Podzimní výprava na Pekařku
28 – 31. 10 2021
Čtvrtek-
Ve čtvrtek odpoledne jsme se všichni sešli na autobusové zastávce na Špici a čekali, až k nám přijede odvoz na chatu Pekařku. Po chvíli čekání jsme se všichni dočkali a do autobusu naložili veškerá zavazadla, která se nevešla do auta. Cesta autobusem trvala zhruba hodinu, až jsme dorazili do Velké Úpy a došli do chaty u Pekařů. Každý jsme se zabydlel do svého pokoje a rovnou jsme vyrazili na prozkoumání okolí naší chaty. Cestou jsme si měli zapamatovat co nejvíce názvů penzionů a chat. K večeři jsme měli výbornou gulášovku s chlebem. Po večeři jsme si zahráli hru o ČR (jelikož ten den tedy 28.října, byl vznik Československa). Nejdříve jsme po chalupě museli najít kousek naší mapy, po vysbírání všech kusů mapy jsme sestavili celou Českou republiku. Pak jsme na mapu dostali psí granuli a tu jsme pokládali na vylosované město nebo pohoří. Na dobrou noc, jsme si poté zazpívali českou hymnu a šli spát.
Pátek-
Po rozcvičce a snídani, byla soutěž, kdo si zapamatoval z čtvrtka nejvíce názvů chalup a penzionů. Další hrou byla hra o získání článku se zajímavostmi o Krkonoších. Hra se nazývala ,,slepé sojky“, protože vedoucí měli zavázané oči a chytali nás. Koho chytili, ten musel udělat pět dřepů. Postupně jsme z papíru četli zajímavosti o Krkonoších a zapisovali je na papír. Skupinka, která byla jako první a správně opsala text, vyhrála. Po této poučné hře nám vyhládlo, tak jsme dostali oběd – kuskusoto.
A pak zas na výlet!! Prošli jsme se na Herní krajinu Pecku, ale ve čtyřech týmech („omylem“ jsme se postupně rozdělili). Nakonec, ale všichni dorazili skoro stejně a dali jsme si nahoře svačinu.
Po svačině jsme se rozdělili do stejných týmů jako u hry na sojky a postupně jsme se vydali za skrytým příběhem Stephana Browna. Na každém zastavení u úkolu nám vedoucí pustili zajímavý příběh o (příběh byl prý podle skutečnosti). Když jsme všechny skupinky hru dohrály, měli jsme čas si Herní krajinu Pecku prohlédnout i sami. Cestou z ,,Pecky“ jsme šli po cestě horských nosičů a po sjezdovce.
K večeři jsme měli čočku, vajíčko a kdo chtěl, i okurku. Po večeři jsme si zahráli další hru, a jelikož jsme byli na Pekařce, museli jsme si upéct i své housky na snídani. Vyváleli jsme si těsto a každý si upletl svoji housku. Druhá část večera byla, že jsme si poslechli kvíz o písničkách z pohádek a seriálů a měli jsme hádat z jaké pohádky či seriálu to je. Kvíz vyhrála Maty a Kája a z kluků Míra. Takhle jsme se vystřídali, nejdříve kluci na kvíz a holky na pečení a pak obráceně. Ale to ještě pořád nebyl konec dne, ve společence na nás bylo nachystáno křoupání a u jídla jsme se koukali na Krkonošské pohádky. A po večerníčku se šlo spát.
Sobota-
Ráno jsme si dali k snídani naše housky, co jsme si upekli v pátek k snídani. Rychle jsme si sbalili do batůžků sváču a pití a vyrazili na další výlet. Linkový autobus nás vyvezl na Pomezní boudy a od nich jsme šli dolů. Část po pohádkové cestě a část po žluté turistické značce. Došli jsme do Spáleného mlýna a odtamtud k boudě Jana a až k Pekařce. Když jsme přišli z výletu, čekal na nás na schodech vzkaz. Psalo se tam, že máme po naší chalupě vyhledat všech sedm duchů a zapisovat si písmenka, která na nich byla napsaná. Když jsme všechny duchy s písmenky našli, měli jsme z nich poskládat tajenku neboli místo, kde materiál na našeho vlastního ducha najdeme. Tajenka nám vyšla: ohniště. Tak jsme se všichni, kdo tajenku rozluštil, vydali k ohništi a tam našli pytlík s veškerým materiálem. Po hledání duchů a dlouhém výletě jsme si dali oběd – dýňovou polévku. Když nám dýňová polévka už trochu odlehla, zahráli jsme si živé pexeso s topografickými značkami, tedy: každý dostal kartičku buď s topografickou značkou, nebo s názvem. Dva náhodní lidé pak museli hádat, kdo k sobě patří. K večeři jsme si taky sami napekli, udělali jsme si dvojice a ve dvojicích jsme skládali básničku o pizze. Jaká dvojice měla jako první a taky hezkou básničku, mohla si jít naválet, posypat a upéct svou vlastní pizzu k večeři. A pak se hrály hry a jedly se chipsy a další křupání.
Ze soboty na neděli se měnil čas o hodinu zpět a 5 dobrovolníků se také chystalo na východ slunce na Sněžku pod vedením Vládi. (Trochu rébus: vstávali by v 2:59 hod a odcházeli by ve 3 hod.) Dopadlo to tak, že se výšlap neuskutečnil, protože bylo zataženo. Tedy ani polární záře, která mohla být neuvěřitelně k vidění vidět nebyla.
Neděle-
V neděli jsme vstali a začali si už balit. Když už jsme měli aspoň trochu zabaleno, zahráli jsme si další a poslední hru. Zase jsme se rozdělili do skupin, ve kterých jsme hráli sojky. Jeden ze skupiny šel za dveře, kde mu vedoucí řekl nějaké přísloví a ten člověk ho měl co nejlépe popsat obrázkem. Skupina, co měla nejvíce uhádnutých přísloví, vyhrála. Po hře jsme si ještě dobalili a douklidili si své pokoje. Rozloučili jsme se s naší chatou u Pekařů, naložili jsme batohy a šli na autobus zpět do Jaroměře. (Linkový autobus byl asi nový a pěkně navoněný, což přes nasazené povinné respirátory neudělalo všem dobře.)
Zapsala Matylda
Básničky „Pizza“
Pizza to je koleso,
kulatá jak hlava.
Jsou naní kolečka salámu,
i kolečka masa.
(Káně a Matýsek)
Pizza je skvělé potěšení,
dá si jí každý rád.
Hezky teplá a křupavá,
skvěle chutná nám.
(Míra a Filip)
Pizzu mají všichni rádi,
recepty maj kamarádi.
A i moje maminka,
dělá pizzu od malinka.
(Janička a Žůža)
Fotky z výpravy jsou uloženy ZDE.
Tawiskara
24. 26. 9. 2021
Na Tawiskaru (lukostřelecká soutěž) nás jelo celkem 5 – Zdéna, Ivoš, Kája, Káně a já. Sešli jsme se u Zdény a Ivoše, věci jsme naložili do auta a vyrazili jsme. Po příjezdu jsme si šli stavět stany a založili jsme si ohniště. Ve stanu pyramida jsem spal já a Káně, ve druhém – jurtě, spali Ivoš, Zdena a Kája.
K večeři jsme si opekli buřty a večer jsme ve stanu hráli hry.
Druhý den ráno jsme se zaregistrovali do soutěží a dostali soutěžní kartičky. Od devíti hodin se začalo soutěžit. Disciplíny byly: lovecká stezka, souboje, střelba na terč a ústupovka. Ještě před obědem jsme odstříleli loveckou stezku a odpoledne byly souboje.
V neděli ráno byla soutěž v ústupovce. Soutěžící stříleli na terč, za stále se zvětšující vzdálenosti. Nejméně bylo 25 m a pokud jsme se trefili, vzdálenost se zvětšila o pět metrů.
Pak proběhlo vyhlášení vítězů. Dařilo se nám docela dobře. Nakonec jsme získali 1. místo v souboji, 2. místo v lovecké stezce a Ivoš byl jeden z nejlepších kategorii mužů.
Celá Tawiskara se mně a myslím, že i ostatním moc líbila a už se těším na příští rok.
Míra
Foto z akce je ZDE.
Závěrečná výprava do Náchoda
(26. – 27. 6. 2021)
Konečně se zadařilo a mohli jsme po dlouhé Covid pauze odjet společně na závěrečnou výpravu. V sobotu ráno u autobusu proběhla rychlá kontrola Covid testů, ale pak už hurá do autobusu a tradááá do Náchoda. Cestou na turistickou základnu Zámek jsme si ještě nakoupili potraviny na společné vaření. Základna nás mile překvapila. Sruby, hřiště, velká kuchyň a společenka a příjemná venkovní jídelna. Krásné místo hned vedle obory a zámku. Rychle jsme se ubytovali a hned vyrazili na zámek za medvědy. Hned na prvním nádvoří byla kašna plná vody, kterou jsme museli hned zkontrolovat. Ostatní návštěvníci asi chvíli přemýšleli, zda vůbec vodu známe. 
Kašnu jsme opustili a spěchali za medvědy. Trpělivě jsme je přes zábradlí vyhlíželi a zadařilo se. Nejdříve vylezla statná medvědice Dáša, která šla za medvědem Ludvíkem. Chvíli to trvalo, ale nakonec oba vylezli a procházeli se v celé své kráse hned pod námi.
Začalo nám kručet v břiše a tak jsme se odebrali zpět na základnu a uvařili si oběd- rizoto se sýrem a kečupem. Odpoledne jsme vyrazili směr Běloves. Cestou jsme hráli bombu a kolíčky. Když někdo z vedoucích vyhlásil bombu, musel si každý hned lehnout na zem, ať byl, kde byl. 
Celou cestu jsme šli nejdříve proti a pak po proudu řeky Metuje. První zastavení bylo u vojenského srubu Voda. Kdo chtěl, měl možnost jít srub prozkoumat. Dále jsme pokračovali do Malých lázní Běloves.
Zde jsme se zdrželi o dost déle. Na malém kousku tak pěkné lázně. Bylo velké teplo a tak nikdo neváhal a hned jsme se zuli a v zástupu za sebou jsme se prošli kamínkovou vodní cestu. Také jsme ochutnali oba minerální prameny Bělu a Jana. Největší úspěch měla ale zmrzlina. Tu zde měli vynikající.
Od Polska se najednou zatáhlo a vypadalo to na pěknou bouřku. Raději jsme se opět obuli a vyrazili na cestu zpět po druhé straně Metuje. Bouřka zůstala v Polsku a my se za neustálého povídání vraceli zpět. Viděli jsme i původní místo pramene Ida, ale teď zde je jen opravená kaplička. Cestou lesem jsme se ještě podívali na další bunkr a už jsme byli opět v Náchodě u pivovaru. Chmel byl cítit. U nádraží jsme se ještě chvíli zdrželi u dřevěných medvědů a pak už jsme se začali šplhat do kopce na základnu. Cestou jsme si ještě zahráli krokovačku.
Po návratu jsme si k večeři opekli vuřty a někdo i chleba. Chvíli jsme ještě hráli povídavý příběh a pak jsme se přesunuli na hřiště. Zde jsme si po družstvech zahráli štafetu v zapalování a sfoukávání svíčky.
Hvězdy a měsíc už krásně svítily a tak jsme se šli i my uložit k spánku. Někdo spal ve srubu a někdo venku pod širákem.
Ráno po rozcvičce a už posilněni tradičním poridgem jsme svedli souboj dvou žížal. Jedno družstvo honilo druhé tak, že si jeden lehl na břicho, druhý rychle utíkal před něho a také si lehl před prvního na břicho a to už vybíhal další ….. Než jsme odešli na prohlídku zámecké věže, proběhlo polévání těch, kteří z výletu přinesli na sobě dřevěný kolíček.
Zámecká věž měla hodně schodů, ale stálo to za to. Výhled byl okouzlující. Dokonce i Míra se i přes svůj strach z výšek vyšplhal na vrh věže. Ukázali jsme si, co jsme včera ušli a kde leží Jaroměř. Dole jsme se ještě chvíli kochali medvědy, kteří byli i ve velkém teple pěkně aktivní. Prošli jsme si malou francouzskou zahradu a vrátili se na základnu. Tady jsme si zahráli velkou běhací hru „ Člověče nezlob se“, naobědvali se a ještě se stihla jedna hra „Já pane, ne pane“.
Pak už jsme si vzali batohy na záda, zamávali základně a šli na vlak. Cestou jsme se museli stavit na dobré zmrzlině. Cesta vlakem byla dobrodružná, ale rychlá.
Výprava je za námi, počasí nám přálo, parta byla výborná, takže hurááááá na tábor. 
Zapsala Zdéna
Fotečky jsou ZDE.
Pomoc Karlu Můrovi
Ahoj Bimbrlata,
přišel nám do oddílu dopis od zoologa Karla Můry. Nevíme, jak se o nás dozvěděl, ale v době internetu je to asi jednoduché. Žádá nás o naši pomoc s tvořením nového atlasu živočichů. Vypadá to na pěknou spolupráci. Níže je zaslaný dopis a dále tu jsou i pomocné informace.
Na odchyt živočichů se můžete vydat sami, ale můžete vyrazit i jako sběratelská skupina. Většina z nás velkých se už také chystá do terénu hledat vzácné živočichy, tak snad se z někým z vás potkáme. 
Držíme všem palce a přejeme hodně úspěchu při odchytu.