Zlatý kotlík – Bramboračka
23.9.2006
Krásné ráno doprovázené sluníčkem nás uvítalo na II. ročníku Zlatého kotlíku. Naposled jsme vařili vuřtguláš a letos bylo za úkol uvařit tu nej bramborovou polévku v kotlíku na ohni.
Sraz byl na Zdymku, ale náš oddíl se sešel před školní jídelnou. Bylo nádherně a tak jsme využili i kola. Někteří se už nemohli dočkat (Vojta, Ondra a taťka Eda) a tak na Zdymku přespali.
Na start se dostavili samozřejmě Bimbrlata, dále Puštíci, Maximáci a Skauti.
A začalo se. Porota hodnotila jak bylo udělané ohniště, jak bylo zahlazené ohniště, chuť polévky, spolupráci družinky a splnění mimořádných úkolů. Mimořádné úkoly byly dva. Během vaření musela družinka uháčkovat co nejdelší řetízek a vyřezat dřevěnou lžíci.
Háčkování bylo velice zajímavé u skupinky kluků, ale dobře si poradili a asi se i pobavili.
Ohniště a rozdělání ohně nebyl snad pro žádnou skupinku problém. Horší bylo udělat nějaký závěs na kotlík, ale i to se nakonec zadařilo. Výhodu měli Puštíci, kteří měli kotlík s již udělanou trojnožkou. Náš oddíl utvořil dvě skupinky. Obě dvě skupinky si připravili jako podávací mísu vydlabaný malý kulatý chléb, který byl vyložen plátkovým sýrem, aby polévka neprosákla ven.
Polévky byly zhruba podobné u všech skupinek. Jedině u Puštíků se vařila pro mě jiná polévka. Byla to velice chutná zálesácká polévka s uzeným masem
Porota to neměla jednoduché, ale po určité době se dobrala výsledků a různých komentářů.
Během vaření se zapotil i ten kdo nevařil, jelikož počasí opravdu přálo a tak jediné spáleniny, které byly, tak byly od sluníčka. Někteří se potřebovali zchladit a tak se ani nesvlékli, ale i s věcmi hupsli do vody.
Konečné pořadí dopadlo asi takto:
1. Bimbrlata (Verča a spol.)
2. Bimbrlata (Anička a spol)
3. Maxim
4. Puštíci
5. Skauti
Až po celém vyhodnocení se zjistilo, že porota popletla dvě skupinky a tak asi měla vyhrát skupinka Aničky. Ale hlavně, že vše dobře dopadlo, každý se najedl a užilo se zábavy.
Já osobně děkuji všem přítomným Bimbrlatům za spolupráci (tedy Otík to trochu pokazil, ale nakonec po zábalu ze sena se vše urovnalo) a hlavně za vzornou přípravu na tuto soutěž. Odměnou jim je již podruhé vyhraný Zlatý kotlík.
Po dlouhé době zapsala lajdák Zdéna Plechovka
V albumu je několik fotografií ze Zlatého kotlíku, ve kterém jsme obhájili jeho držení na další rok.
Naši kuchaři byli výteční nejen při vaření, založení ohniště, ale i při servírování svého kulinářského výtvoru.
Výprava na Ptačí hrad:
Dne 17. prosince 2006 jsme se už poněkolikáté vydali kousek za Velichovky na Ptačí hrad. Chodíme tam před vánoci věšet ptáčkům vlastnoručně vyrobená krmítka. Letos se však Ivošovi moc nepovedly. Ale těm šťastnějším, kteří se nemohli zúčastit oddílové schůzky a krmítka si vyrobili doma sami, se povedly. Nám se povedly velice! Cestou na hrad – tedy lépe kopec, na kterém kdysi stával hrad Rothemberg jsme hrály různé hry, například káně letí . Na hradě jsme si pak rozvěsili a někteří vysypali svá krmítka, opékali jsme vuřtíky. Rozdělání ohně bylo těžké, ale nakonec se nám to povedlo. Pak jsme si zahráli hru na ornitology a ptáky. Potom jsme už mazali zase zpět domů. Protože letošní zima je divná – tedy blátivá, byli jsme všichni trošku více špinaví. Jinak ale se nám tento výlet moc líbil.
Bára Maksymovová
V albumu je k vidění pár fotografií z letošní blátivé výpravy na Ptačí hrad 17.12.2006.
NESYTA – Horolezecký výcvik.
Odjížděli jsme v 9,30 hodin. Jeli jsme asi tak čtvrt hodiny. Pak jsme přijeli a zabydleli jsme se. Pak jsme šli do společenské 
místnosti a byla první lekce horolezeckého výcviku. Šli jsme na tábořiště jiných oddílů, které tam jsou spíš v létě. A tam jsme hráli hututututu, ve skupinkách, na které jsme se předtím rozdělili, ještě než jsme odešli ven. Pak jsme šli dál a našli jsme tam studánku, která měla pitnou vodu. Pak nám Anežka s Bárou utekly a my jsme šli taky na chatu a cestou jsme hráli „káně letí“. Pak jsme ještě hráli hledání budíku po tmě, stavění stanu se zavázanýma očima šátkem, šli jsme podle buzoly a tak dále. Našli jsme tam kočičku a byli tam kozy a obce. Jedna ovce kousla Lukáše. Na konci, když jsme měli odjíždět, tak jsme dali těm ovcím a kozám zbytek jablek.
Celou dobu jsme byli rozděleni do 3 skupin – Ťamani, Skalníci a Orlové. Celovíkendové bodování vyhráli Ťamani, druzí byli Orlové a třetí Skalníci.
Miška
Zde můžete zhlédnout čerstvé fotky z víkendové výpravy – horolezeckého soustředění – na Nesytě.
V sobotu jsme šli na drakiádu.
Vojta Hradecký a Vojta Plechovka měli krabicového draka.
Nejdřív jsme s tím drakem trénovali a potom byla soutěž.
Když jsme trénovali, tak nám moc nelítal. Ale když byla soutěž,
tak nám lítal moc. Vojtův lítal ještě víc.
Pak jsme opékali buřty, někteří i chleba.
Potom jsme hráli hru dračí vejce.
Nakonec bylo vyhodnocení. Myslela jsem, že budu na 2. místě.
A byla jsem na 1. místě s Vojtou Plechovkou. Dostala jsem
frýbýčko. Nehodnotila se jenom výška, ale jestli je vyrobený
nebo kupovaný. A jak vypadá.
Terka Hradecká
PŘEDTÁBOROVÁ VÝPRAVA – RATIBOŘICE
Tentokrát jsme se s Bimbrlaty vydali do Ratibořic. Cestou jsme měli všichni úkol, který jsme museli do Babiččina údolí splnit. Já jsem si vylosovala úkol, který se musí plnit až doma. Měla jsem napsat kroniku. Úkol se mi líbil. Cesta byla dlouhá a já jsem se vymáchala v kaluži. Ještě k tomu mě v ní přišlápla Lenďa. Cestou jsme si hráli s Vojtou Plecháčem a s holkama na rodinu a já jsem byla Vojtova milenka.
Cestou jsme taky hráli na káně letí.Když jsme došli ke splavu v Babiččině údolí, máchali jsme si nohy ve vodě a Bára Maksymovová spadla do vody na zadek. Pak si ten kdo chtěl koupil nanuka. Šli jsme dál a Péťa spadla a celá se odřela.
Tekla jí krev z pusy a kolena. Pak jsme šli dál na vlak a hráli jsme si na velkou asi čtyřicetičlennou rodinu. Mě tedy vůbec nebolely nohy. Podle mě
nebolely ani ostatní děti. Jenom opravdu velké padavky.
Konečně jsme po dlouhé cestě došli na nádraží. Přišla ta pravá chvíle dát tetě Petiškový hobla. Všichni jsme byli kozy. Nemuseli jsme ani dlouho čekat a přijel vlak. Jeli jsme do Jaroměře. Všichni odešli domů. Příští výlet bude určitě tak hezký jako tenhle.
Kája Nováková
VÝPRAVA OD 23.6. – 25.6. 2006
MÍSTO: MOSTEK
V pátek v 18.10 jsme jeli na nádraží. Pak jsme si sedli do vlaku a Péťa si prdnul a všichni jsme si museli držet nosy. A pak jsme mávali, ale pořád jsme si museli držet nosy. Za chvíli jsme dorazili na Mostky. Pak jsme vzali batohy na záda a šli jsme do kempu. V kempu jsme stavěli stany. Tomík nám vůbec nechtěl pomáhat a pořád seděl ve stanu. Janě a Aničce stan nešel postavit. A nakonec jsme ten stan dostavěli. Pak jsme hledali dřevo, abychom si mohli zapálit ohýnek. Pak jsme si povídali a pak jsme šli spát.Zdena neměla stan, protože Ivoš jí dal jiné tyčky, a tak spala pod širákem Jana povídala pohádku a Vojta ji chtěl slyšet, tak šel ke Zdeně a nakonec usnul taky po širákem. Ráno jsme se probudili a hledali jsme Vojtíka, protože s námi spal ve stanu. S Péťou a Tomíkem a se mnou jsme připravili oheň, pak se probudili ostatní. Pak jsme šli nakoupit. Vrátili jsme se a hráli jsme vybiku a přehazku. Pak jsme se šli koupat a já jsem se naučil kotouly ve vodě. Potom jsme si tam mohli hrát, ale mně a Péťovi byla zima, tak jsme vylezli z bazénu. Znova jsme hráli přehazku a vybiku. Večer jsme hráli sloníky. Pak jsme si zapálili oheň opejkali jsme si buřty, ale chleba byl moc divný, protože se hodně drolil. Pak jsme šli spát. Ráno jsme se vzbudili moc pozdě, Zdena přišla k nám ke stanu a klepala s ním a my jsme si mysleli, že je zemětřesení. Šli jsme ven, Ivoš tam seděl a my jsme se ho ptali, kde jsou ostatní a on říkal, že jsou v bazéně. Já jsem si myslel, že už nepůjdu do bazénu. Šel jsem ke Zdeně a ptal jsem se, co bude dělat, prej že bude dělat snídani. Tak jsem tam u ní seděl na lavičce. Potom jsme si dali sýr Tomíka. Najedli jsme se a Zdena dala ten obal od sýra Tomíkovi, aby měl vzpomínku. Já jsem ho chtěl taky strašně, tak jsem ho měl nakonec taky. Pak jsme si museli balit. Pro mě to bylo příšerný. Všechno jsem si zbalil, ale zapomněl jsem na ešus a na bundu a na pracák. Naštěstí jsem měl štěstí, protože mně to Zdena zbalila. Pak jsme se mohli jít eště koupat a hráli jsme karty. A ted to příjde. Houpali jsme se a já jsem slez, a pak jsem šel a najednou mi něco vlítlo do hlavy. Byla to houpačka. Pak jsem neměl ani zmrzlinu, kterou jsem moh dostat. Pak jsem čekal na rodiče. Už přijeli a jel jsem do nemocnice, tak mně skončil výlet. Kdyby se mi tohle nestalo, tak by to byl moc hezký výlet.
Dominik Dörr
Dne 23.6. jsme v 18:10 měli sraz na nádraží. Odtuď sme odjížděli do cempu v Mostku. Na nádraží jsme se dozvěděli že s náma nepojede Ivoš, protože dostal střevní chřipku, ale slíbil že za náma přijede až ho to přejde. Potom sme nastoupili do vlaku. A zacpávali sme si nosi protože si Péťa prt. Pak se vlak rozjel a mávali sme. Ale eště furt sme si nosi drželi a za chvilku sme byli tam.
Došli sme do cempu tam sme postavili stany. A pak sme se šli koupat. V sobotu sme se zbudili a šli sme nakupovat, měli sme koblihy. A pak sme šli zase zpátky a šli sme na bazén a tam sme měli závod přejít bazén zpátky. Bylo jedno jestli přejít nebo přeplavat a byl sem druhej a pak sme si volně plavali a pak sme šli z bazénu. A pak sme vařili šišky z mákem a dělali mapu kempu. A dostali sme buchtu pak sme hráli vibiku a přehazku. V neděli ráno sme Dominyk, Péťa a já připravili oheň a nanosilo dřevo.
Potom sme šli do lesa a hráli káně letí. Cestou zpátky sme sbírali dříví. A pak sme bili zase zpátky a opejkali sme si párky. Pak sme zase hráli vibiku a přehazku. Potom sme šli do bazénu a pak sme si balili batohy a stany a pak sme šli do bazénu a na houpačky. A Dominyk se pozdravil s houpačkou. Potom sme šli na nádraží a už sme jeli domů.
Tomík Moravec
Doplnění Ivoše a Zdény:
překvapilo nás co si ty menší děti z výpravy zapamatují. Pro „budoucí generace“ bychom se chtěli zmínit, že i kdy? tato závěrečná výprava byla spíše odpočinková a společně jsme se bavili při koupání a již zmíněných hrách, tak jsme se také stihli vydat na procházku do lesa, kde skupinky dětí se zavázanýma očima postupovali za cinkajícími rolničkami, děti tvořily mapu kempu do které pak zakreslily předměty, které tam schovaly pro jinou skupinku, zahrabávali jsme se do písku, povídali si hádanky a vtipy, učily se s buzolou atd. Zkouškou statečnosti pro ty nejmenší bylo také to, že veškerou výbavu včetně stanů museli na svých zádech donést z nádraží až do kempu. A to v některých případech byl batoh větší než jeho nosič. Ti větší zase zaslouží pochvalu za to, jak svým mladším kamarádům dokáží pomoci a poradit. Věříme, že se v září zase všichni sejdeme na první schůzce.
VÝPRAVA DO BABIČČINA ÚDOLÍ
Sobota den, ve který jsme jeli na výpravu. Sraz byl na vlakovém nádraží.
Až jsme všichn dojeli, tak jsme se rozloučili a nasedli do vlaku.
Cesta netrvala dlouho, a než jsme se nadáli, byli jsme na začátku naší cesty, když jsme vystoupili z vlaku. Zdena nás všechny svolala a začala první hra. Byly to lístečky s tajnými úkoly.
Nejdříve bylo krásné počasí, ale netrvalo moc dlouho a začalo ohromnou silou pálit slunce.
Po cestě jsme hráli různé hrátky, například káně letí.
Vždy po určitých kilometrech jsme si dali pauzu a u krámků s občerstvením jsme si mohli něco zakoupit.
Když jsme došli na místo následovala fotka, a protože tam byla akce známé zmrzliny mrož, tak se s námi mrož vyfotil (ten mrož byl v převleku).
Mysleli jsme si, že zpáteční cestu na nádraží ČD pojedeme autobusem. Měli jsme smůlu, protože řidič nás nemohl svést, takže jsme museli po svých.
Až jsme dorazili na nádraží, všichni si oddechli že to máme za sebou.
Dostali jsme ještě památeční kartičku a jeli domů.
Až jsme dorazili do Jaroměře, všichni jsme se rozloučili a hurá domů.
Den plný pohody Vám přeje
Vojta Unger
Zúčastnili jsme se Bambiriády
26.-27. května se v Jaroměři poprvé uskutečnila Bambiriáda. Ta navazovala na Jaroměřské dětské slavnosti, které jsme ve stejném termínu organizavali v předchozích letech.
Akce se i přes mírnou nepřízeň počasí vydařila. Branami prošlo více jak 3600 návštěvníků.
Velký zájem byl i o náš stáne, kde jsme pro děti měli připraveny různé hry.
Velmi chceme ocenit pomoc všech dětí z našeho oddílu, které se do akce aktivně zapojily.
Myslím, že i oni si víkend nádherně užily, nejen proto, že jsme v parku, kde se akce konala přenocovali,
ale i proto, že se například vyřádili při pátečním rockovém konzertu Teplé buchty.
PUTOVÁNÍ ZA NOSOROŽCI – sobota 22. dubna 2006
S Bimbrlaty jsme jeli do Dvora Králové na Putování za nosorožci. Slyšeli jsme, že je na světě málo nosorožců, tak jsme jim šli pomoct. Nosorožce prý střílí jen kvůli rohům. Říká se, že mají léčivou moc, je to jen pověra. Jeden druh téměř vyhynul a na celém světě zůstalo posledních 5 nosorožců z toho druhu. Šli jsme po červených fáborkách. Bylo 6 zastávek. U každé zastávky jsme plnili úkoly a taky jsme se trochu poučili.
Ve 12 hodin jsme se zastavili na hřišti. Všichni dojedli svačiny, povozili se na kolotoči, zhoupli na houpačkách a šli jsme dál. Moc nás to bavilo. Došli jsme k zoologické zahradě. Dovnitř jsme nešli, protože bylo moc hodin a ujel by nám vlak. Tak jsme šli aspoň ke krámku, který stál u ZOO. Byli tam ale moc drahé věci, tak jsme si toho moc nekupovali. Naproti ZOO byl krámek s nanuky. Šli jsme tam. Všichni si něco koupili. Dostali jsme plakáty a protože byl Den Země, dostali jsme k němu samolepku.
Přešli jsme k autobusové zastávce. Tam nás čekalo další překvapení. Zjistili jsme, že autobus k nádraží v tuto hodinu nejede. Zdena řekla, že to nejde jinak, než jít na vlak pěšky. Boleli nás nohy, ale Zdena nás popohnala dopředu a šlo to. Dokonce jsme si stihli hrát. Na konci cesty nás Zdena napálila. Dopředu volala: Poslední cílová rovinka.Všichni se radovali, ale nakonec jsme zjistili, že je to samý kopec. Nejlíp se měl malý Honzík. Celou dobu jel v kočárku. Konečně jsme přešli největší kopec a došli na nádraží. Zahráli jsme si pár her a přijel vlak, spíš vláček. Nacpali jsme se do něho a hurá, jede se domů! V Žirči to bylo nejhorší. Nastoupilo hrozně moc lidí. Tak jsme jeli dál. Nedalo se tam dýchat. Konečně jsme dojeli na hlavní nádraží v Jaroměři. Zdena někoho mile, někoho nemile překvapila, když nám řekla, že jsme ušli 15 km. Všichni se rozběhli za rodiči a vyprávěli jaké to bylo. Rozloučili jsme se a odjeli jsme domů. Po té cestě si šli asi všichni večer brzy lehnout.
Byl to nádherný výlet a už se těším, až zase někam pojedeme!
Lucka Nováková