde. Vysoký Jalovec nám vyprávěl příběh o Viking race. Prý má nejlepší rekord a prý je nejlepší z osady. Ale my jsme ho chtěli překonat.
Nejdříve byl meloun na doplnění síly. Potom chvilka na přípravu a pak hurá na závod s překážkami. . Čekalo nás lezení pod sítí, přeskákání špalků, vezení nejmladšího člena z družinky v kolečku, hod míčkem, prolézání obručí, válení sudů do kopce, přelézt kládu, přejít přes palety, přeskočit kozu a svíčku, podlézt pod plachtou, projít v řece kolem bójek, a nakonec se sklouznout po plachtě do cíle.
Po závodě jsme měli všichni velký hlad a těšili se na květákovou polévku a rajskou omáčku s masovými koulemi a těstoviny. Pasivní polední klid , slyšeli jsme křičet z jídelny. Rádi jsme si všichni odpočinuli, ale hned po aktivním poledňáku nás už čekal zásobovací trojboj, který spočíval v tom, že jsme nejdříve u řeky museli získat malé vajíčko pingpongový míček). To bylo v ešusu a my jsme museli v dlaních nanosit tolik vody, až vajíčko vyplavalo. Pak se mohlo běžet dále ke slepici a kohoutovi a sebrat jim pět vajec, která hlídali. Dále jsme rychle utíkali k terčům ulovit si losa. Toho jsme nejdříve museli zasáhnou míčem, pak tenisákem, pak šiškou a botou a naposled šípem střeleným z luku. Skupinka, která měla vše uděláno, měla delší odpočinek.
Po dokončení poslední družinky proběhlo hodnocení dne, rozdání dírkáčů, zabarvování políček a sklizeň úrody. Následně jsme se přesunuli k ohništi a k večeři si opekli uloveného losa (vuřt). Chvíli si společně zabékali, a ještě před večerkou se postupně vydali na stezku odvahy na základě příběhu malého Vika. Kdo prošel stezku správně, získal svítící náramek a šel spát.
Den 13. čtvrtek
Ranní protažení nám zajistila Verča a její jóga. Mezitím odjela Zdéna a Anežka se Štěpíkem do nemocnice. Štěpík při seskoku z houpačky špatně dopadl a nemůže chodit.
My jsme se zatím nasnídali (chlupatý chleba, čaj a kakao) a šli si ještě douklidit ve stanech. Po nástupu bylo hlasování jarlů na krále, bodování stanů a souboje o tituly. Ještě před obědem jsme „navštívili ZOO“. Udělali jsme dvě řady naproti sobě a Verča nám řekla kdo je jaké zvíře. Pak se házela doprostřed řad hračka a vyhlásilo se, která zvířata mají hračku ukořistit. To už se vrátila Zdéna, Anežka a Štěpík. Holky přivezli nákup a Štěpík si přivezl sádru a berle.
Služba uvařila velké a dobré broskvové kynuté knedlíky, a tak jsme je všechny snědli a šli si odpočinout. Tedy služba ne, ta pracovala a mohla předat kuchyň nové službě.
Odpoledne proběhlo obětování zvířat bohům, abychom získali jejich náklonost a požehnání při vyplutí na moře. Z každé družinky dva nemladší členové představovali nějaké zvíře. Pro kontrolu to měl každý napsané na ruce. Ostatní pak museli v určeném území, které hlídal slepý bača Vojta ukořistit zvíře a ve dvou ho odnést před nějakého boha. Každý bůh přijímal pouze jeden druh zvířat. Kdo které zvíře přijímá, jsme museli postupně zjišťovat. Když jsme získali od každého boha (byly 4) požehnání, byl pro družinku konec a zasloužený odpočinek.
Po svačině – přesnídávka, vyrazilo hodně Vikingů sjíždět společně na kruzích Labe. Byla to velmi dobrodružná výprava a plavba, při které nám málem odplula Nikča. Druhé kolo plavby jsme už nestihli, jelikož už byla večeře. U té jsme se dozvěděli, že se půjde spát na louku mimo osadu, jako nácvik, jak se zvládneme tiše chovat na cestě za nepřítelem. Zabalili jsme si věci na spaní a baterky a odešly s jarly spát na louku za potokem.
Moc tiše jsme se nechovali, což se nám vymstilo. Stařešiny se dost zlobili a odebrali nám nějaké získané suroviny. To nás všechny utišilo, Páťa ještě přečetl další příběh malého Vika a spalo se.
Den 14. pátek
Probudili jsme se do krásného letního dne a přesunuli se zpět do své osady. Uklidili si věci, umyli se a nasnídali se. Hned po nástupu a posledním bodování jsme měli možnost posledních soubojů a nákupů surovin. Míša s Matějem nám pomohli převést poslední dírkáče na část surovin. Zbytek dopoledne patřil balení a přípravy na boj o korunu.
Po obědě (řízek s bramborovou kaší) jsme měli krátký polední klid a hned následovala koupě lodi na plavbu. Druh lodi a její vybavenost závisel na množství získaných surovin. Výhody se hodily na plavbu lodí za získáním přízně bohů. Kde je který bůh se předem nevědělo, ale věděli jsme, kde jsou lodní rozcestníky a na kterých byly lodní kurzy (azimuty). Jedním z bonusů, který se mohl získat díky bodování, byl i žolík. To znamenalo, že jsme nemuseli u boha splnit úkol, pokud nám to nešlo. Krom podpisů přízně bohů jsme získali také část mapy.
3–2–1 start, a vyplouváme. Jde nám o čas, a hlavně o vítězství v celotáborové hře. Každá družinka se rychle vrhla do boje o vítězství. Bez přízně bohů by se šlo špatně do boje o korunu. Některé plavební kurzy byly špatné, to znamenalo, že jsme místo boha našli mluvící skřipec, který nám to vtipně oznámil. Při správném kurzu jsme dopluli k bohovi nebo bohyni a museli jsme splnit jeho úkol. Např. zašít roztrhlou plachtu, potopit se v řece, nařezat dřevo, vyndat z mouky luštěniny, proplout poslepu úsek podle navigace, …
První vše zvládla družinka Zaliju, druzí byly Pedovi, třetí bylo Ruzako, čtvrtí byly Zakoru a pátí Mapeto.
Po získání přízně bohů jsme se nasvačili a šli s Vojtou a Matějem cvičit bojové pozice, obranu a signály. Vůbec jsme nevěděli, kdo a kde je nepřítel. V tom přiběhla do tábora Zdéna s Míšou a oznámily nám, že na louce, kde jsme spali se usídlila jiná osada a vypadá to na nepřítele. Na nic jsme nečekali a pod vedením Vojty a Matěje jsme v tichosti přešli lávku a za bojového křiku jsme vyrazili na boj s nepřítelem. Každý měl jednu papírovou kouli. Když trefil nepřítele, musel se jít nepřítel nejdříve oživit a pak mohl dále bojovat. To samé platilo i pro nás. Štěpu se zlomenou nohou jsme na bojiště přivezli v kolečku.
No a teď přišel šok. Náš nepřítel byly naši rodiče a sourozenci. A začala opravdu velká bitva o korunu. Nepřátel bylo více jak nás. Také to vypadalo, že korunu nezískáme. Síly nám ubývaly, ale nakonec se Terce podařilo korunu sebrat a rychle s ní utéct. Hurá. Úkol splněn a naše osada je zachráněna. Král Bjorn by byl na nás pyšný. Radostně jsme se vrátily do naší osady a vyprávěly si, jak se to všechno seběhlo. Pak jsme se chtěli jít připravit na slavnostní hostinu a jmenování nového krále, když jsme slyšeli a viděli, jak k nám přicházejí už v míru nepřátelé. Prosili nás, jestli u nás nemůžou zůstat, protože bez koruny je jejich král vyžene z osady. Moc jsme jim nevěřili, ale potravinové dary rozhodly. Naše osady se tedy spojily.
Po večeři (párek v rohlíku) začalo slavnostní vyhodnocení celotáborové hry, kterou vyhrála již zmíněná družinka Zaliju. Také proběhlo vyhlášení nejuklizenějšího a nej neuklizenějšího stanu. Jako vzpomínku na osadní život dostal každý nákrčník a každá družinka si ještě mohla podle umístění vybrat pizzu.
Po vyhlášení družinek následovalo odhalení, kdo z jarlů získal nejvíce hodnotících kuliček a stane se našim novým králem. Novým králem a korunu získal YumYum. Ale Páťa si celou dobu vedl také dobře. Takže to byl napínavý boj o trůn.
S korunovací nového krále už začalo společné veselí a velká hostina, zpívalo se u ohně, povídalo se a podle únavy se odcházelo spát.
Den 15. sobota
Ráno nás vytáhlo sluníčko ze spacáků. Někteří už nemohli dospat, a tak se v kuchyni sešel spolek povídálků a dojídačů. Po poslední rozcvičce následovala snídaně a dobalování.
Poslední svolávání a nástup byl u stožárku, kde se sundala oddílová vlajka, rozdali se obálky se vzkazy a začalo postupné loučení a odjíždění.
Bylo to krásné 15denní dobrodružství s prima bandou. Letošní závěr tábora byl perfektním překvápkem pro malé Vikingy a pro rodiče a sourozence to snad byly hezké dny strávené v přírodě.
