Závěrečná výprava Velichovky
Vše začalo v pátek 19.6.2020 v naší klubovně. Jak kdo přišel, tak si hned našel v chýši místečko na spaní. Bylo nás hodně, proto velikáni obsadili na spaní ještě klubovnu. Protože chvíli nepršelo, tak se šlo hrát ven pár běhacích her. Již uvnitř následova večeře ála kdo si co přinesl a pak pokračovalo hrací doupě. Přes číselné Bingo a plácanou jsme se dostali až k barevné hře s přesedáváním. Ta nás natolik utahala, že se šlo spát.
Ráno nás místo sluníčka přivítal deštík. No nic, nás to nepoloží. Rozcvička nás protáhla a ze spacáků vytáhla. Po snídani balíme a odcházíme na autobus směr Velichovky. Déšť neustává. Nasazujeme si roušky na ústa a vstupujeme do autobusu. Pan řidič je v úžasu kam jedeme v tomhle počasí pod stan. Ve Velichovkách se totiž v pátek prohnala mírná povodeň. Vystupujeme u lázní a naše kroky směřují na zahradu Plechovek. Skládáme se do chaty a pod pergolu. Hrajeme hry. Kluci pod pergolou mastí Bang a deskovku Mafii a zbytek v chatě hraje opět sedanou a staví Stagu (dřevěné tvary na sebe) a double. Obědváme upečené vuřty. Počasí se neumoudřilo a bohužel podle předpovědi se minimálně do středy neumoudří. Zahrada je podmáchaná, na Ptačí hrad se nedá jít (cesta je dost blátivá). K večeru jsme bohužel nuceni přijmout nouzový plán a přesunout se zpět do klubovny. Pan řidič v autobuse nás vítá a zjišťuje jak jsme se měli :).
V klubovně sušíme věci a boty a děláme večeři (masoto s rýží). Když už jsme nemohli jít na Ptačí hrad, tak jsme si to si alespoň povídali o ptácích a jejich hnízdech a hned si zahráli hru. Každé družstvo mělo k dispozici obrázek nějakého ptáka a po prostorách klubovny se hledala hnízda, do kterých se ptáci správně umisťovali. Hra končila vyhodnocením správnosti po umístění posledního ptáka do hnízda. No a hurá na sportovní aktivity. Hrál se spikeball a běhací piškvorky. Ty se opravdu zadařily. Mladší dokázali starším, že není dobré je podceňovat :).
Čas rychle utíká a venku už je pořádná tma. V tom k nám přichází Vojta a vypráví nám tajemný příběh o panu Dr. Maxovi, který ve zdejším podzemí v areálu klubovny měl svoji galerii s obrazy, které sbíral během svých výzkumů. Každý měl možnost si jeho podzemní galerii bez baterky po jednom maximálně po dvojici projít a vzít si jedno jeho dílo. Na znamení, že se nám výstava líbila, zazvonili jsme na konci na zvon a zjevil se nám samotný Dr. Max.
Než se každý vrátil z výstavy, hrálo se na dirigenta, elektřina, tichá pošta, guma.Tak a hurá do spacáků. Někteří ještě švitoří, starší hrají kostky a pak už hajaja a čerpání sil na další den.
Ráno už nepršelo, paráda. Po tradičním poridgi k snídani jsme si ještě dopřáli mlsání ovoce s čokoládou z fontány. Zabalili jsme si věci, uklidikli klubovnu a šli hrát ven běhací indiánckou hru awowepapo, běhací Kámen, nůžky, papír a na Mrkanou. Konec naší závěrečné výpravy obohatil ještě meloun a pak už jsme se rozešli nebo spíše rozjeli do svých doupat. 🙂
.
Zapsala Zdéna
Obrázky z akce.hledejte ZDE.
PDPP 2020
Letos jsme začali plaváním v Padubicích. Myslela jsem si, že to kvůli odjezdu na jarní prázniny bude komornější akce, ale překvapivě se nás sešlo na plavání hodně. Počasí bylo stejné jako předešlé roky, takže pršelo. Díky plaveckým závodům bylo v aqua bazénu volno. Zadováděli jsme si v divoké řece, na kruzích v tobogánu a nezapomněli jsme ani na skluzavku. Dost dlouho jsme si, ale užívali na skokánku. Přes různé komické skoky došlo i ke klasické šipce. Džusík lákal skokem ála dáma Aničku na skokanský můstek, ale ta se jen podívala dolů a zase odešla se slovy „příště“. Mamča se překonala a sjela tobogán na kruhu. Míša stihla udělat i fotku pod vodou. Vše rychle uteklo a ani jsme nestihli závody na skluzavce a už jsme museli jít. Oblečeni, usušeni, občerstveni jsme se vydali na nádraží. Cestou jsme se pozdravili se sochou ing. Jana Kašpara a před nádražím se sochou ing. Jana Pergnera. Vlak jsme stihli jen taktak. Dojeli jsme do Jaroměře a došli na klubovnu, kde jsme si udělali v chýši své ležení a na chvíli si u oběda odpočinuli. Mezitím dorazili další, kteří nemohli jet plavat, takže se nám počet nocležníků ještě rozrostl. Zahráli jsme si deskové hry a postupně si dělali pizzy k večeři. Těsto připravila Mamča a každý si přinesl suroviny, které chtěl na pizze mít. Po deskovkách a večeři začalo slavnostní otiskávání ruk na zeď těch členů, kteří chodí do oddílu déle jak jeden rok a ještě nemá oddílové triko. Také jsme si zavzpomínali na začátek našeho oddílu a utvořili jsme si živou přímku členů, podle stáří chození do oddílu. Náš oddíl už začal 24 rok. Ještě jsme si promítli dva poslední tábory a pak už si zalezli do spacáků a sledovali film. Vedení nekoukalo, protože se nemohlo odtrhnout od kostek a hry Macháček, ale také od karetní hry Sushi go. Raním mluvícím budíčkem, který zařídil Páťa jsme se posunuli k rozcvičce a cvičební sadě do soutěže Nejsme líní. Po snídani jsme si zabalili a postupně odcházeli domů. kdo nespěchal, ten si ještě zahrál deskové hry.
P.S. Ještě, že jsme vše v pohodě stihli, protože týden po akci se už i do ČR dostal koronavirus a byl vyhlášen stav nouze, což znamená uzavření škol, center, omezení akcí na 30 účastníků a podobně.
Foto je ZDE.
Heslo je stejné jako při přihlášení do sekce „Pouze pro přihlášené“.
Valentýnská výprava – Planetární stezka 2020
Nedělní ráno začalo Valentýnskou výpravu hřejivým sluníčkem. Na únor dost nezvyklé. Plánovaná trasa z Mostka přes Zvíčinu do Bílé Třemešné musela být změněna kvůli následkům větru Sabina. Jeli jsme tedy do Hradce Králové prozkoumat Planetární stezku. Kdo všechno? Áďa, Anežka, Gíťa, Janička, Kája, Káně, Madlenka, Míra, Nikolka a dospěláci Dáša, Monika, Míra, Vláďa a Zdéna s Lízou. Celou cestu jsme zkoušeli, jak se umíme orientovat podle mapy. Zádrhel byl pouze dvakrát, ale hned byl napraven. Začátek Planetární stezky byl přímo u hvězdárny. Nejdříve jsme si zkusili vyjmenovat všechny planety, protože nám bylo divné, že je 13 zastávek, ale planet je 10. Cestou jsme vše pochopili. Každá zastávka měla svoji informační ceduli, která měla na vršku vymodelovanou planetu v přiměřené velikosti. Nás nejvíce zajímala barva planety, teplota na povrchu a za jak dlouho oběhne svoji oběžnou dráhu. Během cesty se stalo zábavou dojít jako první k ceduli a přečíst ji ostatním. Stezka vedla přes obydlenou část až do Městských lesů přes rybníky Datlík, Cikán a Biřičku. Cestou jsme se zastavili u ohrady s koňmi, což asi nejvíce ocenila Gíťa. U Biřičky jsme si řekli pověst o svatém Valentýnovi a proběhla soutěž družstev ve skládání srdce. Pak už jsme pokračovali dále a hráli Káně letí. Cesta nám rychle utekla, ale ještě více čas. Proto jsme skončili u 12 cedule Neptun a už nepokračovali dále prozkoumat Pluto. Sice jsme nestihli plánovaný vlak, ale za půl hodiny jel další a ten už nám neujel. Ještě ve vlaku jsme si zasoutěžili ve skládání správných dvojic jako daněk a danila, babička a dědeček, Fiona a Shrek…. Na nádraží v Jaroměři jsme se rozloučili pokřikem a tak vesele jako byla celá výprava, jsme se rozešli do svých bytečků a domečků.
Celkem jsme ušli 8 km.
Zapsala Zdéna
Foto je TADY.
Bludišťáci na Nesytě 2020
Ve středu během schůzek proběhlo rozlosování účastníků – žáků do škol. Bohužel nám soutěž zasáhla chřipková epidemie a dost žáků odpadlo včetně pana učitele YumYuma. Proto došlo k menším změnám a konečné sestavě soutěžících škol:
ZŠ Uchošťoury z Mimoňova – barva školy červená – Fanda, Matýsek, Dajda, Mates, Kája, Pája
ZŠ Bohnice Liberec – barva školy modrá – Honza, Štěpa, Víťa, Anička, Anetka, Matynka.
Organizátoři: Vojta, Mamča, Denda, Pája a Zdéna
V pátek ráno se za doprovodu deště odjelo z Jaroměře do soutěžního studia Nesyta. Zde nás už přivítalo sluníčko. Po rychlém ubytování a vybalení věcí začalo představování celé soutěže Bludiště. Do oběda měla každá škola čas na přípravu své prezentace soutěžících.
Po obědě (bramborová kaše, sekaná a okurka) proběhlo seznámení se školy a hned se vyrazilo na první soutěž – sbírání Bludišťáků. Družstva se rozdělila na sběrače a nosiče. Honza a Fanda musely vyběhnout kopec, najít zápalky, doběhnout zpět, zapálit svíčku a pak už běželi na trampolínu čekat na přinesené Bludišťáky, cibule a papírové koule, které z trampolíny trefovali do vzdálených krabic. Sběrači hledali v lese Bludišťáky, koule a cibule a rychle je předávali nosičům. Kteří museli zvládnout opičí dráhu a předat zásilku na trampolínu. V této soutěži se více dařilo modré škole. Další soutěž, která následovala už v chatě, byl vědomostní kvíz. Vedoucí družstev nejdříve museli vyběhnout do patra a bouchnout do pokliček. První pak začínal s výběrem otázek. Okruhy: literatura, sport, zvířata, osobnosti, kultura, věda, příroda, zeměpis, historie a hudba. Otázky nebyly lehké a také odpovědi některých soutěžících byly velice zajímavé a humorné. Zde se zatím více dařilo modré škole.
Po večeři se nalepili první získaní Bludišťáci a začal zábavný večer. Nejdříve družstva soutěžila v přinesení co nejvíce věcí barvy své školy, pak se nosili věci podle začínajících písmen každého člena a naposled se nosili věci od písmene U a B. Zde perlil Dajda, který přinesl třešňový kompot s argumentem, že jde o bublaninu.
Tak a první soutěžní den je za námi. Hurá do spacáčků a spinkat a čerpat síly na sobotu. 🙂
Sobota začala tradičně rozcvičkou a snídaní a pak už se šlo ven. Prošli jsme si okolí, a na louce u lesa nás čekala další soutěžní hra. Tentokrát odhalování kódů. Každé družstvo mělo k dispozici mřížku své a soupeřovi barvy a žetony s čísly. Každé družstvo si předem vymyslelo 3 kombinace kódů za použití 7 různých žetonů a kombinace zapsala na papír a předala organizátorům. Pak začalo štafetově běhat první družstvo a snažilo se zapamatovat si co nejvíce umístěních žetonů v mřížce a správě a co nejrychleji přepsat kód. Pak se role vyměnily. Každému se měřil čas odhalení kódu. Po třech kolech proběhlo vyhodnocení a šlo se do chaty na oběd (polévka, špagety se šmatlafundou a sýrem).
Odpoledne soutěžící družstva čekala „laserová“ překážková dráha v lese. Kapitán družstva stál na jedné straně dráhy „laserové“ provázkové dráhy stál kapitán družstva a navigoval postupně každého svého slepého člena k bezdotykovému projití a někdy i proplazení dráhy. Za každý dotyk provázku byl trestný bod. Kdo prošel, přinesl i lístek s číslem. Závěrem si dráhu musel proběhnout i kapitán, který dostal obálku s šifrou. Po vyluštění se zjistilo, že se musí čísla sečíst a výsledek je kód na zámku, který je na stromě a drží provaz s přivázaným Bludišťákem. Navigace obou kapitánů byla výborná. Hlavně zbytek družstva ZŠ Bohnice Liberec byl pohotový a v případě Honzy pochopily, že vše myslí opačně.
Soutěž byla delší, proto se hned po skončení šlo na večeři (česnečka s šunkou a sýrem a namazané chleby). Následoval malý oddych a hned navazovala poslední sobotní soutěž kvíz Víš nebo nevíš. K rychlé odpovědi mělo každé družstvo na stole zvonek. Moderátorky četly postupně otázky a řekly na jaký počet písmen je správná odpověď. Mimo mluvených odpovědí to chvíli znělo jako zvonkohra. 🙂
Po této soutěži se na bodovací plachtu dolepily získaní Bludišťáci. Modří měly pořád náskok. Zbytek večera jsme si dopřály mlsný raut z dovezených dobrůtek a hrály jsme štafetový signál na braní předmětu, tleskací zvířata a následně tleskací hru Kráva, Mafii, upíry, hledání budíku, sardel a do spacáků jsme šli po hře Gamža gamža.
A je zde neděle a rozhodující soutěžní den. K snídani výjimečně nebyl poridge, jelikož zbývalo moc chleba. Pak jsme si šli zabalit a uklidit, aby bylo dost času na poslední část soutěže Bludiště. Tak kdo získá první místo a také cenu zlatého Bludišťáka? Před soutěžícími byla část zvaná tajenka. Každé družstvo bylo rozděleno na mladší a starší. Podle získaných bludišťobodů byly každé vzniklé skupince předány indicie. Modří měly všechny a červení jen poloviny. I čas byl rozdílný. Tak a startuje se a soutěžící musí poznat o co jde. Starší hádají město a mají tyto indicie: skleněnka, 10Kč, obrázek tramvaje, papírový drak, kartička s počtem obyvatel, vodní hodiny, fotka se jménem B. Polívky správná odpověď byla Brno a všichni uhodly. Mladší hádali zvíře a měla tyto indicie: hlína, zaslepovací brýle, žížala, černá pastelka, fotka se jménem Z. Milera, 2 lopatky, kalhoty. Správná odpověď zněla krtek a obě družstva poznala.
Takže k balancovníku mohli všichni a začal poslední boj o ceny zlatého Bludišťáka. Podle celkového součtu bodů byl každé družině přidělen i čas. Balancovalo se a umisťovaly se barevné pingpongové míčky do správných otvorů. Obě školy zvládly umístit míčky ve svém čase a do správných děr, takže ceny zlatého Bludišťáka si vyhrály všichni.
Celkově soutěž Bludišťáci na Nesytě vyhrála na body ZŠ Bohnice Liberec. Rozdaly se ceny, diplomy a každý si mohl ještě vybrat na památku Bludišťáka. Udělalo se poslední foto a už tu byly rodiče pro soutěžící. Ještě před úplným odjezdem se udělala záchranná akce na nenalezeného Bludišťáka v lese, ale zde nám štěstí nepřálo. Hlavně, že nám přálo počasí a dobře se soutěžilo.
Děkuji všem za krásnou soutěživost, organizátorům za zvládnutí, „taxíkům“ za rozvoz a těším se na další společnou akci.
Zapsala Zdéna
Fotoobrázky jsou ZDE.
Vánoční příběh Bimbrlat
Přesně měsíc před Štědrým dnem se rozjela tajná příběhová psací pošta.
Střídavě se doplňoval vánoční příběh.
A jak to vše dopadlo? Jednoduchá odpověď. Koukněte se do přílohy a čtěte. 🙂
Tak krásné počteníčko, děkuji všem za spolupráci a doufám, že se vám společné dílo bude líbit. 🙂
Šťastné a veselé a bimbrlácké vánoční svátky přeje Zdéna
Vánoční příběh Bimbrlat ZDE.
Ptačí hrad – Ptačí stezka 2020
Klasická společná výprava nemohla být, ale od 20. 12. – 10 hod se otevřela „Stezka na Ptačí hrad“. Kdo s námi chodíte pravidelně, tak cestu znáte. Jde se po modré turistické značce. Začátek je ve Velichovkách za kostelem na parkovišti u bývalé Rybí restaurace. Odtud se vydáte lesní cestou k pomníku. Od pomníku zatočíte vpravo a pokračujete dále rovně až pod elektrické vedení. Odtud už sledujte odbočku (opět vpravo) na zříceninu Rotemberk. Cestou se pořádně dívejte většinou na stromy. U našich obvyklých zastávek vás bude čekat nějaký úkol nebo otázka nebo …. No prostě vydejte se a uvidíte. 🙂
Stezka je aktivní od 20.12 2020 do 3. 1. 2021.
Podzimní výprava
Z důvodu státního svátku by ve středu schůzka odpadla a ve čtvrtek bychom odjížděli na podzimní výpravu. To za současné situace bohužel nelze, ale i tak si takovou malou výpravu uděláme. A jak? Vyrazíme za pokladem!
Před tím, než vyrazíš, musíš se pořádně připravit. Jsi připraven?!
Jestli ano, mělo by tě zajímat, kam se vlastně půjde. To zjistíš tak, že se vydáš na malou oddílovou procházku našimi webovými stránkami www.bimbrlata.cz. Tím získáš potřebné informace, ke zjištění místa, kam by ses měl vydat. Vzhůru do toho! Čas máte od čtvrtka do neděle.
Takto začala naše bezkontaktní podzimní výprava. Kdo správně vyluštil souřadnice a zadal si je do jakékoliv navigace, vyrazil hledat. Zážitky byly různé. Čarodějnice s mamkou nejdříve dorazily do Josefova k domu, a za brankou našly igelitku s angličtinou. To ale nebyl náš poklad a tak hledaly dále a po znovu zadaných souřadnicích, malé opravě v morseonápovědě (chyba byla u nás) našly ještě s Gíťou a Nikčou poklad správný. Káně s rodiči kroužili platanovou álejí asi hodinu, ale také našli a bez nápovědy stejně jako Mates a Zuzka a malá Anička a Lucka. Z dalekých Hořic se k mému překvapení vydali hledat poklad Honza, Dajda , Filípek a rodiče. Tady to nejdříve vypadalo na výlet do Prahy a nebo do Dubaje, ale nakonec se radostně zadařilo najít poklad v Jaroměři. Míra s Janičkou a rodiči to zvládli ještě bez deště. YumYum s Fandou jako velikáni vyrazili s dospěláky za stmívání a Mýša si to užila za deště, tmy a bez klackového znamení, které bylo zničeno.
Poklad bohužel nenašla velká Anička s Péťou a rodiči, ale jejich společné přípravy a hledání bylo nádherně a humorně popsáno navigátorem. :).
(Zasíláme hlášení z Podzimní výpravy.Dá se asi říci, že sice neúspěšné, ale o to poučné a zdravé.Krásné podzimní počasí si děvčata velice užila procházkou do Josefova a zpět. Cíl trasy byl jasně dán poté, co tatínek spolu s Aničkou vyluštili určitě zdárně tajenku souřadnic (cyklostezka mezi mosty přes Metuji, vedle tenisových kurtů, poblíž zeleného domečku). Jelikož tatínek měl úkol splněn a celkový úkol zněl jasně, další část byla na děvčatech – na Aničce, Petrušce a mamince. Hlášení z místa proběhlo telefonicky. Na dotazy, že tam nic není, otec odvětil: „To nevadí, z neúspěchu je se třeba poučit. Jako důkaz z místa činu vám maminka zhotoví fotografii a s veselým pískáním můžete jít směrem k domovu.“ Je nutno říci, že celá trojka dorazila vyvětraná, spokojená z pobytu na čerstvém vzduchu a to že nikde nic nenašly, je vůbec nemrzelo, jelikož se těší na další výpravu. Zapsal -otec, navigátor P.S. Případná nepřesnost udaného cíle je zřejmě způsobena náhlým vychýlením zemské osy vůči systému GPS. )
I přes proměnlivé počasí máme radost kolik lidí se zapojilo do hledání „pokladu“, v rámci podzimní výpravy. Kdo našel, odnesl si dřevěného ducha, něco dobrého na zub a určitě hodně zážitků. Kdo hledal a nenašel, tak nemusí být smutný, určitě si to užil zase jinak
Kdyby si chtěl výpravu prodloužit, upekl si ještě housky, protože se mělo jet na chatu „U Pekařů“.
Recept
- 400 g hladké mouky
- 250 ml vlažné vody
- 50 g oleje
- Lžičku cukru a soli
- 25 g droždí
→ Suroviny smícháme a vypracujeme z nich těsto. Těsto přendáme na pomoučněnou plochu, rozdělíme na díly. Z těchto dílů uděláme válečky, ze kterých pleteme housky. Následně si předehřejeme troubu na 230 °C, housky necháme do předehřátí nakynout a šup s nimi do trouby. Pečeme dozlatova.
Dobrou chuť a díky za krásnou společně nespolečnou podzimní výpravu.
Zapsala Zdéna
Odkaz na fotky je ZDE.
Důležité informace
1. WEB schůzky
Jelikož nám z důvodu pandemie byla zakázána veškerá volnočasová aktivita, budou po dobu zákazu fungovat web schůzky. Jejich průběh jste si už většina zažila na jaře.
Web schůzky jsou normálně bodovány, takže je na každém, jak se k tomu postaví.
Některé úkoly je dobré pojmout i jako rodinnou akci, budete tak mít i více společných zážitků.
Plnění úkolů, pokud nebude určeno jinak, je vždy do úterý před následnou web schůzkou..
2. Podzimní výprava
Podzimní výprava do Velké Úpy bohužel kvůli pandemii nebude. Na společnou výpravu se tedy vydáme až budou lepší a hlavně „zdravé“ podmínky.