Den první – 15.7.
Na tábor jsme přijeli na kolech. První co, jsme si šli smočit nohy do potoka, kde jsme si povídali, čím by kdo chtěl být. Potom jsme si prošli celé tábořiště, napsali testy, jestli známe pravidla bezpečnosti a můžeme zde zůstat. Vybrali jsme si stany a vybalili. Zahráli si pár her (včetně seznamovacích) a došlo na rozřazování do týmů.
Tentokrát byli určeni tři kapitáni – Káně, Míra a Matýsek a ti si volili další členy, kteří byli vedoucími vybráni. Takhle to pokračovalo dále, až jsme si poskládali svoji skupinu. Míra si do svého týmu vybral Aničku, Štěpu, Romana, Jemču a Pepu (Zuzku) – oranžová Liščata. Matýsek si vybral Terku, Fílu, Martina, Zuzku a Janičku – růžoví Otroci. Ve třetím týmu bylo Káně, Kája, Dajda, Vojta, a Žůža – modří Avataři.
První den byl u konce. Na dobrou noc nám Mamča přečetla pohádku „Proč nemají slimáci ulitu“.
Den druhý – 16.7.
Ráno nás vzbudila písnička „Jede, jede poštovský panáček“, což znamenalo jediné, prvním povoláním je pošťák pod vedením Páji. Táborovou samozřejmostí je rozcvička, která byla v poštovním duchu. Následovala snídaně, a jelikož je neděle, byl to tradičně porridge.
Měli jsme čas na hygienu a úklid. Dále byl nástup, na kterém se vybrala služba a uklízečky, jež budou mít na starosti úklid latrín, bodování stanů a utírání stolů, takže další povolání, které jsme si zkusili.
Po pošťáckém zaškolení, jak se vyplňuje podací lístek, píše adresa na dopis atd., jsme pomáhali důchodcům s vyplňováním podacích lístků a posíláním zajímavých balíčků.
Po sváče jsme si mohli dělat, co jsme „chtěli“. V tomto volnu služba pomáhala s vařením oběda, který představovala zeleninová polévka a špagety.
Po poledním klidu bylo naším úkolem roznést ke každému stanu pomocí štafety letáky.
Pak jsme měli svačinu tvořenou melounem a přesunuli jsme se pomocí kol na sousední louku, kde jsme se dozvěděli pravidla další hry. Každý jsme dostali kartu, na níž byly napsány typy zásilek – balík do ruky, který jsme museli doručit do dvou minut, nadrozměrná zásilka, kde museli minimálně dva lidé z týmu nést třetího, cenné psaní trakárkem a DEPO na kole a tímto způsobem získat, co nejvíce bodů.
Po vyčerpávající hře jsme dostali zasloužený odpočinek a večeři. Během večerního nástupu byla vyvěšena oddílová vlajka, což znamenalo první hlídky. Letos se hlídá po stanových dvojicích. Dále se vyhlásili výsledky dnešních her a byl vybrán zaměstnanec dne, kterým se stala Terka. Získali jsme i svoji výplatu. Ti nejzvědavější zjistili i opravdový plat pracovníka pošty, který činí 16 – 20 000 Kč.
Abychom měli své peníze kam uschovat, byla každému týmu přidělena pokladnička – velké keramické prasátko. Dle umístění jsme si mohli vybrat ze tří barev – oranžové, modré a růžové. Tyto barvy určovaly barvu týmu, a abychom se lépe poznali, měli jsme vybarvit danou fixou alespoň jeden ornament na klobouku, který jsme dostali ráno při pošťácké rozcvičce.
A protože jsme nebyli ještě unavení, zahráli jsme si pár her, během čeho jsme zjistili, jak se dají komolit v češtině slova. Třeba při tiché poště nám z normálního sousloví tlustý kmen stromu vzniklo – kadíš jako monstrum. A teď už jen vyčistit zuby a spát.
Den třetí – 17.7.
Ráno jsme byli vzbuzeni se slovy „Kolegové, vstávejte!“. Po rozcvičce v podobě pohybových školkových básniček byla snídaně, úklid a nástup. Ano, dnes jsem si pod vedením Verči zkusili povolání učitele.
Při nástupu byly zvolené nové uklízečky a služba. Také jsme oznámili názvy svých pracovních skupin. Názvem oranžových se stal Liščata, růžových Otroci a modrých Avataři.
Dnešním prvním úkolem ve školském prostředí bylo vytvořit úlohu, např.: poskládat vlaštovku a poté to naučit ostatní skupinky, které se chovali jako neposedné děti, aby to učitelé neměli jednoduché.
Po chvilce volna jsme měli za časový limit obsloužit co nejvíce dětí – zavázat jim boty, pomoct vysmrkat a utřít zadek. Dětmi byly opět dvě zbylé skupinky.
Po obědě, ke kterému byla tematicky písmenková polévka a květákový mozeček s bramborem, následoval polední klid. O tom aktivním, byla vyhlášena práce, na kterou jsme měli tři hodiny. Naším úkolem bylo vymyslet vyučovací hodinu s délkou dvaceti minut na vylosované téma: dějepis – pravěk, prvouka – listnaté stromy, vlastivěda – ČR. Vyučování mělo obsahovat výklad, test a hru. Poté co byla vyhlášena tato aktivita, pomáhali jsme Mamče opravovat diktáty. Po předvedení svých ukázkových hodin bylo vyhlášení. Dnešním zaměstnancem dne se stala Anička.
Zahráli jsme si ještě jednu hru, která spočívala v zapamatování si příběhu a zopakování dalšímu členovi skupiny. Poté jsme zapálili první slavnostní oheň a zazpívali si písničky z nového táborového zpěvníku.
Pak už jsme si jen vyčistili zuby, zalehli do spacáku, poslechli si další pohádkový příběh a začali usínat.
Den čtvrtý – 18.7.
Po ranních rituálech jsme se dozvěděli, že dnes budeme lékaři. Po vyprávění o lékařské historii a současnosti nás čekal první úkol – lékařské kolečko. Toho se zúčastnila i Matylda, která za námi přijela na návštěvu.
Po týmech jsme obešli čtyři stanoviště. U Yuma jsme se dozvěděli něco o oběhové soustavě a srdci (kardiologie) , u Dendy jsme se ocitli na chirurgii a vyzkoušeli si, kde a jaké máme kosti. Zdéna byla pediatrem (dětský lékař), zde jsme si povídali o teplotě a horečce, zkoušeli si fonendoskop, a jak vidíme na dálku. Poslední stanoviště bylo u Mamči – zubař. Takže už víme, kolik máme zubů, jak si je čistit a zkusili jsme si zaplombovat zub.
Po obědě a poledňáku následovala hra v lese (nemocniční výjezd), kdy jsme si zkusili přemisťovat „krev“ pomocí injekčních stříkaček, nafouknout plíci v podobě balonku, zašít tržnou ránu, předepsat recepty do lékárny, …
Potom každá skupinka v táboře dostala sádrový obvaz. Měli jsme jednomu členovi zasádrovat ruku s pomocí vody, pořádně to uhladit a nechat zaschnout.
Po večeři následovala poslední dnešní bodovaná hra. Naším úkolem bylo vyléčit co nejvíce pacientů s teplotou. Ověřovali jsme si znalosti a za každou správnou odpověď na položenou otázku se teplota na velikém teploměru (každá družina měla svůj) o pár stupňů snížila. Některé otázky byly jednoduší, a na některé odpovědi jsme nepřišli. Třeba byla otázka „Co to je fontanela?“ a všechny tři týmy odpověděli, že mastička na spáleniny, ale spletli jsme si to s „kalciovkou“, a zjistili jsme, že to je ještě nesrostlá lebka miminka.
Po hře bylo vyhlášení her a rozdělení peněz.
Nej lékařkou se stala Kája. Dobrou noc!
Den pátý – 19.7.
O ranní rozcvičce jsme si zahráli na zásahovku, jelikož dnešním povoláním byla policie. Hned po snídani jsme byli Pájou zaškoleni a začali jsme vyšetřovat vraždu. Každý tým měl jedno zabezpečené místo činu s důkazy a výpovědi zadržených pachatelů. Úkolem bylo odhalit pachatele a zjistit motiv.
Správný policista musí mít však i dobrou fyzičku, takže dalším úkolem bylo proběhnout, za co nejkratší čas opičí dráhu. Měli jsme prolézt tunelem, trefit se míčkem do terče, podlézt ostnatý drát, jet na kole a dostat se přes potok. Někdo přeběhl po hrázi, jiní to vzali vodou.
Po obědě (rozstřelený ptáček s rýží) k nám zavítali členové Červeného kříže. Protože i policie patří do systému integrovaných záchranných složek.
Zjišťovali jsme, jestli bychom dokázali někoho resuscitovat, ošetřit popáleninu, podvrtnutý kotník a řeznou ránu. Jelikož jsme už měli povolání lékaře, některé věci jsme už věděli. Byli jsme také celkově od Červeného kříže pochváleni za znalosti a ošetření.
Další policejní výcvik probíhal na blízké louce, kde jsme měli vyznačené hřiště. Do tohoto území byl zaveden jeden tým se zavázanýma očima. Dva zbylé týmy se nacházeli na cestě a naproti byli všechny klobouky, které museli po jednom posbírat, a přitom proběhnout vyznačeným polem. Tým s šátkem přes oči se je snažil pochytat. Potom se týmy prohodili. Toto se opakovalo ještě jednou, ale už bez šátků.
Po večeři a nástupu, na kterém se vyhlásil zaměstnanec dne – Matýsek, jsme šli spát. Nebo to jsme si alespoň mysleli. Při čtení pohádky nám bylo oznámeno, že vykradli klenotnictví. My jsme vylezli ze stanů a šli pochytat tři zloděje, jakožto zásahovka. Poté jsme našli lup (´“diamantové“ medvědy) a jako odměnu jsme si ho rozdělili. Toto už byl opravdový konec dne. Dobrou!
Den šestý – 20.7.
Během rozcvičky jsme měli za úkol sehnat si dle receptu na poli ingredience. Dozvěděli jsme se, že na dnešní den se z nás stanou kuchaři a číšníci.
Po snídani a bodování (pořád bodují uklízečky a uklízeči) jsme dostali za úkol uvařit si oběd na ohni. Každá skupinka musela uvařit Babiččinu bramborovou polévku a také dostala tác, kde se nacházely další suroviny, – papriky, chleba, klobásy, cukety, sýr, …. Na polévku jsme si je už nasbírali při rozcvičce.
Druhou kuchařskou disciplínou byl freestyle, takže každý tým mohl uvařit ze surovin na tácu, cokoli, ale aby to bylo poživatelné. Otroci s Liščaty vytvořili špízy a Avataři poprosili o vajíčka a uvařili lečo. Do toho nám začalo pršet, ale vše se zvládlo.
Dále jsme si zkusili, jaké je to pracovat v restauraci. Rozdělili jsme se na dvojice, které se nesměly pustit. Jeden pár byl číšníky, druhý kuchaři a třetí manažery. Naším úkolem bylo obsloužit co nejvíce hostů a získat hodně potvrzení o spokojenosti.
Číšníci chodili mezi zákazníky, vyzvídali, co si dají a nosili jim to, co si objednali. Kuchaři vařili dle toho, co si zákazníci objednali a manažeři kuchařům nosili suroviny.
Před večeří jsme vymýšleli jídla podle začátečního písmena. Nejzajímavější bylo vymýšlet jídlo na písmeno X. Po večeři jsme si mohli sami načepovat bezinkovou limonádu. Proběhlo vyhodnocení dne. Zaměstnancem dne se stal Káně.
Tak dnes už jen provést hygienu, převléct se a hups do spacáku a usínat při pohádce. Dobrou!
Den sedmý – 21.7.
Po budíčku, rozcvičce, snídani a nástupu jsme se dozvěděli, že sedmý den se z nás stali truhláři a tesaři.
Prvním našim úkolem bylo postavit z kostiček věž vyšší než nejvyšší člen týmu, nebo alespoň vyšší než ostatní. Šlo o to zkusit si být statikem. Vítr nám moc nepomáhal. Avatarům věž spadla těsně před ukončením časového limitu, Otroci zvolili šestistěnnou základnu a Liščata se stejnou konstrukcí zvítězili.
Po svačině jsme se na kolech přesunuli na příjezdovou cestu, kde jsme měli ze stejných kostek postavit řadové domy – domino. Nejdříve jsme stavěli na kamenité cestě, ale potom jsme byli přesunuti do kopce. Vítr se nám ani teď nehodil. Ani auta, která projela přes cestu. Naštěstí byla jen tři.
Odpoledne dostal každý tým v poště dopis od parťáka s prosbou dokončit rozdělanou zakázku. V dopise, byl azimut, kde se nachází dílna a všechny další pokyny.
S buzolou jsme došli do lesa, kde jsme našli zamčený kufřík. Kód byl zašifrován pomocí morseovky v táboře. V kufříku jsme nalezli seznam potřebného nářadí a vizitku na zákazníka, kam máme dorazit.
Nářadí jsme museli posbírat v lesní dílně. Potom jsme se vydali zpět do tábora a podle vizitky hledali našeho zákazníka. Na stožáru jsme uviděli plán stavby, kterou máme zhotovit. Dostali jsme prkna, latě a mohli jsme požádat o nějaké nářadí. Řezali jsme, a nakonec stloukli domeček dle nákresu. Vše bylo na čas. Protože se začalo zatahovat nebe do deště, a ne všichni měli svá díla udělaná, byli zákazníci trošičku nervózní. Nakonec se vše stihlo před deštěm, takže zákazníci měli střechu nad hlavou.
Po večeři jsme dostali do týmu dvě plachty s provázkem a měli jsme na určeném místě v lese postavit přístřešek, tak aby skupiny byli minimálně osmdesát kroků od sebe. A nám už byl jasné, co se bude dít dál, že strávíme noc v lese pod tím, co jsme vyrobili. Do tábořiště jsme se vrátili pro věci a na vyhlášení. Za nej tesaře byl označen Štěpa.
Pak už jsme se odebrali do našich lesních přístřešků. Až v lese jsme se dozvěděli, že se obydlí bude losovat, vznikla menší panika, že do jiného přístřešku nechceme. Nakonec to velkým zááázrakem vyšlo. Každý tým spal pod svým přístřeškem.
Jak jsme si přístřešek postavili, se přes noc jasně ukázalo, protože docela dost pršelo. Fíla byl největší vodník. Vůbec jsme nevěděli, že v lese v hamace s námi spí i Zdéna. Ta také vysvětlila některým, že není dobré se v noci v dešti přesunovat do tábora, když jsou v suchu. A tak nakonec vše dobře dopadlo a všichni spali v lese. Dobrou noc!
Den osmý – 22.7.
Hned ráno v lese proběhla kolaudační kontrola našich přístřešků, ve kterých jsme strávili noc. Každý tým si vlezl pod svůj přístřešek a čekal na vodní zátěžovou sprchu na střechu. Pak jsme se mohli přesunout do tábora.
Po příchodu do tábora jsme zjistili, že jsme na hasičské centrále a šli jsme se zapsat na směnu. Také jsme zjistili, že ke každému vyhlášeného zásahu musíme jít v přilbě a nepromokavém oděvu, tzn. klobouk a pláštěnka. Tím začal náš den hasičů.
Po nástupu bylo naším prvním úkolem rozeznat nebezpečné kapaliny. Jeden vzorek byl olej, další ocet, savo, chlór, dezinfekce a slivovice. Poté dvě skupinky myli hasičská vozidla a třetí řezali dřevo na ohřev vody.
Během těchto aktivit byly vyhlášeny tři poplachy. Jedním požár pole, který byl falešný, dalším tonutí a v potoce jsme našli plavat svačinu – jablka.
Po poledňáku jsme šli po fáborkách hasičskou stezku. Cestou jsme zachraňovali plyšáky uvízlé na stromě, vystříhávali lidi z auta, ochraňovali vajíčko, zachraňovali tonoucího z hloubky, …
Když všechny týmy doběhli, kluci připravili ohniště a holky srovnali kameny kolem něj. A protože dnes byla sobota, tím pádem polovina tábora, nastalo velké mytí v teplé vodě.
K večeři jsme si upekli buřty, Ivoš k tomu hrál na kytaru a mi jsme zazpívali. Zaměstnancem dne se stal Vojta. Potom už jen vyčistit zuby, pohádka od Míši a Matěje a šlo se spát.
Den devátý – 23.7.
Ráno po tradičním nedělním porridge jsme měli do „auta“ naskládat co nejvíce „zásilek“, jelikož jsme dnes byli řidiči. Každý balík měl jiný tvar a my je museli poskládat dle objednávky – tetris.
Také dostal každý tým linky brněnského autobusu a naším úkolem bylo si do večera zapamatovat všechny zastávky a trať linek 46 a 57. Při dobré organizaci v týmu se to dalo naučit. Dokonce se našli i tací, co to zvládli sami a celé.
Po vydatném obědě a poledním odpočinku se naše tábořiště proměnilo v dopravní hřiště. Hned jsme také dostali od Matěje školení o dopravních značkách. Už jsme začali tušit nějaký úkol. Prošli jsme si společně celé dopravní hřiště, zjistili jsme, kde je zákaz vjezdu a kde jsou depa. A bylo to tady, úkolem každého týmu, bylo přemístit ze svého depa co nejvíce letáků do dep ostatních týmu.
Jezdili jsme na kolech a mohli jsme mít u sebe maximálně jednu zásilku. Také tu byli policisté, kteří hlídali dodržování předpisů. Kdo neměl na kole světlo, musel mít čelovku, protože se projíždělo i tunelem a tam se muselo svítit. Za celou dobu nebyl přejet žádný chodec, bouračka byla pouze jedna, ale přestupky se vyskytly.
Po chvilce volna jsme byli vyzkoušeni z toho, jak jsme se naučili linky autobusů. Avataři a Otroci neměli moc problém, ale u Liščat došlo k nesouhře a špatné organizaci.
Ke konci celého dne s povoláním řidiče jsme si ještě napsali každý sám za sebe testík a dostali jsme řidičské průkazy. Nejlepším řidičem se stal Pepa (Zuzka).
Dnes večer se nečetla pohádka, ale protože řidiči z povolání, kteří jezdí za hranice, mají přikázané přestávky, přemýšleli jsme, jak je vyplnit. Usoudili jsme, že v tomto volnu by šlo koukat na filmy, takže jsme koukali na Hotel Transylvánie a kdo chtěl, tak zůstal spát mimo svůj stan u plátna.
Den desátý – 24.7.
Pondělní ráno nás uvítalo do role prodavačů a prodavaček. Po splnění všech ranních aktivit jsme šli, pod vedením hlavní prodavačky Anežky, hrát do lesa „škatulata, škatulata hejbejte se“ nebo spíš „potravinky, potravinky z regálu přeskakujte“.
Poté jsme se museli zorientovat mezi regály a přinést potraviny dle objednávky, úkolem bylo vyplnit jich co nejvíce. Na trati mohli být jen dva lidé z týmu.
Abychom získali svačinu, museli jsme vystřelit z luku a trefit se do terče.
Dalším úkolem bylo narovnat zboží do polic podle přesně daného popisu typu: sýr nesmí být vedle vajec a musí být v lednici úplně nahoře nebo na jednu polici umístěte všechny sladkosti, ale sušenky nesmějí být vedle čokolády.
Dnes jsme měli k obědu sladké kynuté knedlíky a pak následoval polední klid.
Odpoledne jsme dostali za úkol přinést věci, které vážili 10g, 100g, 500g, 1kg a 3kg. K dispozici jsme měli odpovídající závaží. Jako bonus jsme všichni tipovali, kolik váží želvy, které máme v táboře.
Také jsme rychle počítali, protože se nám rozbila kasa. V další aktivitě jsme si museli zapamatovat co nejvíce potravin z nákupu, které nám byly ukázány.
Osobní volno, které následovalo, využili Dajda s Fílou k sourozenecké rvačce v teepee ringu. Vše dopadlo bez úrazu, ale s almarou pro oba.
Během odpoledne někteří dělali bubliny ze směsi, vody, jaru a cukru. Zbytek odpočíval.
Po vyhodnocení, na kterém byla vybrána nej prodavačkou Janička jsme si zahráli deskové a karetní hry, které nám rozvíjí jako prodavačům logiku a paměť.
Den se pomalu přehoupl do večera a my jsme dohrávali vše už za tmy, kdy pozvolna nastala večerka a pohádka.
Den jedenáctý – 25.7.
Během rozcvičky jsme si domluvili pár pokynů, třeba když se řekne mlhovina, musíme udělat kroužek nebo při vyslovení slova černá díra se s někým chytit – obejmout, při zvolání raketa si sednout do dřepu a vyskočit a při řeknutí dalekohled, udělat z prstů brýle a koukat se přes ně. Dnes si totiž zkusíme povolání astronaut/astronom.
Na nástupu jsme zjistili, že dnešní den nestrávíme v táboře. Po bodování a chvilce volna na sbalení řečených potřebných věcí Míša zkontrolovala, jestli máme všechno, a dostali jsme svačinu.
Potom jsme vyrazili z tábora na zastávku a odtamtud autobusem do Úpice. Došli jsme na náměstí, kde jsme měli krátký rozchod. Ten skoro každý využil nákupem dobrot. Když jsme se opět sešli, šli jsme se podívat do úpické hvězdárny. Poslouchali jsme výklad a získali plno dalších informací o vesmíru. Nejvíc znalostí a také i otázek měl Dajda a Vojta.
Po nějaké chvíli jsme se přesunuli do patra k dalekohledu, ale bylo zataženo, takže nebylo nic vidět. Místo toho jsme si mohli otočit střechou. Po návštěvě hvězdárny jsme šli na autobus zpět. Vystoupili jsme, ale v Hořičkách a dál pokračovali pěšky.
Ve Chvalkovicích jsme se rozdělili na pracovní skupinky a šli postupně po fáborkách do tábora. Cestou jsme plnili kvíz. Jako tajenka nám vyšla Mléčná dráha.
Po návratu do tábora na nás čekala večeře v podobě buřtguláše.
Ještě před vyhodnocením dne a rozdáním příslušných penízků jsme si v zeleném velkém stanu zahráli s čelovkami hru na hvězdy. Takové hvězdné „Molekuly“.
Jako pracovníky dne byli vyhlášeni Dajda s Vojtou. Den byl dlouhý, a tak jsme si šli vyčistit zuby, zalehli jsme do spacáků a čekali na pohádku k dobrému spánu.
Den dvanáctý – 26.7.
Po rozcvičce a snídani dostal každý tým jednu farmu, s úkolem se starat o zvířata, doplňovat vodu s trávou a kydat. Každý tým měl farmu na jiném místě. Během dne záškodníci vedoucí vylévali zvířatům vodu a přidávali jim bobky a … a tak jsme museli své farmy opravdu důsledně hlídat až do večera.
Také každý z nás dostal jedno syrové vajíčko, které nesměl rozbít, ale musel ho pořád nosit u sebe. To se zdálo jako nesplnitelný úkol, ale dalo se to zvládnout. Stačilo se zamyslet a vajíčko obalit velkou vrstvou textilu a upevnit třeba na ruku a podobně.
Dopoledne si každý tým prošel farmářskou stezku, kde jsme si zkusili posekat trávu pomocí srpu, podojit krávu, odtlačit kolo od traktoru a podobné úkoly. Ostatní týmy mezi tím třídili rýži od bobků. Takto jsme se prostřídali. Na farmářskou stezku vyrazila i malá Anička, která se přijela také na den na nás podívat. Svačinu jsme dostali na konci stezky v zastoupení sýra s mlékem.
K obědu nás čekalo kuře na paprice a knedlíky. Během poledního klidu jsme se přesunuli na včelí farmu. Prošli jsme si osm stanovišť, kde jsme se dozvěděli stavbu těla včel, zkusili jsme si označit trubce, odvíčkování pláství plných medu, …
Na každém stanovišti jsme získali písmenko, a na konec nám vyšla tajenka – propolis, což je taková včelí dezinfekce. A za odměnu jsme si pochutnali na medu.
Ještě před farmářskou večeří (brambory na loupačku) jsme si zahráli „Ovečky, ovečky pojďte domů“. Nebylo to tak jednoduché, protože vlk si musel ukořistěnou ovečku odtáhnou. Vznikl velký boj o „přežití“. Závěrem si chtěl Matýsek zkusit, jestli jako samotná ovečka zvládne utéct všem vlkům. Je to kabrňák, zvládl to.
Během večerního vyhodnocení nám byla oznámena zaměstnankyně dne – Žůža. Dnes jsme šli spát ve velkém chladnu, a hlavně jako správní farmáři se slepicemi, takže ještě za světla. Sice je to překvapivé, ale opravdu jsme všichni velice rychle usnuli. Už se asi dostavila táborová únava.
V noci nás vedoucí vzbudili s tím, že nám liška odnesla kuřátka a my je musíme získat zpět. Po chvíli jsme zjistili, že kuřátkem je jeden člen z každého týmu. Museli jsme se pořádně zaposlouchat, aby bylo slyšet jeho pípání. Potom, co jsme ho našli, mohli jsme jít spát.
Den třináctý – 27.7.
V rámci rozcvičky jsme dostali za úkol, najít a zdokumentovat známé celebrity, které se probouzeli po „večerním mejdanu“. Po obvyklých ranních aktivitách každý tým dostal mobilní telefon, protože dnešním úkolem bylo natočit reportáž. Ještě, než jsme vyjeli, tak nám bylo řečeno, jak taková reportáž vypadá a každý vedoucí si řekl, co by chtěl v reportáži mít.
Na kolech jsme dojeli do Svinišťan, kde jsme dostali 50 minut na natočení reportáže, ve které se měl vyskytovat rozhovor s místním, zvíře, reklama, historie, … Nebylo to vůbec jednoduché, protože místním občanům se nechtělo vůbec povídat a už vůbec ne na video. Ale zadařilo se a reportáž měl nakonec natočenou každý tým. I Míša, Matěj, Zdéna a Yum jednu natočili. Avataři se zaměřili na historii a rozvoj obce. Liščata na průzkum psů v obci a reklamu na propisku. Otroci se zaměřili na třídění odpadků a čistotu v obci. Vedoucí udělali reportáž o nefungujícím motorestu a reklamu na kompostér Hniloba.
Po návratu do tábořiště byl oběd. Po obědě byly vyvěšeny obálky s naším jménem na vzkazy od ostatních. O poledním klidu jsme zhlédli naše videa, co každý tým vytvořil a zhodnotilo se, jestli byly dodrženy všechny požadavky. Už teď odpoledne proběhlo vyhlášení dne, což nám všem bylo divné. Nej reportéry se stali Martin s Fílou.
Najednou se na nástěnce se objevilo deset inzerátů. To bylo ještě divnější. Bylo nám vysvětleno, že se máme vydat na přijímací pohovory do zaměstnání. K tomu budeme potřebovat svůj životopis. A tak jsme začali psát něco o sobě a svých dovednostech.
Poté jsme se každý vydal na pohovory podle inzerátu. Všichni jsme si museli vyzkoušet všechny. Během této cesty jsme si zopakovaly všechny povolání a některé hry. Jako první doběhl Matýsek, další Kája, po ní Anička s Terkou… Byly to poslední body do našeho týmového hodnocení.
Po večeři (teplý pes a studená kočka – párek v rohlíku) proběhlo poslední rozdělení peněz. Součet našich výsledků z běhání po inzerátech se do týmu zprůměroval a podle umístění jsme dostali naše poslední peníze do prasátka. Ještě jsme dostali jako bonus nějaké peníze jako podporu mladistvých.
Tak a teď to přišlo. Měli jsme rozbít svá prasátka, do kterých jsme celou dobu peníze ukládali. To nebylo tak jednoduché, protože ne všichni byli pro rozbití. Po menší domluvě se prasátka rozbila, vzali jsme si každý střep pro štěstí a peníze jsme spočítali.
Za ně jsme si mohli koupit dovolenou. Mezi možnostmi byl pobyt v táboře, cyklovýlet, aquapark, lanový park, laser game a kino. Mohli jsme si vybrat, ale museli nám vyjít peníze. Takže šlo i o to domluvit se. Nemuseli jsme dovolenou trávit společně jako tým. Každý si mohl vybrat. Sedm lidí si vybralo laser game, dva kino – „Mezi živly“ a zbytek kino – „Spiderman“.
Mezi tím se hodně setmělo, tak jsme šli do svých stanů spát a načerpat energii na zítřejší den.
Den čtrnáctý – 28.7.
Dnes po snídani jsme se rozdělili na ty dvě skupiny, podle toho, jak jsme si včera vybrali. Skupina do Cinestar vyrazila na cestu ráno společně s Mamčou a Anežkou.
Druhá skupina mezitím umyla nádobí, začala sklízet hry a uvařila si oběd. Ve volném čase jsme si zahráli deskovky a začali si balit.
Odpoledne se vydala na cestu druhá skupina se Zdénou a Míšou do Jaroměře na Laser game. V Jaroměři se k nám přidala Denda s Ivošem. Hráli jsme celkem 4 hry a bylo to hezké, napínavé a vysilující. Zpátky do tábora jsme se dostali autem s Míšou a Ivošem, protože autobus jel až za dlouho.
Mezitím se vrátila spokojená skupina z kina, připravila jednohubky a začali si také balit.
Když už jsme byli v táboře všichni, proběhla menší překřikovaná, která akce byla ta nejlepší. Každý si stál za svojí „dovolenou“ . Tak to bylo vlastně v pořádku. Každý byl spokojený.
K večeři byla pizza, kterou jsme si vybírali podle celkového umístění týmů. Potom jsme si za zbylé peníze mohli koupit nějakou dobrůtku nebo pití – sušenku, bonbony nebo džus.
Konečné vyhlášení proběhlo v teepee. První místo zśkali Otroci, druhé Liščata a třetí Avataři. Při předávání diplomů a focení začalo hřmít a spustil se velký přívalový déšť. Za krátkou dobu byla všude voda, a protože na to teepee nebylo připravené, začali se tvořit louže (asi mělký odtokový kanálek).
Po chvilce jsme se přesunuli do jídelny a dokončili slavnostní vyhodnocení. Každý ještě dostal certifikát, kde bylo napsáno, čím vším bychom mohli být. Také jsem každý dostal své malé porcelánové kasičkové prasátko pro štěstí.
Mezitím dopršelo a z tábořiště se stala na chvíli bažina. A co nesmí chybět na samém konci? Každý tábora nesmí proběhnout bez pořádné konečné žranice. Takže se jedlo, zpívalo, hrálo na kytaru, povídalo atd.
Dnešní noc se nemuselo spát ve svých stanech. Proto někdo spal v jídelně, někdo v hamace, v některých stanech byli tři až čtyři lidi. Dnes už nebyly ani hlídky ani společná večerka. Poslední vytrvalci vydrželi až do půlnoci. Zdéna ještě zkontrolovala, jestli jsou všichni ve spacáku a v suchu a nastala krásná poslední táborová noc.
Den patnáctý – 29.7.
Po probuzení začala rozcvička v podobě balení a uklízení. Jako první odjížděl Vojta, a tak jsme už ráno na posledním nástupu sundali vlajku a zařičeli si oddílový pokřik.
Po snídani jsme si dobalili a začali dávat tábor do hromady. Ne, že by nebyl v pořádku, ale celkový úklid se musel udělat. Nejdříve jsme umyli všechno zbylé nádobí, srovnali odpadky a narovnali věci do auta. Vysbírali jsme tábořiště od odpadků s pomocí rojnice, rozdali si obálky se vzkazy a postupně jsme se rozjížděli domů na kole i auty.
Patnáct táborových dnů v dobré partě a při výborném počasí strašně rychle uteklo. Bylo to krásné. Tak pěkný zbytek prázdnin a v září v oddíle AHOJ.
Podle táborových zápisků přepsala a upravila Kája, některé věci ještě doplnila Zdéna a poslední kontrolu udělala Míša.
