28 – 31. 10 2021
Čtvrtek-
Ve čtvrtek odpoledne jsme se všichni sešli na autobusové zastávce na Špici a čekali, až k nám přijede odvoz na chatu Pekařku. Po chvíli čekání jsme se všichni dočkali a do autobusu naložili veškerá zavazadla, která se nevešla do auta. Cesta autobusem trvala zhruba hodinu, až jsme dorazili do Velké Úpy a došli do chaty u Pekařů. Každý jsme se zabydlel do svého pokoje a rovnou jsme vyrazili na prozkoumání okolí naší chaty. Cestou jsme si měli zapamatovat co nejvíce názvů penzionů a chat. K večeři jsme měli výbornou gulášovku s chlebem. Po večeři jsme si zahráli hru o ČR (jelikož ten den tedy 28.října, byl vznik Československa). Nejdříve jsme po chalupě museli najít kousek naší mapy, po vysbírání všech kusů mapy jsme sestavili celou Českou republiku. Pak jsme na mapu dostali psí granuli a tu jsme pokládali na vylosované město nebo pohoří. Na dobrou noc, jsme si poté zazpívali českou hymnu a šli spát.
Pátek-
Po rozcvičce a snídani, byla soutěž, kdo si zapamatoval z čtvrtka nejvíce názvů chalup a penzionů. Další hrou byla hra o získání článku se zajímavostmi o Krkonoších. Hra se nazývala ,,slepé sojky“, protože vedoucí měli zavázané oči a chytali nás. Koho chytili, ten musel udělat pět dřepů. Postupně jsme z papíru četli zajímavosti o Krkonoších a zapisovali je na papír. Skupinka, která byla jako první a správně opsala text, vyhrála. Po této poučné hře nám vyhládlo, tak jsme dostali oběd – kuskusoto.
A pak zas na výlet!! Prošli jsme se na Herní krajinu Pecku, ale ve čtyřech týmech („omylem“ jsme se postupně rozdělili). Nakonec, ale všichni dorazili skoro stejně a dali jsme si nahoře svačinu.
Po svačině jsme se rozdělili do stejných týmů jako u hry na sojky a postupně jsme se vydali za skrytým příběhem Stephana Browna. Na každém zastavení u úkolu nám vedoucí pustili zajímavý příběh o (příběh byl prý podle skutečnosti). Když jsme všechny skupinky hru dohrály, měli jsme čas si Herní krajinu Pecku prohlédnout i sami. Cestou z ,,Pecky“ jsme šli po cestě horských nosičů a po sjezdovce.
K večeři jsme měli čočku, vajíčko a kdo chtěl, i okurku. Po večeři jsme si zahráli další hru, a jelikož jsme byli na Pekařce, museli jsme si upéct i své housky na snídani. Vyváleli jsme si těsto a každý si upletl svoji housku. Druhá část večera byla, že jsme si poslechli kvíz o písničkách z pohádek a seriálů a měli jsme hádat z jaké pohádky či seriálu to je. Kvíz vyhrála Maty a Kája a z kluků Míra. Takhle jsme se vystřídali, nejdříve kluci na kvíz a holky na pečení a pak obráceně. Ale to ještě pořád nebyl konec dne, ve společence na nás bylo nachystáno křoupání a u jídla jsme se koukali na Krkonošské pohádky. A po večerníčku se šlo spát.
Sobota-
Ráno jsme si dali k snídani naše housky, co jsme si upekli v pátek k snídani. Rychle jsme si sbalili do batůžků sváču a pití a vyrazili na další výlet. Linkový autobus nás vyvezl na Pomezní boudy a od nich jsme šli dolů. Část po pohádkové cestě a část po žluté turistické značce. Došli jsme do Spáleného mlýna a odtamtud k boudě Jana a až k Pekařce. Když jsme přišli z výletu, čekal na nás na schodech vzkaz. Psalo se tam, že máme po naší chalupě vyhledat všech sedm duchů a zapisovat si písmenka, která na nich byla napsaná. Když jsme všechny duchy s písmenky našli, měli jsme z nich poskládat tajenku neboli místo, kde materiál na našeho vlastního ducha najdeme. Tajenka nám vyšla: ohniště. Tak jsme se všichni, kdo tajenku rozluštil, vydali k ohništi a tam našli pytlík s veškerým materiálem. Po hledání duchů a dlouhém výletě jsme si dali oběd – dýňovou polévku. Když nám dýňová polévka už trochu odlehla, zahráli jsme si živé pexeso s topografickými značkami, tedy: každý dostal kartičku buď s topografickou značkou, nebo s názvem. Dva náhodní lidé pak museli hádat, kdo k sobě patří. K večeři jsme si taky sami napekli, udělali jsme si dvojice a ve dvojicích jsme skládali básničku o pizze. Jaká dvojice měla jako první a taky hezkou básničku, mohla si jít naválet, posypat a upéct svou vlastní pizzu k večeři. A pak se hrály hry a jedly se chipsy a další křupání.
Ze soboty na neděli se měnil čas o hodinu zpět a 5 dobrovolníků se také chystalo na východ slunce na Sněžku pod vedením Vládi. (Trochu rébus: vstávali by v 2:59 hod a odcházeli by ve 3 hod.) Dopadlo to tak, že se výšlap neuskutečnil, protože bylo zataženo. Tedy ani polární záře, která mohla být neuvěřitelně k vidění vidět nebyla.
Neděle-
V neděli jsme vstali a začali si už balit. Když už jsme měli aspoň trochu zabaleno, zahráli jsme si další a poslední hru. Zase jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme hráli sojky. Jeden ze skupiny šel za dveře, kde mu vedoucí řekl nějaké přísloví a ten člověk ho měl co nejlépe popsat obrázkem. Skupina, co měla nejvíce uhádnutých přísloví, vyhrála. Po hře jsme si ještě dobalili a douklidili si své pokoje. Rozloučili jsme se s naší chatou u Pekařů, naložili jsme batohy a šli na autobus zpět do Jaroměře. (Linkový autobus byl asi nový a pěkně navoněný, což přes nasazené povinné respirátory neudělalo všem dobře.)
Zapsala Matylda
Básničky „Pizza“
Pizza to je koleso,
kulatá jak hlava.
Jsou naní kolečka salámu,
i kolečka masa.
(Káně a Matýsek)