Ptačí hrad 2017
Letošní ptačí hrad byl na sněhu. Sešlo se nás celkem patnáct statečných lidiček a tři psi. Sraz byl tradičně u Penny marketu a tradičně jsme čekali na Sabču. když už jsme byli všichni, tak jsme vyrazili auty směr Velichovky a dále pěšobusem zasněženou krajinou na Ptačí hrad. Po cestě jsme hráli již tradiční evoluci, tentokráte, ale na ptačí způsob a roboty.
Na zříceninu hradu vylezli někteří přes hradní příkop. Nahoře jsme rozvěsili všechny ptačí dobrůtky v podobě vyrobených krmítek, jablíček a samozřejmě i připálených kousků cukrový, a protože zvířátka byla nakrmena, tak přišla řada i na nás. Rozdělali jsme oheň a opekli si vuřtíky. A abychom pořádně přivítali Vánoce, poskládali jsme si v družstvech Vánoční koledu a společně si zazpívali se zapálenými prskavkami.
A protože se krásná sněhová krajina začala proměňovat v bahniště, a začalo nám i pršet pelášili jsme k autům a domů do teplíčka.
Zapsala Verča
Ptačí hrad 2017
Foto z akce je ZDE.
Výroba adventních věnců 2017
Tak opět po roce budou Vánoce 🙂 a to je vždy důvod sejít se v klubovně a za společného úsilí si vytvořit ten svůj „nej“ adventní věnec. Letos jsme spojili dvě akce, takže kromě výroby věnců jsme se ještě zabývali burelováním keramiky. Burelování vedla Mamča a adventní věnce vedla Zdéna.
Burelování probíhalo v dolní části u umyvadla a vody. Byla to taková pěkná operace, jelikož s ohledem na možnost většího ušpinění měl na sobě burelující človíček doktorský plášť.
Adventní věnce se omotávaly větvěmi také dole v klubovně, ale zdobící část už probíhala v teple klubovny. Opět se našel někdo, kdo tvořil věnec na dveře a někdo kdo tvořil věnec na stůl. Vše se velice rychle zvládlo a stihlo se i mile popovídat. Vysvětlili jsme si i letošní zmatek, kdy je vlastně ta správná první adventní neděle, proč by neměly být všechny adventní svíčky stejné barvy ….
Celková účast byla velmi pohyblivá, ale dohromady i s burelováním se nás sešlo 19 lidiček. 🙂
Všem děkuji za účast a hezké dopoledne a už se těším na další dílničky.
Zapsala Zdéna
Foto z výroby věnců je ZDE.
Foto z burelování je u článku Tvoření z hlíny, burelování 2017.
Podzimní výprava 2017 – „Zůstali jsme doma“
26. – 29.10.2017
Ve čtvrtek kolem půl šesté jsme se začali postupně scházet v klubovně. Věci jsme si odnesli do chýše, kde budeme spát. Dali jsme si večeři, kterou jsme si přinesli z domu a začali jsme hrát deskové hry. Pak jsme se přesunuli do chýše, kde jsme si rozestlali spacáky a začaly se promítat fotky z dřívějších táborů. Dozvěděli jsme se také celou historii oddílu od jeho založení. Nakonec jsme se koukali na film, u kterého jsme usnuli.
Po ranním budíčku jsme si dali k snídani chléb s paštikou a čajem. Nachystali jsme se a vydali se směrem na nádraží a jeli vlakem do Hradce Králové. Po příjezdu jsme si při čekání na autobus do Stěžer vytvořili kolečko a udělali propletenec a opět jsme se snažili se z toho propletence dostat.
Přijeli jsme do Stěžer a zahráli jsme si hru na vlastní ZOO. Všichni jsme začali předvádět zvířata a Vojta nás musel uhodnout. Pak jsme navštívili mini ZOOpark, kde jsme viděli chameleona, hada, želvu, papoušky, lemury, surikaty, pštrosa, lamy, klokana, velbloudy, ovce, zebry, dikobrazy, kozy, koníky, králíky a morčata. Doprovázelo nás ochočené kůzle.
Po návštěvě ZOO jsme jeli zpět do Hradce a navštívili jsme OC Atrium – Fly Zone park, což bylo pro nás úplně největší překvapení J. Teď už víme, proč máme mít s sebou protiskluzové ponožky. Užili jsme si horolezeckou stěnu, kde byly i kostky z molitanu, různé překážky, trampolíny, kulečník, který se hraje nohama a spoustu dalšího… Bylo to prostě super :).
Po příjezdu na klubovnu jsme si nacpali pupíky buřtama, které jsme si venku opekli a moc si na nich pochutnali. Po jídle jsme hráli hry, vyprávěli jsme si různé příběhy. Také jsme se rozdělili na skupinky a každá skupinka dostala začátek nějaké jaroměřské pověsti a musela ji domyslet a částečně namalovat, jak to mohlo skončit. Pak nám vždy byla přečtena pověst, jak skutečně skončila. A před spaním jsme se dívali na film a usnuli vyčerpáním…
V sobotu ráno jsme měli k snídani chléb s máslem a marmeládou a kakao (mňam, mňam) a buchty. Po vydatné snídani jsme se vydali do ptačího park. Cestou jsme viděli i vojenské cvičení včetně tanků. Pak jsme viděli čapí podloží na hnízdo a hmyzí hotel. Za ním jsme našli nějakou bednu plnou uliček s domečky. Zdéna si půjčila láhev, do které naplnila vodu a nalila jí do bedny, abychom viděli, jak ta voda proplouvá mezi domečkami. Zjistili jsme tedy jak voda teče bez zásahu člověka, má totiž hodně zatáček. Ve městě už je řeka upravená člověkem, a proto je pak tolik záplav. Pokračovali jsme podle Úpy dále a na jedné zastávce musela každá skupinka postavit jedno ptačí hnízdo (ne, každý to zvládl). Cestou dále se začalo zhoršovat počasí a začal foukat vítr. Zkrátili jsme proto naši cestu a začali se vracet. Narazili jsme, ale na balíky slámy, na kterých jsme si udělali společnou fotku (pro někoho bylo obtížné na balíky vylézt, ale zvládli jsme to).
Za doprovodu větru jsme se vrátili na klubovnu, dali si k obědu polévku a rizoto a po načerpání energie jsme šli hrát ven hru. Měli jsme obrázky duchů, ale nevěděli jsme jejich jména. Běháním na naleziště pojmů jsme podle popisu přiřazovali, kdo by se jak mohl jmenovat. Hru duchové vyhrál tým Fandy.
Navečer jsme se vydali do podzemek. Před vstupem jsme si ještě zahráli živé pexeso a „cukr, káva …“ Nežli jsme se mohli vydat na Drákulovu cestu podzemím, tak jsme si mohli ještě na začátku podzemek v teple zasoutěžit třeba hodem do pytle, za což jsme dostali odměnu. Také jsme si mohli vyrobit malého netopýra. Potom už na nás přišla řada a mohli jsme jít do podzemí na Drákulovu cestu. Podle výsledků odpolední hry Duchové jsme se rozdělili na dvě skupiny. Každá skupina dostala dvě lucerny a šlo se. Všude na nás čekali duchové, abychom u nich plnili úkoly. Na začátku jsme každý dostal černou kartičku a na ni jsme si měli vyškrábat číslo 11, které nás mělo chránit. Cestu nám ukazovaly šipky, ale i přesto se skoro všem podařilo mírně zabloudit. Na konci cesty jsme viděli Draculovu nevěstu v rakvi a kolem ní jsme museli dát i svoji svíčku.
Ještě za sucha jsme se vrátili zpátky na klubovnu, zahráli si pár her a dostali večeři do spacáku – sendviče. Venku začalo pršet a foukat velký vítr. Bylo už dost hodin, a tak jsme za sledování filmu postupně usínali. Velcí si ještě vedle v místnosti povídali a hráli Macháčka, ale pak i oni po náročném dni usnuli.
V neděli ráno jsme měli rozcvičku ve spacáku, nasnídali jsme se, sbalili si věci a kdo chtěl, tak si pokresloval taštičku, kterou získal v podzemkách. Kdo nechtěl, ten hrál v chýši Bang. Stihli jsme si ještě zahrát kompot a pak už jsme se pomalu chystali domů.
Výprava byla moc fajn a příští rok zas :).
Zapsala Vaneska
Originál zápisu od Vanesky je zde: str1. str.2 str.3 str.4 str.5
Fotky z akce jsou ZDE.
Tvoření z hlíny, burelování 2017 – dílničky
V pátek 20.10.2017 se uskutečnily první dílničky tohoto roku. Materiál na tvoření bylakeramická hlína. Účast byla velká a krásných výrobků bylo mnoho. Krásný páteční relax je za námi a výrobky teď budou 14 dnů schnout, než-li půjdou na vypálení do pece.
Výrobky jsou už vypáleny a dočkaly se i další vrstvy – burel. Burelování proběhlo 26.11.2017 a teď ještě jednou vypálit a je hotovo. 🙂
ZDE najdete fotodokumentaci z tvoření z hlíny.
ZDE najdete fotodokumenatci z burelování.
Drakiáda 2017 – “ Létající oběd“
V neděli 8.10.2017 proběhl již několikátý ročník Drakiády. Tentokráte na jaroměřských lukách. Vyhlídka počasí nebyla moc příznivá, přesto se několik statečných otužilců přesněji šest a jeden pes sešli v devět na mostě u Karsitu. A vydali jsme se směr luka. Počasí nás docela mile překvapilo. Sice byla zima, ale jinak parádně foukalo – prostě ideální k pouštění draků.
Dorazili jsme na místo a udělali módní přehlídku draků. Jako létající oběd se sešli dvě pizzy a jedna ryba s kaší. A šlo se pouštět. Všechny draci se pohybovali ve vzduchu, ale jediný, který opravdu skutečně letěl, byl Vanesky náhradní kupovaný drak, který letěl nádherně. Škoda jen, že Vaneska se bála, aby drak neuletěl a tak mohl létat jenom chviličku.
Potom jsme si zahráli hru nakupování surovin na nedělní oběd a uvařili jsme si svíčkovou a knedlo vepřo zelo, a protože jídla nebylo dost zkusili jsme ztvárnit jídlo pantomimou, což bylo opravdu velmi zajímavé. Nejvíce nám dala zabrat svíčková v podání Dendy.
A protože pak už nikdo nechtěl draka pouštět, přistoupili jsme k hodnocení. Letoší vítězkou drakiády se stala Vaneska s pizzou číslo jedna. Na druhém místě nám skončila Denda s pizzou číslo dvě a ryba s kaší od Páji obsadila krásné třetí místo. Drakiáda proběhla v malém počtu, ale podle mě jsme si ji všichni užili :).
Zapsala Verča
Odkaz na létající foto je ZDE.
Akce zdárně proběhla, ponorka a vor splnili své poslání nad vodou i pod vodou.
Odpadky vysbírány, vyhrály pet lahve.
V sobotu skupinka 10 odvážlivců vyrazila na projížďku na raftu (voru) a kanoi (ponorka). Účelem této akce bylo vyčistit řeky – Úpu a Labe. Start byl na starém koupališti. Nafouknutí plavidel a teorie proběhly bez problémů a proto nic nebránilo tomu, aby byla plavidla spuštěna na řeku Úpu.
Vody bylo díky zdviženému stavidlu hodně. Řeka byla klidná, ale i zrádná. O čemž se přesvědčila posádka ponorky, která bohužel okusila studenou vodu hned na prvním jezu. Neodradilo je to a pokračovali dále. Byla to dobrá ukázka, jak nepanikařit a rychle jednat. Možná bylo cílem zjisti, jestli nejsou odpadky i na dně.
Za Karsitem jsme se napojili na řeku Labe, která byla barevně odlišná (hnědá) od Úpy (šedozelená) a bez problémů jsme dopluli všichni až k elektrárně, kde byl cíl plavby.
Během této plavby jsme nasbírali 3 pytle odpadků. Pro nás to byla sice zábava a svým způsobem hra o to, která posádka nasbírá více odpadků a který bude nejkuriozitnější. Ale smutné je, že ve vodě odpadky jsou.
Účel plavby byl zdárně splněn. Odpadky vysbírány, členové posádek si osvojili soužití s vodou a pádlem. Počasí nakonec bylo dobré, jen ke konci už začalo mžít. Vytáhlý raft a kanoi jsme stihli umýt a pak už jsme se přemístili do tepla domovů, Děkujeme všem pomocníkům a na jaře se těšíme na další vodácké výkony a zážitky. Poděkování patří i suchozemskému doprovodu.
Celá akce proběhla za podpory Města Jaroměř.
Posádka raftu (voru) – Míša, Mamča, Daniel, Víťa, Matýsek, Dominik a Jarda
Posádka kanoe (ponorky) – Bohunka, Páťa a Zdéna
Suchošlápkové – Ivoš a Monika
Foto z akce je ZDE.
Závěrečná výprava do skal
23.- 25.6.2017
Jako poslední akce tohoto roku nás čekala závěrečná výprava, která byla do krásných míst Adršpašsko-teplických skal. Vyrážíme v počtu 18 dvounohých a 4 čtyřnohých účastníků v pátek odpoledne a úspěšně nasedáme na přervaný vlak, včetně všech 4nohých přátel. Pod Arťíkovu tlamu (pes) radši dáváme kotlík, aby nám neodplavil batohy. Dorážíme do Teplic odkud se dáváme na cestu do kempu Bučnice.
Na recepci nás uvítala a rázně seznámila s řádem kempu paní Růžovka (pracovní název- paní měla řvavěrůžové vlasy). Pak už si hledáme správné místečko a začíná stavení. Po postavení našich příbytků si dopřáváme večeři a před spaním jsme si zahráli hru “Dobrý den pane…“.
Uprostřed noci se ozývá pištějící Daniel za doprovodu blinkajíciho Patrika, který nás bohužel hned ráno opouští. Po snídani a hrátkách vaříme oběd a po malém odpočinku, vyrážíme směr Adršpach. Ještě před odchodem nám Nikolka ukazuje, jak má pořád nateklou nohu od bodnutí včely. Hrdě, ale s námi vyráží na cestu. Po cyklostezce se vydáváme na adršpašský okruh. Ještě u pokladny Matýsek boduje se svými znalostmi a rychle a správně odpovídá panu průvodci na otázky. Pan průvodce se jen usmívá a kroutí hlavou.
Procházíme kolem krásného jezera, podél kterého pokračujeme v cestě. Hodně lidiček si vzouvá boty a užívá si chůzi v písku. Procházíme různými soutěskami, pojmenováváme a poznáváme pískovcové útvary a objevujeme největší místní dominanty. Všude potkáváme samé polské „turisty“, kterým se líbí naše oddílová trika. Počasí nám pořád dopřává tepla a sluníčka. Na konci okruhu si dáváme malou přestávku s momentem nakrmení našich břich a následně se vracíme přes vlčí rokli, která nás dovedla do teplických skal, přes které se vracíme do kempu.
V kempu si k večeři opékáme buřty a hrajeme hru “tichá pošta“ a pantomimu a jdeme do hajan. Ráno nás opouští Dominik, který jede lézt na Ostaš. My si dáváme snídani a začínáme si balit. Máme ještě dost času, tak si stíháme zahrát Dej mi kámen. Míša, ale vzdává svoji trpělivost na vysvětlování a přecházíme na jednoduchou hru Slepá bába. Velké teplo nás vede k štafetovému boji nosení ešusu s vodou na hlavě. Osvěženi se přesunujeme na ohraničené území a hrajeme si na Hlídače robotů.
Tak a už musíme vyrazit na vlak. Nandaváme si batohy a vyrážíme na nádraží. Na vlak moc dlouho nečekáme. máme štěstí a ce vlaku si každý najde místečko na sezení, které si celou dobu hlídá. vlak s začíná na každé stanici dost naplňovat. Pani průvodčí je velice milá a ostaní cestující také nemají s přeplněným vlakem problém. Do Jaroměře jsme dorazili v pořádku a unaveni se rozprcháváme do svých domečků, bytečků ….
Z velké části zapsal Dominik, něco doplnila Zdéna
Foto z akce je už TADY.
Zlatý kotlík 2017
Na letošním ročníku Zlatého kotlíku, se vařily plněné bramborové knedlíky. Celkem bylo 12 týmů a 2 kategorie. Než se stačí vše napsat, můžete se pokochat fotobrázky, které jsou ZDE.
Tak už jsou TADY k dispozici i hodnotící výsledkové karty
Den Země 2017
V rámci oslav Dne Země jsme uklidili nepořádek kolem naší klubovny. Byli jsme mile překvapeni, že jsme dohromady naplnili jen půl pytle. Náš úklid celou dobu provázel velký vítr as proto jsme byli rádi, že se můžeme přesunout do klubovny a začali jsme, rozděleni na „pracovní čety “ úklid uvnitř. Hotovo, uklizeno. Naše oslava Dne Země končí a už přicházehí rodiče na táborovou schůzku.
Foto z našeho pracovního počinu je ZDE.
Zlatý list 2017
Letošní přírodovědné soutěže se zúčastnilo 5 členů našeho oddílu. Luky jako nejstarší kategorie. Vaneska, Víťa a Matýsek bojovali za nejmladší kategorii. Na vše dohlížela Mamča s Honey. Počasí bylo přímo skvostné, což znamená, že nepršelo a nebyl velký pařák. Prostě akorát. 🙂 Stanovišť bylo 14. Otázky byly sice některé těžší, ale to nevadilo, protože cílem nebylo jen umístění, ale hlavně získat nové znalosti a to se zadařilo. Já jsem na svém stanovišti zkoušela znalosti z hub a docela jsem se pobavila u některých odpovědí. Za umístění v soutěži náležela odměna, kterou si každý mohl vybrat. Celou akci organizoval oddíl Puštíků a sešlo se docela dost soutěžících. Kolem 15 hodiny už jsme se loučili a šli domů. Líza se nerada loučila, protože během soutěže našla dost kamárádů a hlavně si uloupila pár svačinek, což doma nemá. 🙂
Zapsala Zdéna
Odkaz na celkové fotky ze soutěže je ZDE.
Odkaz na fotky ze soutěže, kde jsou jen Bimbrlata je ZDE.
CykloJaroStudánky 2017
9.4. v 9:30 jsme se v hojném počtu 25ks sešli u Penny Marketu a po klasickém nákupu uzenin a pečiva jsme mohli na kolech vyrazit. Vydali jsme se směr Studánka, přes Velichovky a Zaloňov. Po vyšlapání prvního kopce nás čekala zasloužená přestávka na doplnění tekutin a mohli jsme pokračovat. Za necelou hodinku jsme byli na místě. Když jsme zdolali poslední kopec ke studánce, šli jsme se na ni společně podívat. Studánka byla poměrně špinavá a jak řekl Olík –„ žáby do ni nablily“. Začali jsme s čištěním a úklidem studánky. Během toho nás ale překvapila návštěva v podobě jiné skupiny lidí, kteří si přišli také udělat jídlo na ohni. Pro nás to znamenalo to, že oheň jsme měli bez práce. Seznámili jsme se a společně strávili čas u ohně. Opekli jsme si buřty a mohli jsme si jít zahrát hry. Rozdělili jsme se na dva týmy. Při rozdělování bylo heslo NEBER RODINU. Někteří rodiče také dostali nové přezdívky typu paní v červených kalhotách, karkulka atd. První hra byla na jarní květiny. Zdena nám vždy jednu ukázala a pak jsme museli běžet a najít stejnou. Druhá hra spočívala v tom, že jsme se postavili naproti sobě v rozmezí asi 25 metrů. Z každého týmu vyběhl jeden a při střetu si dali Kámen, nůžky, papír. Kdo vyhrál, běžel dál a kdo prohrál, musel se vrátit ke svému týmu a běžel další. Cílem bylo dostat se k druhému týmu. Následovalo rozhodování zpáteční trasy .Rozhodli jsme se jet přes Kuks, nakonec jsme ale skončili úplně někde jinde (podle Jardovy „mapy“ ), takže jsme nakonec jeli přes Velichovky zpátky do Jaroměře. Počasí nám taky vyšlo, takže cyklovýlet se vydařil.
Denda
P.S. Během celé akce jsme také hledali známky jara- podběl, který jsme našli až na cestě ke studánce. Čmeláky, ty nás cestou doprovázely a u studánky jsme měli možnost jednoho vidět i zalézat do země. Třetí známkou letošního jara byli slunící se lidé. Tak to také vyšlo hned u ohně ( dvojí teplo – oheň a slunce). Celkem jsme na kolech ujeli 20 km. To je pěkný křest funglnového kola Mamči 🙂 Děkuji všem rychlocyklystům za solidárnost k těm menším a pomalejším.
Zdéna
Odkaz na fotky z akce nalezneteZDE.
Plstění 2. 4. 2017
Tak máme za sebou krásnou relaxační dílnu pod vedením Mamči. 14 lidiček si užívalo příjemnou tvorbu s plstí a výrobu sovičky. To byl základní výrobek na ozkoušení, jak se s plstí a jehlou pracuje. Pobodaných prstíků nebylo tolik. I když jsme tomu nechtěli moc věřit, každý jsme zvládl sovičku udělat. Míra se pustil do želvy a také se povedla. Následně vznikla myš, slepice, kost, srdíčka a dokonce i pěkné náušnice. Výrobní dopoledne rychle uteklo a výsledek byl pohlazením po duši všech zúčastněných.
Zapsala Zdéna
Odkaz na obrázky je ZDE.
DeskovkyPřespáváníPlavání 2017
Bylo nás hodně(27) a o to více bylo legrace. Hrálo se dost deskových her, hodovalo se z domácích zásob a stačily se také čestně přidat na oddílovou zeď další otisky ruk členů, kteří oddíl aktivně navštěvují déle jak 1 rok. Technika nás neposlouchala, takže zvuk k filmu nešel. Ale to snad nikomu nevadilo, protože oddílový dabing fungoval. Plavání v Pardubicích ( zde už nás bylo jen 18) bylo krásné a rychle uteklo. Závodilo se na skluzavkách, řádilo se na kruzích na tobogánu. Plavalo se v divoké řece a užívalo se ve vlnách vlnobití. Dokonce i skokanský můstek se zdatně využil a lezecká stěna našla také své borce z našich oddílových řad. Na zpáteční cestě jsme si užívali velkého větru, který nás dovál až k soše letce Ing. Kašpara. Zde sice žádné letadlo nelétalo, ale deštík ano. Cesta vlakem byla příjemná a rychlá. Na klubovně si stihli ještě někteří zahrát nějaké hry a pak už hurá domu.
Vše ještě v obrázcích najdete ZDE.
Oddílový karneval 2017
Karneval je krásná věc, ale jak tato tradice vznikla a jaký je rozdíl mezi karnevalem a masopustem, pokud tam vlastně nějaký rozdíl je. To všechno jsme se během schůzky dozvěděli. Pak už začalo řádění v podobě her a představování masek. V soutěži o nej masku byly hned tři vítězové. Celý průběh je ve fotografiích ZDE.
Valentýnská výprava 2017
Nedělní ráno, vlakové nádraží, 10 nadšenců ( Matěj, Dominik,Míša, Jarda, Pavla, Zdéna, Pája, Mamča, Gíťa, Nikolka – psáno podle výšky členů) a 2 psí dámy (Honey a Líza). Vlakem a autobusem jsme se přepravili do hradeckých lesů. Cestou nám Gíťa ukázala hezkou přírodovědnou knížku, z které měla nejvíce radost Míša. Sestavila hodně neznámých zvířat. Také jsme se dozvěděli, že dlouhé dráty trolejbusu jsou všudydráty. Po opuštění trolejbusu jsme konečně vkročili do lesního království. Měli jsme 3 cíle. Oboru s jeleny a kanci a rytířské opěvnění. Jelikož nám počasí připravilo „krásný“ terén, nestihli jsme proto všechny naplánované cíle. Cesta byla částečně rozmrzlá a vodnatá. Začala pěkná posilovačka na stehna. Prouzkoumali jsme Císařskou studánku, která byla bez vody a pokračovali dále. Cestu nám zpříjemňovali cedule s pověstmi o bílém jelenovi, křivé lípě …. Při jakékoliv zastávce byl každý člen obdarován ovesným srdíčkem – když je to přeci Valentýnská výprava. Než-li jsme dorazili k první oboře, udělali jsme přestávku na oběd. Z toho měla největší radost Gíťa. Líza s Honey zde svedliy svůj první boj o nadřazenost. Ale nakonec se zase uklidnily a dokonce se rozdělily i o mrkev. Pak už zase hurá dále. Jeleny jsme viděli pouze dalekohledem. Jarda nám je sice chtěl nadehnat, ale nezadařilo se. U obory s prasaty jsme měli větší štěstí. Prase Bob a bachyně Pepina nás už vítali. Jsou to pěkný kousci. Daňky jsme také viděli, takže paráda a pokračujeme. Mimo průvodu lidiček venčících psi z blízkého útulku jsme potkávali i cyklisty. To bylo v tohle počasí dost riskantní. U bufetu U vlka jsme dojedli zásoby a odhlasovali, že už na rytířské opěvnění nejdeme. Nějak nám už teklo do bot a čas už také pokročil. Takže pokračujeme směr bus. zastávka – Lesní hřbitov. Co by to bylo za výpravu bez nějaké hru. Proto rozděleni na dvě družstva hledáme osm dílků své barvy a skládáme velké srdce. Výsledek? Kluci převálcovali holky. Autobus už je tady a nás čeká okružní cesta Hradcem na vlakové nádraží. Odpojuje se zde Gíťa s Nikolkou a zbytek pokračuje dále vlakem. No, ještě jsme se za odměnu museli zastavit na nějaké mňamce a pak už následoval přesun na nástupiště, uvelebení ve vlaku a odjezd do Jaroměře. Vyvětráni a spokojeni jsme se rozešli do svých nor ( domečků a bytečků).
Foto z akce je ZDE.
Pevnost Nesyta 2017
Pololetní prázdniny jsme využili k dobytí pevnosti Nesyty. Pevnost nám už předem ukazovala své nedobytné schopnosti. První projev byla zamrzlá pitná voda, ale to nás nevykolejilo a vodu jsme si přivezli. Druhý projev, zasněžená zledovatělá příjezdová cesta. Tu se také zadařilo prolomit. Takže už jen zbývalo získat 6 klíčů ke střežené dvoraně s Nesyťáky, a co nejvíc indícií k odhalení správného hesla. Do bitvy o pevnost Nesytu se pustila tři družstva. Paklíči (Kačka, Klára, Páťa, Anežka, Fanda a Míra), Boyárdi (Pája, Honza, Danda, Matýsek a Anetka) a Tygříci (Luky, Áda, YumYum, Káně a Víťa). Po celou dobu družstva doprovázel Petrklíč (Dominik), Nesytka ( Mamča), Kedlubna (Míša a Jarda) a otec Fůra (Zdéna). Po rychlém ubytování a rozlosování družstev se začalo bojovat o první indicii. Úkolem bylo projít trať s 30 špunty v ruce a na konci si podle donesených špuntů vytáhnout z misky povolený počet lístků. Zde se každé družstvo radovalo, jelikož získalo kartičku s indicií. Následuje oběd a to bramborová kaše s řízkem a okurkou. Během poledního klidu si každé družstvo muselo vymyslet svůj název a pokřik. Vymyšleno, odhaleno a může se jít na další akci. Tou bylo získání prvního klíče. Úkolem bylo sjet kopec na talíři a cestou strhnout pouzdro s klíčem. To už bylo těžší a klíč získali díky Lukymu pouze Tygříci. Zatím nikdo z neúspěchu netruchlí a rozjíždí se velká jízda na bobech. Ta byla přerušena dalším bojem o indicii. Úkolem bylo štafetou přenést geometrický obrázek. Poslední člen štafety obrázek musel nakreslit. Výsledek byl zajímavý a úplně jiný než zadání a to u každého družstva. Se soumrakem jsme se přemístili do chaty, navečeřeli se a udělali ještě jeden pokus s přenášením obrazce už v chatě. Výsledek byl hodně podobný tomu z venčí. Tak raději pokročíme k dalšímu boji, a to o klíč. Kedlubna Míša svedla přemýšlivý souboj s vyvolenými členy o sbírání špejlí. Na stole bylo 15 špejlí, každý mohl střídavě vzít 1-3 špejle. Kdo vzal poslední špejli, ten prohrál. Dost těžký úkol, ale dalo se to zvládnout. Dnešní den byl uzavřen hádankou otce Fůry a tím i získání další indicie. Tak a hotovou. Dobrou noc a ráno hurá dále.
Sobotní ráno začalo protáhnutím tělíčka a snídaní. Pak už se šlo získávat další indicii a to v soutěži Slepec na trati. Asi není co vysvětlovat. Musel se v daném limitu provést slepý člen tratí. Nesmělo se na něj, ale sáhnout, takže pouze mluvící navigace. Docela jsme koukali, jak někteří borci (Matýsek) zvládají bravurně trať. Bylo to podle Kačky takové „ízíčko“. K získání 4. klíče se muselo vyhrát v převažování. V lavoru s vodou plaval talíř a na něj se střídavě skládaly kameny. Každé družstvo soupeřilo se vzniklým družstvem organizátorů. Kdo položil poslední kámen na talíř a ten se ponořil, měl smůlu. Je tak akorát čas na oběd a proto se jdeme posilnit buchtičkami se šodó (někteří strávníci přecenili své síly a už o šodó nechtěli ani slyšet J). Muselo nám trochu slehnout, takže hned proběhl polední „klídeček „ a mytí nádobí.
Už jsme zase venku a jdeme získávat indicie a klíče. Čekalo nás herní kolo. Každé družstvo začínalo na jiném stanovišti. U Petrklíče se lezlo pro indicii na strom. U Kedlubny Jardy se mohl získat klíč, sestřelením balónku a u otce Fůry za správnou odpověď na hádanku mohla družstvu přibýt indicie. Zvládnuto, ale ještě se nám nechce do tepla. Bereme boby, talíře pekáče a igelitky a jdeme řádit na kopec. Úžasnou sjezdovku vytvořil Jarda s Dominikem. Zde se ukázali opravdoví drsňáci. Už dost zmáchaný jsme se šli usušit a navečeřet. Tak a co bude dále. Z každého družstva musí jeden, který ještě nic nedělal jít pryč. Trocha napětí a je to tady. Všichni musíme mlčet a jen přihlížet. Jde o získání klíče. Úkolem je z mísy plné moučných červů vylovit rukou klíč. Mírně nepříjemný úkol, ale malá Anetka nad ničím nepřemýšlela, zalovila v míse a už drží klíč. Ne každý to zvládl na jedno nadechnutí. Klíč ale získali všichni. Někdo si, ale také pěkně zakvílel (že ano Kačko, Pájo a Kláro), ale až na Anežku si to každý zkusil. Motivací bylo sladké lízátko. Tento večer nás opouští Míša, Páťa a Káně. Jejich odvozci si také zkouší svoji odvahu k červům a není problém. J Po červech k nám přilétli komáři a začal boj o 6. klíč. Losováním byl vybrán jeden z organizátorů, který byl zaslepen pomocí brýlí. V časovém limitu se soutěžící snažili umístit na slepce dřevěný kolíček. Pokud se zadařilo splnit určený limit kolíčků, získal se klíč. Nevíme, kdo začaroval losující kartičky, ale vždy byl vylosován Petrklíč :).
Posledním dnešním bojem o indicii byl souboj s Jardou v páce. Těžký boj. Zkusil si to každý. Soubojů už bylo dost a tak jsme zbytek večera využili k hravému řádění v podobě Sardele, pantomimy, sbírání věcí na dané písmeno a podobně. Postupně všem ubývaly síly a šlo se do spacáků.
Neděle ráno nám přinesla pěknou oblevu a fůru sněhu spadlého ze střechy. Po rozcvičce a snídani se rychle zabalilo, jelikož nás čekalo to nejdůležitější – najít zámek, přiložit své klíče a vyluštit zprávu, která nás zavede ke dvoraně s pokladem. Nežli se vyběhlo, proběhl menší výměnný obchod klíčů a indicií a také obětovaný členů za klíč. 3-2-1 a běžíme. Vyluštěno a hurá k maketě bývalého kostelíčka, zde je šipka a ukazuje do lesa. Hop a hop a jsme u otce Fůry. Zkoušíme říci heslo, které nám vyšlo. Otec Fůra se netváří dobře, ale nakonec nám naši správnost potvrzuje. Teď má postupně každé družstvo čas (3 přetočení hodin) na nošení Nesyťáků na lžíci do lavoru. Výhodu mají první vpuštění, protože jim stačí nosit v blízkosti lavoru. Hotovo, všichni už nasbírali a snaží se od Nesytky zjistit, jak dopadli. Ale to je překvápko Jdeme si dobalit, uklidit chatu a může začít vyhodnocení. Jak je zvykem, tak pěkně odzadu. Třetí místečko obsadili Tygříci, druhé Boyárdi a první Paklíči. Gratulujeme a děkujeme všem. Pevnost Nesyta byla dobyta a zdárně přežita. Jediná Líza letos okusila teplotu místního potoka, ale jinak proběhlo vše bez problémů včetně vyjetí zledovatělého kopce. Co zbývá dodat. Jste dobří a příště zase zdáreček :).
Zapsala Zdéna