- den
Verze Zdéna
Jak to všechno začalo? Vyhlášením pobytu a přihlášením účastníků. Dále následovalo vyplnění vyzvídajícího formuláře a sestavení programu pobytu.
Pak už jsme se v sobotu 16. 7. sešli s věcmi a koly na parkovišti u jaroměřského hřbitova. (Zní to divně hned na začátku hřbitov, ale na něj se nikdo z nás za celou dobu nedostal). Rozloučili jsme se s rodiči a už jsme ve velkém zástupu vyjeli směr tábořiště Sebuč. Cesta z Krábčic byla trochu džungle, ale všichni jsme to zdárně projeli. Při příjezdu na tábořiště jsme museli u Aničky a Anežky správně odpovědět na otázky z našich dotazníků a pak už nám byl povolen vstup do tábořiště. „Zaměstnanci agentury Časojízda“ se nám nejdříve představili a pak jsme si společně prošli celé tábořiště, ubytovali jsme se v apartmánech – stanech a šli si prohlédnout Časostroj. Bylo nám řečeno, co máme dělat, když začne houkat (urychleně nasadit dobovou pokrývku hlavy a běžet do časostroje) a co naopak nesmíme dělat. Pak byl chvíli odpočinek a večeře.
Po večeři proběhly ještě malé hrátky a šli se čistit zuby a spát. Dnes zazněla první četba z oddílové kroniky.
Verze Míša
V sobotu jsme se sešli v Jaroměři u hřbitova. Rozloučili se s rodiči, nasedli na kola a vydali se směr tábořiště. I přes místy adrenalinovou cestu jsme dojeli v pořádku. V tábořišti nás již čekala kontrola, jestli se opravdu jedná o nahlášené účastníky. Poté proběhlo rozdělování stanových dvojich, výběr stanů a zabydlování se. Následně jsme si byli prohlédnout tábořiště. Prohlídku jsme zakončili seznámením se s časostrojem, který nám v příštích dnech umožní navštívit kupu různých období. Následovala večeře, rozkoukávání se, čištění zubů a první noc v tomto tábořišti.
Verze děti
Přijeli jsme v pořádku, potom nás tady provedli, vybrali jsme si stany a zabydleli se. Šli jsme si prohlédnout časostroj, vyškolili se, pak jsme měli chvíli klid. A pak jsme šli na večeři, čistit zuby a spát.
- den
Zavolal se budíček a všichni se hned probudili. Byla rozcvička a pak hygiena. Měli jsme chvilku na to, abychom se převlékli a už byla snídaně. Protože byla neděle, byl poridge. Kdo dojedl, běžel do stanu si uklidit a převléci se. Následoval nástup, bodování a svačina – jablko. Pak začal houkat časostroj a tak jsme do něj utíkali. Byli jsme přeneseni zpátky v čase do historie české republiky. Při výlezu z tunelu všechny holky zmizely v lese a pomáhaly přivázat Ctirada ke stromu a snažily se zjistit, co mají kluci v plánu. Kluci mezitím potkali doktora, který jim řekl, že mají jít zachránit Ctirada. Tím vznikla bitva se štíty a papírovými koulemi. Zde vyhráli kluci, protože se jim zadařilo Ctirada osvobodit a odvázat ho. Tím se nám tábor rozdělil na klučičí a holčičí skupinu. Vzájemně jsme na sebe pokřikovali a vyzývali se k soubojům. Ty jsme hned svedli na louku za táborem. První se hrála čutaná. Měli jsme svázané nohy s naším spoluhráčem a takto jsme se snažili dát gól. Tento souboj vyhrály holky. Potom bylo přetahování zvěře, to také vyhrály holky. A hned na to začalo lanové přetahování, které také vyhrály holky.
Oběd (zeleninový vývar, růžová a modrá bramborová kaše se sekanou) probíhal zajímavě. Holky obsadily jídelnu a schovaly klukům lžíce. Kluci proto jedli v teepee a většina z nich rukama. Po obědě své lžíce našli.
Po odpoledním klidu jsme si snědli meloun a v jídelně svedli další souboj holky proti klukům. Tentokrát to byla písničková překřikovaná. Tu konečně vyhráli kluci. Pak byl souboj ve hře Stopař. Na zemi bylo hodně barevných podložek. Vojta měl nakreslenou cestu přes podložky, kterou nikdo neviděl. Postupně za sebou jsme zkoušeli procházet přes podložky, tak jak jsme si mysleli, že by to šlo. Když někdo šlápl vedle, Vojta to hned oznámil a pokračoval další. Zde vyhrály holky.
Soubojů už bylo hodně a tak kluci odešli připravit oheň a holky udělaly večeři. Chléb s rybičkovou pomazánkou. Přinesly ho k ohni a tak jsme se všichni usmířili.
Pak už se u ohně povídalo a zpívalo a hráli jsme vtipné hry. Závěr našeho dne ukončilo čištění zubů, převléknutí do pyžam a spacáků a čtením příběhů z oddílové kroniky.
- den
Zavolal se budíček a všichni se hned probudili. Byla rozcvička a pak hygiena. Měli jsme chvilku na to, abychom se převlékli a už byla snídaně. Protože byla neděle, byl poridge. Kdo dojedl, běžel do stanu si uklidit a převléci se. Následoval nástup, bodování a svačina – jablko. Pak začal houkat časostroj a tak jsme do něj utíkali. Byli jsme přeneseni zpátky v čase do historie české republiky. Při výlezu z tunelu všechny holky zmizely v lese a pomáhaly přivázat Ctirada ke stromu a snažily se zjistit, co mají kluci v plánu. Kluci mezitím potkali doktora, který jim řekl, že mají jít zachránit Ctirada. Tím vznikla bitva se štíty a papírovými koulemi. Zde vyhráli kluci, protože se jim zadařilo Ctirada osvobodit a odvázat ho. Tím se nám tábor rozdělil na klučičí a holčičí skupinu. Vzájemně jsme na sebe pokřikovali a vyzývali se k soubojům. Ty jsme hned svedli na louku za táborem. První se hrála čutaná. Měli jsme svázané nohy s naším spoluhráčem a takto jsme se snažili dát gól. Tento souboj vyhrály holky. Potom bylo přetahování zvěře, to také vyhrály holky. A hned na to začalo lanové přetahování, které také vyhrály holky.
Oběd (zeleninový vývar, růžová a modrá bramborová kaše se sekanou) probíhal zajímavě. Holky obsadily jídelnu a schovaly klukům lžíce. Kluci proto jedli v teepee a většina z nich rukama. Po obědě své lžíce našli.
Po odpoledním klidu jsme si snědli meloun a v jídelně svedli další souboj holky proti klukům. Tentokrát to byla písničková překřikovaná. Tu konečně vyhráli kluci. Pak byl souboj ve hře Stopař. Na zemi bylo hodně barevných podložek. Vojta měl nakreslenou cestu přes podložky, kterou nikdo neviděl. Postupně za sebou jsme zkoušeli procházet přes podložky, tak jak jsme si mysleli, že by to šlo. Když někdo šlápl vedle, Vojta to hned oznámil a pokračoval další. Zde vyhrály holky.
Soubojů už bylo hodně a tak kluci odešli připravit oheň a holky udělaly večeři. Chléb s rybičkovou pomazánkou. Přinesly ho k ohni a tak jsme se všichni usmířili.
Pak už se u ohně povídalo a zpívalo a hráli jsme vtipné hry. Závěr našeho dne ukončilo čištění zubů, převléknutí do pyžam a spacáků a čtením příběhů z oddílové kroniky.
- den
Vzbudil nás nepříjemný zvuk připomínající chrastot ešusů. Všichni jsme vyběhli ze stanů a hned běželi k časostroji, protože se z něj hodně čoudilo. Podle plánu jsme měli vycestovat do pravěku, ale časostroj nás odnesl do budoucnosti. Zde nás postupně všechny oskenovali, jestli nejsme nebezpeční. Poté jsme šli na snídani (rohlík s jahodovou marmeládou a máslem a kakaem a čajem). Potom přišli nové informace z časostroje. Vytiskl nám čtyři různě barevné papíry s údaji o určitých cestujících a podle nich jsme se roztřídili do týmů. Hned následovala první týmová hra a ta spočívala v tom, že jsme měli z krabic, alobalu, izolepy a různých víček od lahví, ale třeba i od šlehačky, sestrojit robota a poté uvést jeho funkce. Když jsme dostavěli, tak nám opravdoví roboti rozdali okurky. Protože hrozilo riziko velkého slunečního přehřátí, šli jsme se zchladit k vodě. Po příchodu už byl oběd (bramboračka, bramborové špalíčky s uzeným a špenátem). Po obědě nám robot Pája oznámila, že je mezi námi vir – rez. Musíme být proto opatrní. Přenašeč viru označil vždy kresbou na ruku svého uloveného nakažence. Po poledňáku nám časostroj oznámil, že má pro každou družinku balíček. V balíčku byla trika v barvě družinek (červená, modrá, zelená a oranžová). Hned na to jsme se dozvěděli, že jeden z robotů se rozbil a je potřeba ho opravit. K opravě jsou potřeba správné kódy. Tak jsme je šli hledat. Každá družinka měla soupis kódů a musela je najít v lese a oznámit je zapisovateli. Když se zadařilo robota opravit, oslavili jsme to svačinou – banánem. Po svačině jsme měli playlist písniček a volno, které většina využila k hraní přehazované. Pája, Míša a YumYum se přidali a chtěli poznat, co to jsou emoce. Tak jsme po družinkách začali učit roboty emocím. Měli jsme navigovat rozestavěné roboty poklepáním na rameno tak, aby se sešli a objali. Když se robotům podařilo se sejít a obejmout, poznali, co to jsou emoce a líbilo se jim to. Mezitím většina z nás zjistila, že jsme zavirovaní. Vedoucí si tedy svolali zavirované k sobě a dali jim antivirový bonbon. Pak už byla večeře (těstoviny, kuskus nebo špalíčky s mákem. Po večeři začal houkat časostroj. Tak jsme honem hledali svou pokrývku hlavy a utíkali do něj. Uvnitř jsme zjistili, že nám volá šéf agentury Časojízda, že nám nevystačí palivo a tak ho musíme získat. Bílého paliva máme dostatek, ale barevného ne. A tak každá družinka dostala svůj kanystr a za umístění v hrách se barevné palivo začalo získávat. Pro dnešek už toho bylo dost a roboti už nás začali zahánět do stanů, čistit si zuby a převlékat se do pyžam. Když jsme už čekali na další čtení z kronik, zavolali nás vedoucí před stany a proběhla prohlídka pyžam. Kdo neměl, dostal rovnou almaru. Pak už se šlo opravdu číst a spát.
5. den
Budíček! Ráno nás vzbudila Zdena a následovala robotí rozcvička. Roboti nás učili jejich cviky (podobné našim cvikům) a my je učili naše cviky. Potom následovala snídaně. K snídani jsme měli kukuřičné lupínky s mlékem. Pak byl nástup a tam jsme se dozvěděli, že při bodování bude kontrola černých pasažérů (klíšťat). Pak bylo bodování. Po bodování byla hra a v tý hře jsme měli za úkol zapamatovat si text a postupně ho přepsat. Text jsme následně hudebně upravili a recitovali. Mezitím byla svačina a potom oběd. K obědu jsme měli bramboračku a 2. jídlo byly špagety. Poté byl polední klid, kde byly animační programy jako třeba otužování nebo jízda na kole. Na konci poledního klidu jsme přecestovali do antického Řecka, kde jsme si hned po dorazení dali ke svačině tatranku. Řečtí učenci nám řekli, že si musíme ověřit své znalosti. Tak jsme postupně podle skupinek vybíhali na závod. Součástí závodu bylo například vyvážit na páce kámen, pomocí odrazu slunce v zrcátku “spálit” plachty nepřátelské lodi nebo změřit objem hlavy jednoho člena skupinky. Po závodě došlo k dalšímu časovému přesunu. Jakmile jsme vylezli ze stroje času, tak jsme viděli přijíždějící auto Tatra v něm pány Zikmunda a Hanzelku. Zjistili jsme, že nás čeká expedice na kterou si musíme připravit své vozy. Každá skupinka tedy dostala malý model Tatry, který si musela postavit a vyzdobit.
Večer jsme hráli deskovky. Když všichni dohráli, Zdéna řekla, že se pomalu máme připravit na večerku. Šli jsme si vyčistit zuby a šli spát. Zdena nám přečetla kroniku oddílu Bimbrlat.
6. den
Budíček! Po rozcvičce a snídani jsme hráli s Vojtou nejdřív klasickou a pak trochu náročnější vybiku. Po vybice jsme šli poznávat potok, který teče přes tábor. Všichni to zvládli, ale nikdo se neobešel bez špinavých noh od bahna či něčeho jiného. Potom jsme přišli do jídelny (žrádelny), kde nám bylo oznámeno, že pojedeme na expedici. Potom, co všichni přinesli ze svých stanů vše potřebné na expedici, se mohlo vyrazit. Na expedici byly např. hry, ve kterých jsme museli postavit sfouklou pyramidu nebo nafouknout pneumatiku. Na konci expedice jsme museli dojít k autobusu a najít ten správný autobus, který nás odveze do Tábora. Oranžový – Mrkvičky, zelený – Šreci, červený – Krvinky dorazili ve stejnou dobu na autobusovou zastávku Tábor, ale modří Šmouláci měli vyhlídkovou jízdu, proto přijeli o něco dýl do tábora. Po návratu byl oběd. K obědu byla polévka s nudlema a jako druhé jídlo byla sekaná (holandské řízky) s kaší a s kečupem nebo hořčicí. Po moc dobrém obědě jsme měli pasivní polední klid a hned potom aktivní polední klid, při čemž někdo hrál volleyball nebo se šel smočit do vody. Tento polední klid byl hodně dlouhý. Po poledňáku jsme si sedli do kroužku a nejdřív jsme hráli podobnou hru jako je “chodí pešek okolo” a poté hru mrkací. Když jsme dohráli, tak jsme dostali večeři – chleba s česnekovou pomazánkou a salátem. Po jídle nás rozdělili na mladší a starší. Obě skupiny hráli “země, město”. Když začalo pršet, tak jsme se schovali do jídelny, kde jsme si povídali a poté vyhlásili celý den. Šli jsme si vyčistit zuby a spát. Tři příběhy zapsané do kroniky z roku 2010 nám přečetl Yum. Najednou začal houkat časostroj, takže jsme museli všichni vyběhnout ze stanu a běžet tam, aby neodletěl bez nás a my nezůstali ve 20. století. Přesunuli jsme se do doby “kdy nebyly mobily”, protože když jsme vylezli, tak si dva lidé posílali zprávu morseovkou. Když jsme zjistili, co chtěli – zpráva: HLEDEJTE VE SPRŠE – tak jsme se tam všichni vydali. Našli jsme ztracený kus od časostroje. Škrtli jsme ho ze seznamu, co nám chybí a šli spát.
zapsaly Mrkvičky
7. den
Krásné ráno, rozcvička, snídaně a ranní nástup s bodováním a zase to sluníčko. Je krásný letní den a náš Časostroj začal houkat a svolávat nás. Rychle bereme pokrývky hlavy a běžíme do něj. Vylézáme tunelem a koukáme, že u teepee na sebe křičí dva lidé. Pořád si nějak nerozumějí. Nakonec jsme osloveni jestli jim nepomůžeme. A tím začal náš den bez telefonu. Nejdříve jsme se štafetově rozmístili, pak první běžel přečíst část zprávy a říct ji druhému. Druhý musel zprávu předat přes kelímkový telefon, třetí si to přepsal, čtvrtý to běžel říci a pátý vše zapisoval. Hotovo. Po velké lopotě parádní svačina – nanukový dort. K obědu nás čekaly kynuté knedlíky a pak chvilka odpočinku. V rámci aktivního odpoledního klidu se rozjela přehazované. Někdo si plnil své přihlášené aktivity. Jejda Časostroj už opět houká. Tentokrát vylézáme tunelem a nic se neděje. Čekáme, zkoumáme a nic. Ale najednou někdo vidí neandrtálce. Celou tlupu. Jsou u jeskyně a dělají na nás bojové výrazy a skřeky. Naším úkolem je jít do jeskyně a zapamatovat si co nejvíce pravěkých maleb. Když se chováme klidně a tiše, neandrtálci si nás nevšímají a máme čas. Jenže kluci to nevydrželi a začali provokovat. Tak nás neandrtálci vyhnali. Co jsme si zapamatovali, to jsme museli nakreslit. neandrtálci se mezitím přesunuli do tábora. Vše bylo v pořádku do té doby, než si neandrtálci usmysleli, že nás nechtějí v táboře a vyhnali nás. Byl už večer, neměli jsme nic na spaní a ani žádné jídlo. Co teď . Stáli jsme na kraji lesa a vymýšleli co udělat. Najednou nám Míša, Denda a Pája oznamují, že nám neandrtálci obsadili stany a usnuli. Tak jsme potichounku lezli do stanů a brali si věci na přenocování mimo tábor. Naštěstí jsme nikoho nevzbudili. Své ležení jsme udělali mezi poleme a lesem, protože v lese bylo hodně komárů. Malé holky začaly brečet, že nemají své plyšáky. Ty jim přinesla opice. Dokonce se zadařilo přinést v kotlících jídlo a pití. Noc mimo tábor byla nakonec fajn. Teplo, hvězdy a povídání.
DOBA BEZ TELEFONU A PRAVĚK
8. den
Protože nás večer pravěcí lidé vyhnali z našich obydlí, tak jsme museli všichni spát na louce. Vojta nás přišel vzbudit, že odešli pralidi. Šli jsme do tábora a tam byla snídaně. K snídani byl rohlík se sýrem. Byl nástup a bodování stanů. Potom nám Pája řekla, že nám pralidi sebrali zásoby a tak jsme je získávali zpátky a pak jsme si to uvařili. (Každá skupinka si dělala maso na ohni). U vaření jsme ještě dostali meloun. Potom následoval pasivní a aktivní polední klid. Při aktivním poledním klidu nastal přesun o 50 let později. Do roku 2082 (2072!!). Pak nám řekli, že strašně smrdíme, takže jsme se museli vysprchovat. Po umytí následovala svačina, která byla pomazánka s chlebíčkem a okurkou. Pak následovala hra, kde jsme pomáhali důchodcům a my jsme za to dostávali peníze. Pak nám důchodci ukázali dobré slevy na bramborový salát s řízkem. Tak jsme tam museli být co nejrychleji abychom je měli co nejlevnější. Když jsme nakoupili, tak jsme také museli zaplatit. Poté bylo vyhodnocení celého dne a pak jsme šli spát.
9. den
Dnes začal budíček tak, že nás vzbudil časostroj připravený na nový přesun a to jednoznačně do Středověku. Když jsme se všichni přesunuli, tak jsme měli snídani – poridge s malinami. Potom byl nástup a bodování stanů. První hra byla, že někdo byl šlechta, poddaný a chudý. Postavili jsme se podle výběru, co jsme chtěli být a na svoje místo jsme si dali pár ponožek. Házeli jsme si s míčem a říkali jména a když se zavolalo “STŘEDOVĚK”, tak jsme měli oběhnout teepee. Pak byla svačina – paprika. Následovala druhá hra a u té byli čtyři stanoviště, tak každý tým začínal na jiném stanovišti abychom se prostřídali. My (Šreci) jsme začínali na stanovišti molkky a potom jsme šli na hod kroužkem na meč a tam jsme na lávce nad vodou házeli a chytali kroužky na meč. Na dalším stanovišti jsme si museli vyndat svého koně (kolo) ze stáje a ujíždět s ním na louku, kde jsme museli jet a prohodit kuličku obručí. Nakonec jsme dojeli na lukostřelbu, kde byl malý a velký terč a stříleli jsme šípy na ty terče. Po lukostřelbě Ivoš přinesl terč, kde jsme si nestříleli body, ale večeři. Někdo si nevystřelil skoro nic, někdo zase vcelku bohatou hostinu. Když jsme skončili, tak Matěj vyhlásil přípravu na oběd. K obědu jsme měli rizoto a po jídle se vyhlásil pasivní a později aktivní polední klid a byly různé animační programy jako například sporty a praní. Po animačních programech byla svačina – meloun. Po sváče jsme si zkusili, jak se žilo ve středověku tím, že jsme se postupně střídali v rolích – poddaný, bezzemek, žebrák, řemeslník,… Po středověku byla večeře, to, co si kdo ulovil. Pak bylo vyhodnocení dne, kdy po vyhodnocení dne byla večerka a šlo se spát.
10. den
Budíček! Ráno nás vzbudila Míša a řekla nám, ať si přichystáme karimatky na rozcvičku. Pak jsme šli na snídani, po snídani jsme si rozdali kartičky s nemocí jako např. slepý, beznohý, němý, malomocný. (Postihla nás totiž epidemie.) Pak byla svačina, měli jsme chvíli klid a pak byla polévka. Zazvonil časostroj, tak jsme se přesunuli k indiánům, kde jsme si ulovili koně, pak jsme doobědvali, vyzdobili si koně, přidělali je na kolo a vyrazili na vyjížďku. Když jsme dojeli k indiánům (do jiné osady), uvítali nás přátelsky, pak nás provedli, pak jsme chodili po skupinkách po stanovištích – lukostřelba, křesání,… (výroba šperků a lacros). Poté jsme jeli zpět do tábora, kde na nás čekala Anežka s gulášovou polévkou. Cestou do tábora píchli Filip a Mates kolo. Dali jsme si dobrou polévku a odpočinuli si. Vojta nám oznámil, že tam (u indiánů) byl dílek od časostroje a Zdéna, že si tam zapomněla lacrosky. Časostroj vybral Matýska, Fandu, Daniela, Matyldu, Anežku a maky. Anička V. a Kája se chtěly přidat, tak jely s námi. Dostali jsme tatranku na cestu. Připravili jsme si oře a nás osm + Vojta a Zdéna se vydali na cestu zpět k indiánům. Přijeli jsme blízko k táboru indiánů a čekali až se trochu setmí. Oře (kola) jsme si nechali na cestě. Všichni měli tmavé oblečení, sedli jsme si na cestu a čekali jsme, než se více setmí. Když už konečně přišel čas, tak jsme měli rozdělené po dvojicích teepee. Jeden šel do týpka a druhej čekal před ním. Všechny jsme je vzbudili a dovedli k ohništi. Začali jsme hledat tu součástku našli vzkaz morseovkou. Zdéna si vzala lacrosky a jeli jsme. Přestávka na tatranku, pití a nakonec píchla i Zdéna. Nás sedm úspěšně dojelo do tábora. Pro Zdénu musela přijet autem Anežka. Do tábora jsme přijeli asi v 23:30 a ještě se šla vyluštit morseovka, kde bylo napsáno “součástka je na vašem území”. (Našli jsme ji v našem tábořišti v teepee). Ti, kteří zůstali v tábořišti mezitím sbírali maliny a poté se pustili do pečení buchty pro sebe i odvážné členy, kteří se vydali k indiánům.
V noci houkal časostroj a přenesli jsme se do daleké budoucnosti (ve které již neexistuje Země a my jsme na vesmírné stanici).
11. den
Den začal budíčkem a snídaní, což byla krupicová kaše. Poté bylo ohlášeno, že máme hledat novou civilizaci, tak jsme se sbalili a šli do Chvalkovic, kde jsme po lidech chtěli, ať nám nakreslí srdíčka (na důkaz toho, že jsou přátelští) a za to od nás dostali sušenku (na důkaz našeho přátelství jsme jim rozdávali perníková srdíčka). Potom jsme šli k obchodu s potravinami a tam jsme si mohli cokoliv koupit. Pak jsme šli zpět do tábora. V táboře jsme měli chvíli volno. Potom byl oběd. Po aktivním poledním klidu začal houkat stroj času a dostali jsme se k dinosaurům. Tam jsme potkali dospělého Dajdu, který potřeboval odlít stopy dinosaurů, tak jsme vzali sádru a ty stopy jsme odlili. Potom jsme sestřelovali dinosauří vejce vodníma pistolkama a pak vodou a pak šiškama. Následně jsme trénovali dinosauří rétoriku pomocí vyslovování názvů dinosaurů. Potom byla večeře, vyhodnocení dne a táborák. Pak starší deseti let mohli u táboráku zůstat déle a zpívat jiné písničky než s malými.
12. den
Budíček! Po rozcvičce s Vojtou a snídani, ke které byl rohlík s máslem, paštikou nebo nutelou následoval nástup, na kterém jsme se přesunuli do doby Lucemburků, kde nám bylo oznámeno, že spadl Juditin most a my jsme museli postavit nový pro Karla IV. Chvíli jsme přemýšleli, jak udělat most, po kterém se bude moct projít Karel IV. Ale potom, co nám bylo oznámeno, že Karel IV. může být nejlehčí člen naší skupinky jsme pochopili, že se po nás chce, abychom most udělali ze sebe. Potom co jsme dohráli následovala svačina, hra, chvilka volna a oběd ke kterému jsme měli šunkafleky. Po obědě se rozdávala pošta. Během toho, ale začal houkat časostroj, který nás vrátil o pár hodin zpátky ke svačině. Takže jsme měli znovu čínskej salát, potom následovala stejná hra jako dopoledne. Účelem hry bylo provést Jana Lucemburského bitevním polem poslepu. Všichni zvládli provést Jana Lucemburského. Měli jsme chvíli osobní volno a pak zavolali oběd, měla to být večeře. Když se nandávala polívka, začal houkat časostroj a dostal nás do doby 3333…do bláznivé doby slimáků. Zahráli jsme si hru, že jsme měli vylézt do kopce po namočených a namydlených plachtách, oběhnout kužel a vrátit se dolů, nejlépe sklouznout. Následovala chvilka volna a večeře, ke které byly lívance. Proběhlo vyhlášení dne. Jako večerní aktivita byly deskovky. Někdo hrál desítků, vú-dú, prší,… Když se setmělo, šli jsme si vyčistit zuby, přečetl se příběh z kroniky a šlo se spát.
Mrkvičky
13. den
Budíček! Dneska nás vzbudila Zdena s houkačkou v puse a byla pak rozcvička. Protáhli jsme si ruce a nohy a trochu jsme si i zatancovali, oblékli se a honem na snídani. Dnes byly rohlíky s paštikou. Pořádně jsme se najedli, vyčistili zuby a připravili se na další hru. spočívala v tom, že jsme celá skupinka sedla (nebo lehla) na trávu a zvedli jsme nohy do vzduchu. Na nohy nám položili buď lavor se studenou vodou nebo nafukovací míč. Kdo u lavoru déle se svou skupinkou vydržel, měl více bodů. U míče jsme se ho také dotýkali nohama, akorát jsme si u toho všichni museli postupně sundávat ponožky. Dnešní držení lavoru jednoznačně vyhráli Mrkvičky s časem 15 min. Po tak náročné hře jsme měli chvíli odpočinku a pak sváča = tatranka. Po svačině jsme měli hru, kde dva hráči proti sobě měli záporné (protichůdné) úkoly např. svítit baterkou pod stožárem a nesvítit baterkou pod stožárem. Potom následovala chvilka volna a pak následoval oběd. K obědu byly těstoviny se špenátem (Pepkovo tajemství). Po obědě byl polední klid. Po aktivním poledním klidu byla svačina a to byl meloun. Pak začal houkat časostroj a přecestovali jsme do starověkého Egypta. Hned potom byla hra, kde jsme museli přenášet text a přeložit ho do hieroglyfů. Pak každá skupinka musela jednoho člena omotat obvazem, aby vypadal jako mumie a to byl náš faraon. Každá skupinka musela schovat faraona jiné skupinky, aby je co nejdéle hledali. Potom jeden nejrychlejší z každého týmu, běžel pro hrobku s hieroglyfy, aby mohl pohřbít svého faraona. Poté, co jsme pohřbili faraona byla večeře: chleba se šunkou, sýrem, rajčetem a okurkou. Po moc dobré večeři jsme si rozdělili úkoly. Kluci šli řezat dříví a holky vysbíraly tábor od papírků. Nakonec jsme ještě museli říct, jaké uděláme jednohubky. No a potom bylo vyhodnocení dne a rozdělení barevného paliva. Byla večerka a “hurá” do spacáků.
14. den
Ráno jsme se probudili do krásného dne. Po rozcvičce, hygieně a snídani proběhl poslední nástup a bodování stanů. Během bodování byla objevena poslední součástka, která chyběla do Časostroje. Na nic se nečekalo a šli jsme podle seznamu zjistit, jestli už máme všechny součástky k opravě. Vyšlo to. Máme. Abychom byli na vše připraveni, šli jsme si zabalit věci do kufrů. Prostě jsme se připravili na cestu. Potom pod vedením Vojty jsme vstoupili do Časostroje a společně jsme umísťovali nalezené součástky na svá místa. Hotovo. Čekáme a nic. Už to vypadalo, že nemáme štěstí, když začal Časostroj mluvit.
Dozvěděli jsme se, že k návratu do naší doby se musíme postupně chronologicky vrátit přes všechna období. K cestě máme k dispozici palivo, které jsme si nastřádali. pokud nebudeme chtít některé období znovu navštívit, musíme vylít určitý díl paliva.
Postupně jsme vždy s jedním dospělákem – kontrolorem vyrazili na cestu zážitků. Teď už záleželo pouze na naší paměti a dohodě s ostatními ze skupinky, které období nechceme plnit. Ne vždy se tiplo správné období. Takže některé skupinky využili přeskočení lehkého období a “trápili se” na stanovišti. Po zdárném přiběhnutí do tábora jsme se ještě museli trefit látkovým freesbeečkem do discgolfového koše s nápisem našeho roku. Tedy 2022. Tak jsme potvrdili, že jsme opět zpět.
Večer nám Časostroj poděkoval za pomoc a barevnými světlicemi nám oznámil, na kterém místě se skupinky umístily. Podle pořadí si každá skupinka rozebrala dorty.
Pak už se šlo slavit, hodovat a spát.
Jaké bylo pořadí?
První – Krvinky (Matýsek, Míra, Anežka, Lucka, Zuzka F., Štěpík, Žůža)
Druzí – Šreci (Maky, Káně, Pája, Anetka, Mates, Terka, Jemča)
Třetí – Šmouláci (Anička V., Fanda, Matylda, Nelča, Anička B., Dajda, Zuzka k.)
Čtvrtí – Mrkvičky (Kája, Gíťa, Filip, Péťa, paní Horová, Bemča, Fíla)
15. den
Budíček byl v 8 hodin, rozcvička byla dobrovolná. K snídani se dojedly zbytky a začalo se dobalovat a uklízet. Na rozloučenou nám začalo pršet. Naštěstí jsme už měli všechny věci pod střechou. Ve 12 hodin přijeli rodiče a proběhlo poslední loučení a oddílový pokřik.
Tak a je to. Další tábor za námi. Hodně zážitků a skvělá parta. První polovina prázdnin se velmi rychle překulila. Užijte si zbytek prázdnin a v září zase AHOJ.
Neodpustím si ještě poznámku, že další dobrodružství už bude bez Lízy, která týden po táboře odešla do psího nebe. Ale určitě spokojená. Měla vás všechny moc ráda (ne jenom vaše jídlo 🙂 ) Bylo jí krásných skoro 14 let.