PTAČÍ HRAD 2009
Jak se již stalo tradicí, poslední neděli před Vánocemi jsme vyrazili obtěžkáni dobrotami pro opeřené kamarády i ostatní zvěř na hrad Rotemberk u Velichovek, který jsme si pojmenovali „Ptačí hrad“.
Je to akce pro všechny známé i neznámé, ale letošní mrazivé počasí a chřipková epidemie mného odradila a tak se nás oproti předchozím rokům sešlo několik statečných či již dříve uzdravených. Také byl konečně po čtyřech letech opět sníh.
Cestou jsme si záhráli několik her, na hradě rozvěšeli pamlsky a opekli vuřty a v pořádku došli všichni zpět.
Za naše zvířecí kamarády děkujeme všem účastníkům i těm, kteří pro nemoc nemohli jít a tak dobrůtky poslali po těch zdravějších
Aquapark
V pondělí 16.11 jsme vyrazili do Aqvaparku v H.K. Jeli jsme všichni až na Mamču,Aničku,Jagelonskýho a Tomíka. Byla už tma ale pořád ještě bylo teplo. Ve vlaku byla sranda jako vždycky (téma radši nebudu prozrazovat) .Když jsme dojeli,tak jsme hned vyrazili na cestu,která trvala cca 20 minut. Když jsme dorazili, tak jsme každý dostali čip od skřínky. Přestrojili jsme se, osprchovali a šli na to. Někdo byl v bazénu a dělal kraviny a někdo jezdil na tobogánu. Potom jsme se šli projít kde dveřím plaveckého bazénu a zas na zpátek. Nějaká část z nás šla taky do sauny, Ivoš na mě pořád funěl :-), ale jinak to bylo dobrý.
Když jsme odcházeli nikomu se od tamtud´ nechtělo ale Ivoš zase spěchal a nakonec jsme tam stejně čekali, někdo si koupil něco v obchůdku na nádraží a ostatní tam čekali. Ve vlaku byla opět sranda a tentokrát jsme měli téma ´´žebřík´´. Do Jaroměře jsme dorazili ve 21:20.
Bylo to mrtě, někdy by jsme si to mohli zopáknout. Příště třeba do Prahy.
Božka
Pozn. od Ivoše – akce se konala náhradou za tajný výlet, který byl z důvodu nepříznivého počasí odložen na jaro.
Srub u Dolního Jelení – KLÍČ OD PEVNOSTI BOYARD
28.10.-1.11.
Letos, jako každý rok, jsme se vydali na podzimní výpravu, ovšem s malou změnou. Místo na Nesytu, jsme se vydali do Pardubického kraje na srub u Dolní Jelení.
Sraz byl ve středu o půl desáté v Jaroměři na nádraží, odkud jsme se vlakem přemístili do HK, z HK do Borohrádku a z Borohrádku autobusem do Plchůvek, kde naše cesta dopravními prostředky skončila a my museli po svých. Cesta utíkala rychle, ale všichni už jsme se těšili do tepla, a proto jsme se rozhodli zkrátit si ji přes pole, což se ale pro některé stalo osudným a na srub přišli od bahna a ještě s mokrým batohem.
Po obědě, vybalení věcí a rozdělení do skupinek (Zámečníci, Klíče, Balvani a My) konečně mohli začít první hry našeho boje o klíče k pevnosti Boyard. V první hře jsme si vyzkoušeli navigaci slepého a v druhé si zástupci skupinek zahráli petanque. To ale kluky moc nebavilo a tak si vymysleli vlastní hru, ve které bylo cílem plácnout víckrát holky přes zadek. Někteří z nás se potom přemístili do srubu a hráli deskové hry, ale ti odvážnější se zúčastnili bimbrlátské superstar, kterou nevyhrál nikdo jiný než Kuba.
Večer náš boj pokračoval a další zástupci se utkali s Ivošem v procvičování paměti a pak se zase vrátili ke stolním hrám, hygieně a později filmu, který ovšem dokoukal málo kdo…
Druhý den ráno jsme se se po ranní hygieně, snídani a dalším maratonu stolních her boje pokračovaly ověřováním matematických znalostí a střelbou na bizona. Odpoledne jsme se vydali k rybníku, kde jsme si zkusili dvoření opačnému pohlaví a v boji proti Zdeně s miskou na vodě a kamínky. Cestou zpátky na srub jsme si prohlédli okolí a zahráli „káně letí“.
Když jsme se vrátili, už na nás čekal Ivoš s jízdními řády, ze kterých bohužel ani jedna skupinka klíč nezískala, ale při hledání klíče mezi jinými se svoje výsledky vylepšili. Po večeři jsme pro naše spoluhráče dělali živý most a zkusili poznat nohy našich kamarádů a po večerní hygieně opět koukali na film.
V pátek přišla jedna velká změna-místo boje o klíče, jsme začali bojovat o indicie a to hned od rána. Odpoledne jsme se šli podívat po okolí a získávat indicie, které do sebe pomalu začínali zapadat. Večer při postřehu Kuba zaperlil a tak se jeho hlášky staly novými pokřiky, které jen tak někdo nepřeslechl. Po večeři jsme se utkali s Ivošem o indicii, kterou bylo snad nejtěžší získat. Ale Martin přišel na dobrou taktiku, díky které to později zvládli i ostatní. Později jsme si ověřili znalosti v otázkách, které pro nás připravili ostatní skupinky, pantomimu a nakonec jako každý večer film.
V předpolední den, už jsme se nemohli dočkat odpoledne, ale nejdřív jsme si vyzkoušeli s Ivošem nosit hrst plnou špuntů a Zdena vařila oběd, ale protože ho nechtěla vydat našim plyšovým kamarádům, přišli jsme o indicie, které jsme museli najít. To ale pro nás nebyl žádný problém a my dostali jednu z poslední indicií.
Odpoledne jsme se konečně dočkali a vydali se na cestu k pokladnici, kde jsme předali strážcům klíče a sdělili jim heslo. Když skupinka neměla všechny klíče nebo potřebovala další indicii k nalezení hesla, mohla obětovat některého svého člena, který poté nebyl vpuštěn do pokladnice. Heslo uhodli všichni, a proto zbylým členům po určený čas, který si nevyčerpali k získávání klíčů mohla být otevřena pokladnice plná dobrot, které jsme si potom spravedlivě rozdělili.
Večer jsme zahráli pantomimu a na přání Skunka před filmem městečko Palermo a při usvědčování vrahů to chvílemi opravdu vypadalo jak na Sicílii a chudák Boženka málem přišla o sluch.
V neděli po snídani jsme si sbalili věci, zahráli poslední osadníky, uklidili srub a vydali se na cestu na autobus. Cesta zpátky utíkala snad ještě rychleji, a tak když jsme přišli do Plchůvek, měli jsme ještě půl hodinku čas, kterou jsme zpříjemnili hraním her.
Cesta autobusem nebyla moc pohodlná, ale ve vlaku jsme měli celý vagón pro sebe a tak jsme mohli zhodnotit celou výpravu, která se moc povedla a všichni jsme si ji moc užili. Po druhé hodině jsme přijeli do Jaroměře, kde už na nás čekali rodiče a vzali si nás domů.
Dája
Drakiáda
Datum 10.10.2009 bylo zvoleno k naší oddílové drakiádě. Letos byla drakiáda vyhlášena v duchu trojrozměrnosti. Což je na první pohled těžké, ale přesvědčili jste nás, že jste nápadití a nedáte se zaskočit.
Jak už je asi tak 5 let tradicí, tak se vítr nedostavil. To nás ani tak nepřekvapilo, jako nás nemile překvapil déšť, který si nikdo neobjednal. Škoda. Jelikož byla na poslední chvíli drakiáda posunuta kvůli baskeťáckým turnajům na odpoledne a ještě počasí nepřálo, počítali jsme s malou účastí. Ale to byl pěkný omyl. Celkem se nás sešlo kolem 25 lidiček a 2 psi . Paráda.
Bohužel letecké schopnosti nešly vyzkoušet a tak jsme přistoupili k bodování technických postupů a vzhledu. Bodovací žetonky byly v podobě bonbónů, což bylo příjemné. Ne všichni si kvůli počasí draka přinesli. Bára sice draka měla udělaného, ale přinesla ho pouze ve fotodokumentaci, protože taťka nechtěl pustit draka ven, aby se nerozmočil. Podobně to bylo u Fildy, který nakonec nedorazil. Zajda a spol dorazili, ale asi o 2 hod později a to už jsme odcházeli domů.
Originalita některých draků byla úžasná. Například Létající slipodeštník od Mamči, průhledný jehlan od Anežky, komorový drak s pytlíků na odpadky od Vojty, veselý dráček od Sabči , nepromokavý drak od Dominika ……. Ovšem nejkrásnější a ten nejnejdrak pro letošní rok byl Pterodaktyl od sehrané trojice Terky,Vojty a jejich taťky Martina. Jak se říká koukali jsme na tu krásu s otevřenou pusou. Putovní placka Drakiády byla předána, ceny podle bonbónového bodování byly rozdány,tak jsme ještě chvíli popovídali a pak mírně promáchaný jsme odešli do svých bytečků a domečků.
Zapsala Zdeňka
Podzimní vandr
Všichni kdo jsme se odvážili vyjet na vandr jsme se sešli na nádraží v Jaroměři,nasedli jsme do vlaku a jeli jsme směr Žďár nad Sázavou,3krát jsme přestupovali.Asi po 90minutách jme vystupovali v Borový u Poličky.Vydali jsme se na cestu ušli jsme asi tak 2 kilometry,hledali jme casche .K tábořišti jsme šli ještě 2 kilometry.Konečně jsme došli na tábořiště v Budislavi.připravili jsme si spaní a šli jsme sbírat klacky na oheň.Udělal se oheň a dělali jsme si večeře,ještě chvíli jsme seděli u ohně a pak jsme šli spát.Ve spacákách jsme si ještě povídali a pomalu usínali.V noci nebyla ani taková zima jako někdy jindy.Vstávali jsme(moc se nám nechtělo).Snědli jsme si snídani(makovec,chleba…).Někdo si dělal čaj.Zabalili jsme si věci.Ivoš nám řekl že když nasbíráme hodně hub(bylo jich v lese hodně)tak je vyměníme v krámě za polárkáč.nakonec jsme ty houby neměli nikam dát tak jsme je dali houbařům kteří se pohybovali v blízkosti našeho ležení .Nabrali jsme si ze studánky vodu a vydali jsme se na cestu.Šli jme do Budislavi kde jsme hledali další casche.Šli jsme směr krám,krám byl zavřený tak někdo šel na blízkou benzinu.Šli jsme dál do skal.Došli jsme ke koupališti v Boru u Skutče.Dali jsme si(skoro všichni)kofolu.Také tam byl u bufetu opilec PEPA.Asi chtěl odjet domů na kole ale moc se mu nedařilo(vedl kolo a přitom spad)trochu více jsme se mu smáli.Vydali jsme se dál.Došli jsme ke Kolumbovu vejci(ke skále ve tvaru vejce).Tam měla být casche.Když jsme tam došli tak nám Ivoš řekl že se u něj máme jen vyfotit a když se ta fotka,potom pošle někomu přes internet tak nám odešle souřadnice na casche.Vydali jsme se dál na cestu.Na rozcestí jsme si mohli vybrat jestli chceme jit kolem hospody nebo normálně po cestě.vybrali jsme si kolem hospody.Na konec jsme ale zabloudili.když jsme došli do neznámé vesnice tak jsme zjistili že jsme ve vesnici odkud jsme vycházeli.Právě tam vyjížděl z nějaké firmy kamion.Zdena se šla zeptat řidiče jestli nemá v korbě místo že by nás vzal.V kamionu místo nebylo ale řidič nám řekl že na místo kam chceme dojít je to asi 1km(byli to asi 3km).Když jsme došli celí zřícení na místo tak Ivoš koupil každému pohár.potom už jsme jen vyšli velký kopec a sobotní cesta byla u konce.Připravili jsme si spacáky a také se připravil oheň.Dělali jsme si večeře.Ještě jsme se ohřáli a pak jsme šli spát.Vstávali jsme.Dali jsme si snídani a sbalili jsme si usárny.vydali jsme se na nádraží.Ještě jsme se stavili u studánky.Tentokrát jsme přestupovali jen 2krát.Na nádraží už na nás čekali rodiče.Myslím že jsme si vandr všichni hodně užili.
PS:STEJNĚ JE BORŮVKOVEJ NEJLEPŠÍ
Míša
odkaz na geokeše, které se nám cestou podařilo odlovit:
JESENÍKY
BUDISLAV – VELKÉ HRADISKO
KOLUMBOVO VEJCE – zatím neodlovena, jen podniknuty první kroky k jejímu nalezení
Pokud se chcete dozvědět více o geocachingu, koukněte na www.geocaching.cz.
Po registraci se Vám zobrazí široké možnosti. Nutná je poté i registrace na geocaching.com.
Na přání Kuby jsou ZDE FOTKY Z AKCE.
27. září reprezentoval náš oddíl Bimbrlata na streetballovém turnaji tým ( s názvem Bimbrlata), který zde ve své kategorii vybojoval zlaté medaile a putovní pohár.
Gratulujeme hráčům – Novotný Filip, Plecháč Vojta, Semelka Lukáš, Zajíček Vojta
ČESKÝ RÁJ (14.-16.6.2009)
Po celém týdnu přeháněk se konečně počasí umoudřuje a tak začátek naší závěrečné výpravy je slibný. Sešlo se nás celkem 15 a pes. Vlak výjimečně neměl zpoždění a tak jsme vycestovali. Ve vlaku už někteří nevydrželi a pustili se do svých večeří. Po dvou přestupech jsme dorazili do Libošovic. Odtud jsme s plnou polní včetně Lízy vyrazili směr Lažany (5km). Cestou jsme narazili i na odbočku do polepšovny, ale raději jsme šli jiným směrem. Na místo jsme došli mírnou zkratkou, kterou nám zajistila Míša s Martinem. Když jsme dostavovali stany, tak nás mírně zmáčel poslední deštík. Rozdělaly jsme oheň, zahráli jsme si menší hrátky a hurá spinkat. Někteří pánové ještě hráli Bang.
Ráno nás přivítalo sluníčko. Skoro nikomu nebyla zima až na Božku a Máru. Po čaji a chlebu s marmeládou jsme zabalili malé batůžky a vyrazili na cestu. Cestou jsme měli naplánováno najít 4 poklady – geocache – které se hledají podle GPS souřadnic. (více na www.geocache.cz). První nás čekala na vrcholku skal, hned za vsí. Po usilovném pátraní po skalách, kdy jsme to už skoro vzdali, jsme tu naši první objevili. Pro všechny z nás to byla první nalezená keš, proto nám Ivoš vysvětlil co to ten geocaching vlastně je. Následoval prudký slez dolů na silnici a cesta k rybníku Věžák a pak do Čertoryjí. Ivoš nám nechtěl věřit, že zvládneme celou naplánovanou trasu a chtěl ji změnit, ale odhlasovali jsme, že je to v našich silách. V Čertoryjích jsme se posilnili první zmrzlinou, tedy Filda měl kvůli Dominikovi dvě a vyrazili na Valdštejn. Cestou bylo hodně borůvek, kterým nešlo odolat. Poobědvali jsme ve skalách. Během vaření hráli kluci na schovávanou a Vojta Plechovka si našel super schovku. Držel se za skalní úchyty a visel ze skály. Háček byl v tom, že neuměl vylézt. Za pomoci Míšy a Dominika jsme Vojtu vytáhli, doobědvali a vykročili směr Valdštejn. Tam na nás čekala další zmrzlina a i druhá keška, jejíž hledání jsme vzdali, protože v místě, kde měla být bylo hodně mudlů – borůvkářů – a před těmi se kešky nehledají. Dalším cílem byly skalní reliéfy u Kopicova statku. I tam na naše objevení čekala keška. Pokračovali jsme dále už směr naše stany. Cestou jsme ještě u Žaludštejnu našli čtvrtou kešku. Byl to velký kýbl se samými plyšáky. Tak jsme jednoho vložili a jednoho si vzali na památku (je to ovečka Shon) a pokračovali již mírně utahaný do cíle. Jelikož již ubývalo sil, musel nám dodat energii Tang, který jsme konzumovali bez vody. Šťasnou tečkou byla Ivošova orientace v terénu a tak nám ušetřil dalších 5km, protože našel rychlou cestu. Radostí někteří začali válet sudy.Celou cestu jsme také hráli „Káně letí“.
Utahaní jsme padli ke stanům, pozdravili majitele chaty, kteří už na nás čekali a na povzbuzení nám věnovali meloun a piškotový dort. Po krátkém odpočinku jsme se dali do rozdělání ohně a vaření večeře. Po večeři jsme si zahráli Krávu a další hry a za doprovodu kytary jsme kolem 22,30 hodiny putovali do spacáků. Ráno nás vytáhlo sluníčko. Protáhli jsme si tělíčka rozcvičkou a posnídali. Měl být poridge, ale nějak se zapomněly ovesné vločky doma. Zabalili jsme, uklidili po sobě a s plnou polní jsme vykročili směr nádraží. Cesta byla pěkná, ale na sluníčku úmorná.U Vidláku jsme měli větší přestávku, kterou jsme využili opětovně na zmzlinu.Také jsme se zde rozloučili s naší trojicí majitelů, a ťapali dále. Na nádraží jsme měli ještě půl hodiny času a tak jsme poobědvali. Cesta vlakem byla trošku vyčerpávající, protože bylo narváno, ale zvládli jsme to. Při přestupu jsme domlsali dobrůtky, které měli být do poridge a v 16,15 hod jsme upocený, špinavější, ale snad spokojení vystoupili v Jaroměři na nádraží. Tedy Lízu jsme museli doslova z vlaku vystrkat, protože byla už dost utahaná, také nás neustále všechny svým běháním hlídala, tak není divu. Závěr chci jen dodat: „Jste dobřííííí, nikdo nefňukal a byla velká zábava“. Už se těším na tábor.
Zdeňka
.
ÚČAST NA AKCÍCH
Při plánování letního tábora a tak trochu i příštího roku Bimbrlat jsme při diskusi narazili na jednu věc, která nás mrzí.
Není to tak dávno kdy do oddílu začali chodit nováčci, které si tam dovedli již starší jeho členové. Dokonce jsme již naplnili své kapacity, takže jsme museli několik dalších zájemců odmítnout.
Co se týče schůzek nemůžeme nikomu nic vytknout. Až na některé dlouhodobě nemocné je účast na schůzkách naprosto perfektní a zpravidla je klubovna zcela zaplněna.
Opačná situace je ovšem u výprav. Přitom ty patří také ke stěžejní činnosti oddílu. Na nich se stmeluje kolektiv, na nich prožíváme ty chvíle na které pak budeme dlouho vzpomínat.
Podíváme – li se na to matematicky pak v letošním školním roce bylo zatím :
35 schůzek – t.j. 52,5 hodin (čekají nás ještě 3 schůzky, celkem to bude tedy 57 hodin)
4 vícedenní výpravy – t.j. cca 188 hodin (jedna akce nás ještě čeká, takže celkem to bude cca 235 hodin)
4 jednodenní výpravy/akce – t.j. cca 20 hodin
Mimořádnou oddílovou akcí je letní tábor – cca 336 hodin
Věřte, že se nám velmi těžko víkendové pobyty plánují. Jak máme zamlouvat například chatu v zimě, kde se platí paušální cena když nevíme jeslti tam pojede 5 nebo 20 Bimbrlat?
Rozhodli jsme se, že od příštího školního roku budeme na víkendové akce klást větší důraz a většinová účast na nich bude jednou z podmínek členství v oddíle.
Jak je to tedy s docházkou letos:
| jméno | % schůzky | % akce | jméno | % schůzky | % akce |
| Božka | 86 | 56 | Skunk | 89 | 67 |
| Anežka | 95 | 100 | Martin | 84 | 22 ! |
| Anička | 78 | 56 | Míša | 100 | 100 |
| Bára | 76 | 67 | Radim | 89 | 33 |
| Dája | 70 | 11 !! | Sabča | 86 | 67 |
| Dominik | 89 | 67 | Terka | 86 | 67 |
| Filda | 92 | 56 | Tomáš | 51 | 22 ! |
| Bohouš | 92 | 22 ! | Verča | 92 | 100 |
| Kuba | 81 | 22 ! | Vojta Pl. | 95 | 89 |
| Lenka | 73 | 0 !!! | Vojta Z. | 92 | 44 |
| Semínko | 84 | 33 | Mára | 49 | 11 !! |
JARNÍ VANDR
V pátek 22.5.09 jsme se ve velkém dešti sešli na nádraží. Sešlo se nás 10 statečných (Anežka, Ivoš, Mamča, Míša, Radim, Sabča, Skunk, Terka, Vojta Plechovka, Zdéna) a čtyřnohá Líza.
Vlak, kterým jsme měli jet, měl velké zpždění, protože někde spadly stromy na koleje. K velkému štěstí jsme stihli další spoje a závěrem nás do Lukavic dovezla rychlou jízdou paní řidička minibusu.
První noc jsme přespali na tábořišti kam v létě pojedeme. Raději jsme spali pod střechou jídelny na betoně. Chudák Liza byla z velkého průzkumu tábořiště ve vysoké trávě úplně mokrá a ráda uvítala místo pod celtou. Noc byla sice trochu studená, ale zahřáti večeří, ohněm a školníma historkami jsme spali dobře.
Ráno se nám nechtělo vstávat, vytáhl nás až Radimem rozdělaný oheň. Udělali jsme si snídani, zabalili své věci, prohlédli si tábořiště, zatancovali si náš taneček (mazurku). Nakonec jsme napsali a ukryli tajnou depeši a vyrazili směr Deštná.
Cestou jsme potkali 2 tábořiště. Kolem poledne jsme si udělali oběd (Miška vařila oběd na Terčině hlavě) a pokračovali dále. Zastavili jsme se u hezké chalupy, kde nám obětaví lidé doplnili zásoby vody. Pokračovali jsme podle dobré rady zdejší mlynářky do restaurace U zámečku. Na posilněnou jsme lízali různé příchutě Tangů (nejskladnější balené ovoce v prášku). V restauraci jsme se posilnili, zahráli Macháčka a šli dál.Náš další nocleh jsme rozbalili po ujití 1200 kroků od restaurace. Když jsme se usídlili, rozdělali oheň a ležení, zjistili jsme, že na druhé straně ležení vede turistická cesta. Po dobré večeři jsme dojedli míchaniny Tangů a dohráli Macháčka. Popovídali jsme si u ohně a šli spát.
V neděli ráno nás Ivoš brutálně vyhnal z našich vyhřátých spacáků, protože měl vidinu, že bude pršet (samozřejmě nepršelo). A tak jsme si zbalili a posnídali, zazpívali a pohřbili Karla a vyšli opět směr Deštná. Cestou jsme potkali polici, která cosi vyšetřovala, ale neřekli nám co a také babičku, která našla zalíbení ve Vojtovi Plechovce.
Když jsme došli do Deštné, měli jsme díky rannímu vstávání spoustu času a tak jsme se vydali prohlédnout místní obchody, ale všude bylo zavřeno. Mezitím co jsme hledali nějaký otevřený krám, tak Ivoš našel dřívější spoj a tak jsme odjeli autobusem do Nového Města a po cestě jsme hráli Macháčka.
V Novém Městě jsme si dali kofolu a odjeli vlakem do Václavic, z Václavic do Starkoče, kde nám zbyl čas na nádražní piknik v trávě a pak už utahaní hurá do Jaroměře.
Zapsaly Mamča, Sabča a Zdéna
Fotky z akce jsou ZDE.
Našel jsem zajímavou stránku o TRAMPSKÉ VÝBAVĚ. Tak se nechte poučit.
POCHOD OKOLO JAROMĚŘE
V sobotu 25.4. jsme hravě zvládli trasu 14 km na Pochodu okolo Jaroměře.
Oproti loňsku nás šlo trochu poskrovnu, protože ostatní šli v rámci soustředění s Baskeťáky trasu o 4 km kratší.
Počasí bylo nádherné, takže – Prima výlet.
JARNÍ VÝPRAVA – DĚDOV – OSTAŠ
O víkendu 20.-21.3.2009 jsme vyrazili na letošní první jarní výpravu.
Cílem byla chaloupka TOMíků v Dědově.
Jak jsme se tam měli jsme již napsali do Kroniky chalupy. Fotografie tohoto zápisu je mezi ostatními.
Všichni jsme se shodli na tom, že výpravu na toto překrásné místo zase někdy zopakujeme.
http://pistahufnagl.rajce.idnes.cz/Jarni_vyprava_2009_Dedov/?iframe=1
VALENTÝNSKÁ VÝPRAVA DO PEKLA 
14.2.2009
V sobotu jsme vyrazili na výpravu do Pekelského údolí mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Jelo nás celkem 17 a Líza.
Počasí nám vcelku přálo. Teploty spadly pod nulu a chvílemi sněžilo, takže jsme se nemuseli bát že do cíle dojdeme promáčení.
Leč ne vždy vyjde tak, jak bychom si přáli a protože to některým fakt přišlo hodně líto, tak dobrovolně skočili do řeky Metuje. Možná tam viděli houby, které jsme cestou hledali a nebo je svým letem uchvátil skorec vodní a chtěli ho napodobit. Cestou jsme si zahráli některé nové hry, pravidelně jsme svačili, poslouchali vedoucí, takže kdyby nás viděli rodiče, určitě by z nás měli radost.
V Pekelské hospodě jsme vykoupili turistické známky a protože Ivoš spočítal, že podle dosavadaního tempa nemůžeme v žádném případě chytit vlak z Nového Města, nasadili jsme vyšší rychlostní stupeň a pak ještě 3/4 hodiny čekali na nádraží. 
.
Protože spojení mezi Novým Městem a Jaroměří není zrovna vymakané tak během dalšího 3/4 hodinového čekání ve Starkoči jsme stihli čajík v restauraci.
A jak to dopadlo? My doma ulehli a zbytek dne ralaxovali unaveni v poloze ležmo. Bylo to prima. Už se těším za měsic na víkendovku do skal.